Velenické nádraží
Tuto kešku jsme založili, abychom Vás přivedli:
- k budově, která hrála důležitou roli v historii města
- do města s bohatou historií související s politickou situací, protože leží na hranicích s Rakouskem a sousedí s městem Gmünd, s nímž kdysi tvořilo nerozlučný celek (podrobně o historii města na stránkách města http://www.velenice.cz/mesto/informace-o-meste/zacatek-historie/)
- do města, kde můžete vidět kostel sv. Anežky České (1935) – je to první kostel na světě zasvěcený této české patronce a světici
- též na místo, kde se narodil a do tří let žil český malíř Adolf Born
- na nejjižnější místo Třeboňska, místo odkud se můžete vydat poznávat zapadlá místa regionu, podívat se na řeku Lužnici, kterou prochází hranice dvou států
- na místo, odkud se můžete vydat poznávat krásy sousedního Rakouska, např. města Gmünd (malebné náměstí, budova zámku s anglickým parkem, přírodní park Blockheide s rozhlednou, http://www.blockheide.at/index.php/home.html
- do města, kde je v současnosti málo keší...
Vlastní keška je velikosti micro a obsahuje logbook. Umístěna je poblíž vlakového nádraží. Původně tradiční keš, která se již několikrát ztratila jsme změnili na keš biltemu, snad vydrží déle...
(Keš: Biltema cache je zjednodušeně označení pro keše umisťované na stromy, na které se však neleze. Odlov takovýchto keší probíhá pomocí teleskopické tyče, pomocí níž kačer danou keš sundá ze stromu a po zápisu ji obdobným způsobem vrátí na své místo.)
Pokud přijedete vlakem spolu s kolem nebo kočárkem, využijte přechody, které jsou umístěny na konci každého nástupiště (kromě prvního). Kolo/kočárek tedy není třeba nosit do podchodu.
Historie nádraží
Českovelenické nádraží, které vzniklo v 19. století, bylo významným železničním uzlem Rakouska-Uherska. Trať byla postavena společností Dráha císaře Františka Josefa. Vedly odtud dvě tratě: z Vídně do Plzně (1869) a z Vídně do Prahy (1871). Ze stanice České Velenice (tehdy Gmünd) také vycházely dvě úzkorozchodné tratě. Spolu se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny.
Během dalších let zde byla zřízena také trolejbusová doprava. Po vzniku Československé republiky vzniklo město České Velenice (spojením Dolních Velenic, České Cejle a Josefska) a nádraží spolu s železničními dílnami a opravnami připadlo do ČSR. Došlo tak k odtržení od města Gmündu a nádraží pro úzkorozchodné dráhy bylo zrušeno (samotná úzkokolejka fungovala ještě dlouho poté). Během druhé světové války byly České Velenice připojeny k Německé říši a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof.
Protože nádraží bylo důležitým železničním uzlem, kterým proudily na východ německé zbraně, bylo na konci války na žádost Rudé armády nádraží bombardováno americkým letectvem (23. 3. 1945). Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a město leteckými bombami. V počtu shozených pum se dostupné údaje velice různí – od 400 do 6000 kusů. Letecký útok, který již na podzim 1944 požadovalo ruské velení, byl v době, kdy k němu došlo, z vojensko-strategického hlediska už zřejmě zbytečný. Rudá armáda již dosáhla sousedství Dyje, její severní vojenské jednotky vstoupily do předměstí Berlína, anglo-americké jednotky postupovaly Francií..
Ve chvíli náletu stál na nádraží lazaretní vlak, několik vojenských transportů s municí a několik osobních vlaků. Uvádí se, že zahynulo 500 až 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu bylo zničení obydlí, ale také ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách. Rudá armáda vstoupila do města 7. května 1945 a den nato převzala správu nad celými dílnami a nádražím. České Velenice tak byly znovu po sedmi letech připojeny k Československu. Po válce bylo postaveno téměř nové město a bylo vybudováno nové nádraží.
Rušný předválečný život se, ale do města už nikdy nevrátil. Velenice byly od Gmündu odděleny „železnou oponou“, která město dostatečně “chránila“ od okolního světa. Pohraniční stráž měla přehled o přijíždějících, ať již zvolili cestu po silnici nebo po železnici. Pečlivá kontrola skončila rokem 1989.
V letech 2010 – 2012 bylo za 870 mil. Kč celé nádraží zrekonstruováno. Dnes České Velenice slouží jako přestupní stanice pro spoje z Vídně do Českých Budějovic (trať do Plzně) a do Veselí nad Lužnicí (trať do Prahy).
V současné budově nádraží již nehledejte zašlou slávu budovy, ale velké prostory nádražní haly mohou poskytnout kryté místo v nepřízni počasí. V hale je mezinárodní pokladna, v budově se nachází též nádražní restaurace. Vstup na druhé a třetí nástupiště vede 7 metrů hlubokými podchody. Pro kočárky a kola slouží přechod přes koleje na konci každého nástupiště.
Zajímavosti:
Koncesi ke stavbě a provozu Dráhy císaře Františka Josefa získala v roce 1866 společnost šlechtických velkostatkářů, která byla zastoupena mimo jiné J. Adolfem knížetem Schwarzenbergem a průmyslníkem V. Lannou. Koncese byla udělena na dobu 11 let.
Od samého začátku se uvažovalo, že právě zde vznikne jeden z nejdůležitějších železničních uzlů Rakousko-Uherska. Stavbu rozsáhlého seřaďovacího nádraží a nádražní budovy zajišťoval velký počet dělníků - na Třeboňsku jich pracovalo na dva tisíce.
První osobní vlak pravidelné dopravy Vídeň – Praha vyjel 14. 12. 1871, vezl 9 cestujících. Zpočátku jezdily mezi oběma městy denně tři páry osobních vlaků a jeden nákladní. Osobní vlaky měly vozy čtyř tříd. Jízdné v I. třídě (Vídeň – Praha) stálo 17 zlatých. Ti nejchudší zaplatili čtyři zlaté. Tyto peníze umožnily chudým lidem z českého venkova získat ve Vídni slušně placenou práci.
Je rok 1908 a císař František Josef I. oslavuje šedesát let nástupu na trůn. Ke gratulantům se připojuje i železnice, v Gmündu "přestěhovali" původní nádraží o 500 metrů, bylo dovybaveno elektrickým osvětlením a elektrickým zabezpečovacím zařízením, což zdejší železniční křižovatku povýšilo mezi nejlépe vybavené v Evropě. S velkou slávou projel novým nádražím i arcivévoda František Ferdinand d´Este na vojenské manévry, které se připravovaly na Balkáně. Stovky lidí se tehdy přišly podívat na budoucího císaře.
Velenické nádraží se stalo svědkem zatčení slavné české pěvkyně Emmy Destinnové při jejím návratu z turné po Americe. Rakouské úřady ji obvinili ze špionáže a internovaly na jejím zámečku ve Stráži nad Nežárkou. Zákaz výkonu povolání prakticky ukončil její pěveckou kariéru.
Od roku 1957 začal přes České Velenice jezdit mezinárodní expres Vindobona.
Zdroje:
Jindrovi E. a J.: Město, odkud pocházím, 2002
https://www.velenice.cz/files/pages/gallery/16/1520576823_01n19.jpg ..: Monografie stanic: České Velenice
https://www.velenice.cz/files/pages/gallery/16/1520576823_01n19.jpg
https://www.trebonsko.cz/kostel-sv.-anezky-ceske https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_%C4%8Cesk%C3%A9_Bud%C4%9Bjovice_%E2%80%93_Gm%C3%BCnd
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/77/Gmuend_bahnhof_alt.jpg
>https://zeleznicar.cd.cz/zeleznicar/historie/cerny-den-ceskych-velenic--23--brezen-1945/-17726/
ttps://www.velenice.cz/files/pages/gallery/16/1520576823_01n19.jpg
http://wiki.geocaching.cz/wiki/Biltema_cache