K tématu této keše mě inspirovalo vyprávění našeho dědy, který je řepínský rodák. Na tuto část války vzpomíná jako třináctiletý kluk. Byl v té době svědkem nucených odsunů, průjezdů tankových jednotek přes obec, ale i formování partyzánské jednotky "Národní mstitel". Partyzánům pomáhal nošením jídla do místního lesa a jeho rodiče dokonce po nějaký čas ukrývali doma na půdě čtyři partyzány. Nejvíce ovšem vzpomíná na příhodu, o které se historie moc nezmiňuje.

Koncem března 1945 přistála po špatném seskoku na území Německa severně od Liběchova jednotka 15 ruských výsadkářů s úkolem na území Protektorátu vytvořit partyzánský útvar. Pět z nich bylo zajato hned po seskoku, ale zbytek se dostal přes hranice Protektorátu a pak přes Kokořín, Kaninu a Nebužely až do řepínských lesů, které jim poskytly útočiště.

2. dubna došlo k prvnímu setkání s partyzány, které dnes připomíná malý pomníček kousek od pozůstatků zemljanek a už 7.dubna se konala schůzka velitele ruských partyzánů majora A. Kaniščeva a velitele českého odboje majora Teršla. Bylo dohodnuto, že mělnické podzemní hnutí zesílí partyzánskou skupinu o své lidi. Oddíl vzrostl na cca 70 lidí a koncem května čítal už 500 mužů.

Skupina operovala především na Mělnicku a Mladoboleslavsku, kde se jejím denním chlebem staly útoky na železniční spoje a další významné objekty.

V den národního povstání 5. května se partyzánský oddíl přesunul do řepínského zámku, kde zřídil velitelský štáb. Ještě téhož dne u Nebužel přepadli a zajali motorizovaný oddíl SS. Celkem 35 Němců převezli na zámek k výslechům. Po hádce o osudu zajatců mezi velitelem Kaniščevem a poručíkem Šindelářem bylo za dosud neobjasněných okolností rozhodnuto, že budou všichni Němci včetně dvou žen popraveni.

Zde načrtnutou historii doplňují dědovy vzpomínky.

Autobus s německými zajatci byl odvezen pod Řepín do řepínského dolu, kde byli zajatci po třech vytahováni ven a poté u místní skály zastřeleni. Poprava se ale nezdařila podle plánu a během popravování jeden ze zajatců začal na popravčí střílet a jednoho z nich usmrtil. Co poté následovalo si umíte sami představit. Děda vzpomínal, že když přitáhli zpět do vesnice rozstřílené torzo autobusu, byl to opravdu strašný pohled.

Navíc se několika zajatcům podařilo utéct a o této zprávě obeznámit německou jednotku na Mělníku. Ta 7. května provedla dvě odvety mířené na Řepín. První jednotku připravení partyzáni u Nebužel odrazili. Druhá německá jednotka v Byšicích omylem odbočila směrem na Konětopy, kde vypálila přes 40 usedlostí. Jen díky včasnému varování a útěku obyvatelstva nedošlo k většímu krveprolití.

Dnes místo popravy připomíná jen památník zesnulého Ing. Igora Fatějeva z Prahy, ale hromadný německý hrob v jeho blízkosti upadnul v zapomnění.

Podobné situace probíhaly po celém území Čech a je těžké je dnes odsuzovat. Zvlášť, když si lidé po letech okupace mohli přečíst (tyto) konečně svobodné noviny.

Ke keši

Keš se nachází v lese nedaleko od zbytků zemljanek, ve kterých se partyzáni skrývali. Cesta k nim vede po modré turistické značce a odlov doporučuji zahájit na doporučeném parkovišti, na kterém se nachází i místo, kde k popravě došlo. U silnice v zatáčce se krčí hrob zastřeleného ing. Fatějeva.

Další odkaz vás přivede před památník partyzánské skupiny "Národní mstitel" a opodál si můžete z dálky prohlédnout řepínský zámek, ve kterém si partyzáni zřídili velitelství.

Terénní obtížnost je dána hlavně kvůli konečnému přístupu k finálce, proto dejte především na dítka pozor. Odlov prosím nechte až budete bez svědků ať dlouho vydrží a pokud můžete, přineste do sbírky cokoliv, co se týká války.

Pro první tři je připravena odměna v podobě cwg a vytištěných dobových novin, pro ostatní budu doplňovat tématické cwg na výměnu. Keš hlídá TB tak pozor na manipulaci s ním a nikam ho NEODNÁŠET, jinak vybouchne

Poděkování

Především moc děkuji kolegovi Krejzycovi za jeho pomoc při zakládání listingu, bez které bych to předem vzdal. Dále děkuji eMichálkovi za jeho věcný a kladný betatest, který mi u této mojí prvotiny ochotně udělal.