Pavučina je síť na chytání hlavně létajícího hmyzu, kterou vytvářejí pavouci snováním lepkavého vlákna. Pavoučí vlákno má vynikající pevnost a pružnost, lze je roztáhnout až na dvojnásobek délky, aniž by se přetrhlo. Každý pavouk vytváří několik druhů vláken, které užívá různým způsobem.
Pavoučí vlákno produkují snovací žlázy, které ústí ve snovacích bradavkách. Nacházejí se na břišní straně zadečku. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů. Snovací žlázy produkují tekutý sekret, který ještě než opustí snovací bradavky tuhne a tvoří se z něj vlákno. Hlavní složkou je bílkovina nazývaná fibroin. Protože tvorba této bílkoviny je energeticky náročná, pavouci málokdy budují zcela novou pavučinu, spíše se ji snaží neustále opravovat. Při tvorbě nové pavučiny navíc požírají zbytky pavučiny staré.
Mnozí pavouci neloví hmyz do sítě a pavučinové vlákno užívají pouze k vytvoření kokonu s vajíčky. Zcela specifické užití sítě má vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica), který si pod vodní hladinou buduje jemnou zvoncovitou pavučinu, v níž schraňuje vzduchovou bublinu jako zásobu vzduchu. Ti pavouci, kterým síť slouží k lovu, ji mohou používat rozmanitými způsoby, čemuž přizpůsobují tvar i složení sítě. Existují i parazitičtí pavouci, kteří buď vykrádají sítě jiných pavouků, nebo požírají samotné pavouky.
Bylo zjištěno, že většina hmyzu je schopna pavučinu vidět a vyhnout se jí, proto pavouci užívají různé taktiky, jak do nich hmyz nalákat. Jednou možností je noční lov – celá řada pavouků je aktivních v noci. I denní pavouci si zpravidla svou síť budují na stinných nebo temných místech. Dále pavouci k lákání hmyzu užívají specifických feromonů, tato taktika není zatím dostatečně prozkoumána. Zvláštností je také stabilimentum – několik velmi silných výrazných vláken uprostřed kruhové sítě, které bývá zejména na pavučinách křižáků. Podle současných výzkumů se soudí, že toto vlákno velmi výrazně odráží ultrafialové světlo, takže pavučina připomíná hmyzu květ.
Po staletí hleděli lidé na pavoučí vlákno se závistí a bylo přáním nejedné přadleny sepříst takto tenkou a pevnou nitku. Pavoučí vlákno nenechává ani dnes klidnými mnohé konstruktéry, techniky a vědce... Teprve nedávno vědci odhalili jeho největší tajemství – způsob jeho přeměny a tvorby v těle pavouků...
Pavoučí vlákno může docela jistě být materiálem budoucnosti. Je až pětkrát pevnější než ocel a přitom pružnější.
Pavoučí vlákno má zcela mimořádné vlastnosti, kterým se nemůže zatím vyrovnat žádná uměle vytvořená látka na světě. Je velice pružné a pevné, a neuvěřitelně lehké a tenké: jeho síla je průměrně 0,15 μm což se rovná 0,00015 mm a nejtenčí známé pavoučí vlákno ale má jen 0,00002 mm. Má větší pevnost v tahu než ocel a snese protažení o 30% až 40%, přičemž rekord je 20-ti násobek původní délky. Pavučina je minimálně třikrát pevnější než kevlar (materiál, z něhož se vyrábějí neprůstřelné vesty). Je zajímavé, že pavoučí vlákno, tlusté jako zahradní hadice, by uneslo na každém konci plně naložený obří Boeing a lanko ze stejného materiálu, tlusté jako tužka, by zastavilo Boeing 747 v plné rychlosti.
A ve výčtu vynikajících vlastností pavučiny bychom mohli pokračovat. Pavoučí vlákno má tvarovou paměť. Pokud ho roztočí třeba vítr, vrátí se do původního stavu, aniž by se pavouk na něm visící točil sem a tam. Zcela bez oscilace se to sice neobejde, ale trvají jen velmi krátkou dobu. Pavoučí vlákno je dokonale recyklovatelné. Jestliže se pavučina poškodí natolik, že přestane plnit svou funkci, pavouk ji sežere a pomocí trávicích enzymů přemění zase v tekutinu, z níž utká novou pavučinu.