Boží muka
Keš je součástí „Po historii a pověstech slavičínska“.
Nepodařilo se sice zjistit, zda jsou tato boží muka spjata s nějakou pověstí , je však tato lokalita zajímavá z hlediska historického i botanického a toto místo s hezkými výhledy stojí za ukázku . Mimo tedy jednoho pohledu a to na slavičínskou skládku :-) . A seznámíme vás, co to vlastně jsou boží muka a něco málo o jejich historii.
Souřadnice vás povedou po "Staré cestě" směrem do Nevšové. Podél této cesty lze spatřit spoustu botanických zajímavostí. Při troše štěstí nalezneme na jejích okrajích lesní orchideje: okrotici bílou a červenou, dále oba naše vemeníky, (vzácnější a mohutnější vemeník nazelenalý, který kvete asi o měsíc později) a také podivný hlístník hnízdák. Ačkoliv je nezelený, není parazit. Žije z rozkládajících se organizmů - je to tzv. saprofyt. Budete míjet několik zastavení s řezbářským vyobrazením "Křížové cesty Krista". Po odlovení této keše je možno pokračovat na další kousky této série a budete tak procházet oblastí zvanou Lochovec. Jak už sám název napovídá, je to místo plné děr a to, co vypadá jako erozní rýhy, jsou ve skutečnosti pozůstatky po povrchové těžbě železné rudy. I když chybí důkazy, dá se předpokládat, že se zde ruda sbírala už v období Velké Moravy. V padesátých letech byly v této oblasti nalezeny hroby s bronzovými nástroji. Lochovec je porostlý borovými lesy s velice zajímavou květenou. V červnu tu mezi mechy vyrůstají nenápadné rostlinky, které jsou trochu tajuplné a stejně zajímavé jako naše orchideje. Jsou to: hruštička prostřední, hruštice jednostranná a jednokvítek velekvětý, který patří mezi velmi vzácné rostliny. Vstavačům se podobají svojí mykorrhizou, i když patří do rozdílných čeledí. Mykorrhiza znamená soužití s houbami, pomocí nichž rostliny snáze získávají potřebné minerální látky z půdy. Svým výskytem obtáčejí severní část polokoule kolem dokola. Roste tu také jedna z našich plavuní, pro kterou je typické, že na konci lodyhy vytváří dva výtrusnicové klasy. Jmenuje se plavuň vidlačka.
CO VLASTNĚ JSOU BOŽÍ MUKA?
Boží muka patřila k typickému obrázku našeho venkova již od 14. století, kdy se o nich objevují první zprávy. Tyto drobné stavby ve tvaru sloupu (přes 2 m vysokého) stávaly obvykle na rozcestí v polích nebo i na návsi či volně v krajině. Sloup nebo pilíř byl zakončen někdy stříškou, pod níž byl výklenek na obraz či reliéf umučeného Krista, na vrcholu pak opatřen často křížkem. Proto byly tyto stavby nazývány boží muka (boží muky, boží umučení). Snad měla tato představa největší oběti – Božího umučení – vést člověka k zastavení se v každodenním spěchu a k zamyšlení nad smyslem života.
Boží muka se totiž stavěla na památku šťastných i nešťastných událostí, které se většinou staly právě na tomto místě. Často byla postavena k uctění padlých, jejichž hrob označovala (např. na Káním vrchu ve Strakonicích hrob švédských vojáků). Jindy byla projevem díků za odvrácení neštěstí, moru, či za usmíření sporu o majetek mezi sousedy a vrchností. Mnohdy vymezovala i hranice pozemků, estetické zdůraznění místa dalekého rozhledu, či jiné přírodní zajímavosti. Stavěla i jako pokuta za spáchaný přečin. Nesmíme je však v těchto případech zaměňovat za smírčí kameny nebo smírčí kříže či kameny pokání.Ty se od nich zásadně odlišují nejen tvarem, ale i výskytem.
U nás je poměrně hodně středověkých božích muk (hlavně z 16. stol.), jedna z nejstarších stojí v Jiníně (okres Strakonice) „Na Žalosti“ (jsou kamenná, vysoká 248 cm, s vročením 1482). Velká část božích muk se zachovala zejména v jižních Čechách a na jižní Moravě.
Během staletí byl tvar božích muk v různých krajích obměňován. Z typologického hlediska lze rozlišit několik skupin božích muk podle půdorysu a celkového tvaru stavby. Některá boží muka tvoří architektonicky určitý přechod ke kapličce. A tak mohlo dojít u našich zpracovatelů někdy k záměně objektu, když nedovedli rozlišit tyto dvě stavby. Proto jeden zpracovatel představuje boží muka jako sloup, druhý jako kapličku a jinému zase splývají boží muka a boží umučení (kříž).
Postupem času byly původní obrazy na sloupech větrem ošlehány či lidmi poničeny. Někdy byly v dobrém úmyslu nahrazeny jinými obrázky svatých, ačkoliv boží muka měla již ve svém názvu přesné určení. Tak se pak snadno zaměňovala s kapličkami jednotlivých světců.
Mnoho božích muk v posledních padesáti letech vzalo za své, a to nešetrným postupem JZD při scelování polností, ale také záměrným ničením za proticírkevních kampaní 50.–60. let. Svědectví o nich však máme v soupisech pomístních jmen. Je pozoruhodné, že i pomocí počítače zpracovaná mapa výskytu pomístních jmen Boží muka, U božích muk apod. potvrzuje jejich hustší síť právě v jižních Čechách (nejvíce na Strakonicku).
Boží muka měla i významnou úlohu jako orientační ukazatel na rozcestích. Za první republiky byla prý udržována Klubem českých turistů a podle nich se pořádaly i vycházky. Bylo by jistě chvályhodné zachránit poslední zbytky tohoto našeho národního lidového umění, aby i dalším generacím bylo ukazatelem na cestách krajinou i životem.
KE KEŠI:
Nutno nechat geovozidla na uvedeném waypointu. GPS zde létá jak šílená, tudíž možná vás spíše navede intuice. :-) Prosíme o dobré zamaskování keše :-)