Malá jednoduchá keška v "přírodě", jen tak pro radost. Když se v Praze řekne: "Sejdeme se u koně", tak všichni vědí, kde to je, ale co když tohle někdo řekne v Karviné ? Je to jednoznačná definice nebo není ? Inu, dáme tomu čas a uvidíme.
Když se malé děti postupně učí mluvit, tak jim to hned nejde a občas některá slova zkomolí a vzniknou tak mnohdy vtipná "nová slova", kterým většinou rozumějí jen rodiče nebo nejbližší okolí. Každý rodič to jistě zná a každý si dodnes pamatuje zkomoleniny slov vlastních potomků (dětí, pradětí, možná i prapradětí) a bývají to vděčná témata na rodinné sešlosti, které dítě nejvíce komolilo slova. Však zkuste sami zavzpomínat na roztomilé žvatlání svých malých andílků a ještě lépe se o ně rovnou podělte v logu.
O vadě řeči vypráví v jedné scénce Luděk Nekuda a "jeho" vtip, který vlastně ani není jeho, vešel tak trochu do dějin a autorství je tedy přičítáno právě jemu. Každopádně je jedno, kdo vtip vymyslel, scénka i vtip je typickou ukázkou inteligentního humoru zesnulého baviče LN.
Moje dcera odjakživa miluje "uňe" a proto bych rád tuto keš věnoval hlavně jí, ale taky všem dalším dětem, taky dospělým i ještě dospělejším, prostě všem, kteří mají rádi svět z "uňského" hřbetu, nebo se jen na tato krásná zvířata rádi koukají.
A taky bych rád přispěl pár slovy do slovníku malých žvatlalů:
pataj = polštář
kapškárek = kašpárek
pukance = punčocháče alias štrample
žvížátko = to je asi jasné zvířátko
pakištovce = parkoviště
laleto = letadlo
es = pes
syn dokonce přejmenoval prababičku Andělu na Adélku a od té doby jí tak všichni říkali "babi Adélka" :)
Přeji vám, ať se vám na místě líbí, nechť máte krásné výhledy, pěkné počasí , užijete si "výšlap" a ať to pro vás není ztráta času. Samozřejmě se budu těšit na krásné logy plné "žvatlalštiny" našich malých andílků. Aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění nebo co, tak umělecké dílo na místě samotném není moje práce, ale dal jej tam umělec Bogdan Kornas. Já vás jen vytáhnul na kopec k prohlídce zblízka.