Carovenikovy raj Mystery Cache

Ve vesnici Bělečko na Hradecku je čarověníkový ráj. Patří rodině Valentových a díky pilným rukám majitele vyrostl doslova na písku. Je téměř k nevíře, že na místě dnešní zahrady ještě před deseti lety rostla kukuřice.

Zahrady se sbírkami čarověníků jsou v Čechách dosti hojné, ale jen málokde lze vidět tři tisícovky exemplářů propojené v originální zahradní kompozici. Přesně tolik čítá sbírka známého čarověníkáře, zahradníka a školkaře Vladimíra Valenty.

A protože je také milovník zálesáckého stylu, postavil tu pro sebe i svoji rodinu repliku mohutného kanadského srubu. Díky tomu, že dům i zahradu ze všech stran obklopuje písčina s borovým lesem, působí jeho robustnost velmi přirozeně.

Deset let stačilo na to, aby Vladimír Valenta vybudoval také rozsáhlou školku, samozřejmě čarověníkovou, i zajímavou zahradu s roklinou, kterou musel vybagrovat v písku. Na jejím dně je fóliové jezírko, jehož úkolem je především zrcadlení stromků.

Téměř celá zahrada má umělé zavlažování. „Sucho by mým výpěstkům nesvědčilo,“ glosuje stavební práce majitel. Zahradní partie nad jezírkem je zpevněna dubovými trámy a koncipována do podoby skalního amfiteátru s několika terasami a zadní brankou. Roste na nich miniles z jehličnanů i listnáčů, ale i spousta suchomilných podrostových rostlin, zejména okrasných trav.

Čarověníky jsou u nás velmi populární. Na větších zahradách z nich lze vytvořit zajímavé lesíky, na menší vnesou druhovou pestrost a přitom nepotřebují mnoho místa. „Však jsme také v tomto oboru světovou velmocí. Třeba Američani na concolorkách (jedle ojíněná), kterou mají za národní strom, objevili čtyřicet čarovněníků. A naši sběratelé jich mají na kontě také čtyřicet.“

Čarověníky se dělí na trpasličí a malé. Ty trpasličí jsou husté jako karfiol, ale mají jen nepatrné přírůstky. „Pro běžné zahrady je nedoporučuji,“ říká pan Valenta. „Jsou problematické i proto, že jsou až příliš husté, takže na nich zůstává odumřelé jehličí. Lze ho vytahat jen pinzetou. Pokud to neuděláte, může se mrtvé jehličí stát živnou půdou pro bakterie aminiatura odejde. Proto pro běžné pěstování jsou rozhodně lepší volnější, méně husté typy rostlin.“

Květů na zahradě Valentových najdete jen poskrovnu a pokud ano, jsou to opravdové vzácnosti jako třeba růžový střevíčník královnin (Cypripedium reginae), což je divoká orchidej ze severovýchodní Ameriky. „Tyto orchideje jsou mými miláčky, a mít je – to je zahradní bomba,“ usmívá se pan Valenta, který kdysi sbíral i orchideje. „Měl jsem jak venkovní, tak i tropické orchideje, a dokonce i velký skleník na střeše. A tyhle kousky jsou pro mne příjemnou reminiscencí.“
Za některými kameny ve skalce jsme také vystopovali početné skupinky trilií. Patří mezi ceněné dálnovýchodní hajní rostliny. „Mne prostě shánět a pěstovat takové ptákoviny baví,“ glosuje výsadbu majitel.

A protože na zabydlenou zahradu patří ptáci, majitel pro ně zřídil půvabnou voliéru, v níž chová kardinály, ptáky, kteří jsou domovem ve východní polovině USA. „Jako kluk jsem rád ptáčkařil. Chytal jsem naše ptáky, jichž jsem měl plné voliéry. A dělal jsem to přesně tak, jak se dnes už nesmí, na lep,“ přiznává Vladimír Valenta. „Měl jsem totiž fantastického dědu, který mne to naučil. Říkal, že čižbářské řemeslo by nemělo vyhynout. Dnes samozřejmě kvůli ochraně přírody naše ptactvo nechovám. Ale kardinálové jsou ptáci nepodléhající zákonným předpisům a já jsem si s nimi konečně splnil svůj klukovský sen: mít červeného ptáka. To byl pro mne vrchol exotiky.“

Jste srdečně zváni do ráje čarověníků, harmonie tvarů a barev.