Mouchnice Traditional Cache

Mouchnice

Archeologické výzkumy dokazují, že území, na kterém se obec rozkládá, bylo osídleno již v pravěku. První písemná zmínka o obci však pochází z roku 1350. Samozřejmě nemůžeme předpokládat, že byla obec založena právě v tomto roce. Mouchnice bezpochyby již určitou dobu existovaly, pouze je nemáme doloženy v písemných pramenech.
V roce 1790 tvořilo Mouchnice 64 domů, ve kterých žilo 387 obyvatel. Roku 1836 postihla obec epidemie cholery si během dvou měsíců vyžádala 51 obětí. I přesto počet obyvatel pozvolna stoupá: v roce 1853 má domovské právo v obci celkem 512 osob. Při sčítání lidu roku 1869 bylo zjištěno již 557 obyvatel žijících v 106 domech. V inkriminovaném roce 1869 žilo v obci jen dvanáct lidí starších sedmdesáti let.
Obyvatelé Mouchnic se zabývali převážně zemědělstvím. Možnost zaměstnání v průmyslu nabízela především továrna na nábytek z ohýbaného dřeva v Koryčanech. Někteří dělníci nepochybně dojížděli za prací i do Brna. V roce 1919 byla znovuotevřena cihelna. Mlýn v Haluzicích zanikl roku 1930, mouchnický o osmnáct let později. Zrušeny byly rovněž obě pily. Ve dvacátých letech se v obci vyrábělo dřevěné uhlí, v roce 1930 máme doloženou i výrobu ovocných vín. V roce 1922 byl v obci založen Spořitelní a záloženský spolek (čili Reiffeisenka). Od roku 1918 působila v Haluzicích továrna na výrobu dřevěných floků finny Galaflok; později byl sortiment rozšířen i o výrobu zápalek. V roce 1940 byla továrna přebudována na výrobu cukrovinek.
Nejen prací je však člověk živ. V obci existovala řada spolků a sdružení, která nabízela možnost seberealizace a kulturního vyžití. Již v roce 1873 vznikl jako první na Bučovicku čtenářský spolek, který se roku 1910 přeměnil v místní odbor Národní jednoty. Mouchnický hasičský sbor byl založen roku 1898, Sokol vznikl v roce 1913 přeměnou spolku Staroslavná obec Baráčníků a kromě tělovýchovy rozvíjel i všeobecně prospěšnou kulturní činnost. Roku 1923 vznikla v obci i Federovaná (komunistická) dělnická tělocvičná jednota, která se nadšeně věnovala i ochotnickému divadlu.
V roce 1900 již bylo v obci 141 domů, ve kterých bydlelo celkem 751 obyvatel převážně české národnosti. O třicet let později již bylo v Mouchnicích 180 domů, ale počet obyvatel klesl na 729. V roce 1950 pak počet domů opět stoupl na 194, ale pokles počtu obyvatel se nezastavil, v Mouchnicích tehdy žilo pouze 611 lidí.
V prvním desetiletí dvacátého století byla vybudována železniční dráha Koryčany - Nemotice. Mouchnické představa železnice příliš nenadchla (rolníci se bránili, protože trať znehodnocovala jejich pole). Přípravná jednání začala již roku 1902, v roce 1907 byl proveden nucený výkup pozemků a hned příští rok v březnu se začalo stavět. 1. srpna 1908 byla trať předána do provozu, zpočátku pouze pro nákladní dopravu. V Mouchnicích byla zastávka i s odstavnou kolejí, obec však pro vysoký tarif dráhu nevyužívala. 31. března 1920 byla zahájena i osobní doprava a později rovněž i přeprava poštovních zásilek. Malé využívání nákladní dopravy vedlo v roce 1923 k odstranění odstavné koleje. Osobní doprava byla zastavena až 31. května 1980. V současnosti je trať využívána jen pro nákladní dopravu dřeva na koryčanskou pilu.
Modernizace se projevovala snad ve všech oblastech lidské existence. Tradiční venkovský způsob života byl poznenáhlu vytlačován převratnými vynálezy, které zcela změnily obraz venkova. V roce 1920 se představitelé obce rozhodli zavést elektrické osvětlení (pouliční i v domácnostech). Proud byl odebírán z elektrárny v Oslavanech, akce však byla tak finančně náročná, že se obec musela zadlužit. Starodávné způsoby svícení lojem, sádlem, olejem nebo karbitem se rázem staly minulostí. Nové možnosti zábavy i vzdělávání přineslo i rádio, které se po malém váhání rychle rozšířilo. Současně s pronikáním moderní techniky měnila svou tvář i samotná obec. Po velkém požáru roku 1822, se začali stavět domy z pálených cihel nebo kotovic, i když kryté stále ještě došky. Po dalším požáru v roce 1861 začaly došky ustupovat skřidlici a břidlici.
Za okupace byla v okolí Mouchnic silná odbojová činnost. Koncem dubna 1944 se v obci objevily protinacistické letáky. 21. srpna 1944 byli v obci zatčeni dva polští uprchlí dělníci. V lednu 1945 provedla skupinka pěti českých a sovětských partyzánů odzbrojení místního hajného, rovněž v lednu byli z obce zásobováni čtyři sovětští a čeští partyzáni. Během okupace pak čtyři místní obyvatelé zaplatili svou odvahu životem; dvěma z nich, učiteli Cyrilu Žižlavskému a Ondřeji Hubrovi, byla později zasazena pamětní deska.