Jak Pramen Solné ke jménu přišel

K prameni Solné se váže mnoho pověstí a legend – nejznámější z nich bude asi ta o plačící Rozárce. Dávno za starých časů, ještě, než sem přišli poprvé pustošit Tataři, byly tyto kraje jen málo obydlené a v Luhačovicích nebylo více lidí, než co by se do pár domků vešlo. vody v okolních kopcích byly čisté a zdravé, avšak nebylo v nich ani tolik soli, kolik by se vešlo do slzy. Avšak byli to právě slzy, které dodaly místním pramenům tak léčivou a uzdravující moc. Vše prý začalo rozkolem mezi obyvateli prastarých Luhačovic a Prakšic o tom, kudy má vést obchodní stezka ze západu. Vesnice se rozkmotřili a stařešinové zakázali navštěvovat druhou vesnici, pod trestem smrti. Jak už to však bývalo, mladá Rozárka z Luhačovic se zakoukala do Toníka Prakšického a potají se scházeli v luhačovických lesích, přímo u pramenů a trávili zde teplé letní noci. Brzy znali každý potůček a pramen v okolí, ale zároveň začali být velice lehkovážní a už si nehlídali, zdali je někdo nesleduje. Tak je jednou, chvíli před půlnocí, právě v těchto místech, nachytal hajný z Luhačovic. Dle slov stařešiny, která znamenala zákon, byl Toník zabit a Rozárka odvedena zpět do vesnice, kde měla v temné komůrce prožít zbytek života. Ten si nakonec sama vzala, neboť bez Toníka nechtěla žít. A říká se, že to byl ten den, kdy najednou z mnoha pramenů začala vyvěrat slaná voda. Tehdy si starší obou vesnic uvědomili, co provedli a Že i země okolo pláče nad ztrátou mladých milenců. Dohodli se proto na smíru a na tomto místě nechali zpevnit a vybudovat studánku a pramen, který zde vyvěral, pojmenovali Solné.

Voda ze studánky se vždy pila a pije na chmury srdce a mysli a zahání zoufalství.

Je pitný?

Dle posledního rozboru (v roce 2017) je pitný, ale není bohatý na minerály tak, jako ostatní luhačovické prameny.

Ke keši

Finální souřadnice naleznete na NFC štítku, který se nachází na výchozích souřadnicích.

Obsah krabičky: logbook, 2x tužka, ořezávátko