Toto je desátý kámen geoglyfu AUM v Beřkovickém lese.
Ahamkara se překládá jako Ego nebo sobectví. Doslovný překlad je „já jsem konatel". To je daleko výstižnější, protože je daleko zřejmější rozdíl mezi věčným a neměnným Átma a pomíjivým a proměnlivým Ahamkara. Oba termíny představují pocit Já. Ovšem Átma je věčné a nepomíjivé Já vystupující z Brahma, kdežto Ahamkara je já založené na pocitu Já jsem tělo. Jelikož tělo je smrtelné, je i Ahamkara stejně smrtelné. Zcela jistě zahyne spolu s tělem. Pokud ovšem bytost dosáhne poznání Átma, pak vazba mysli na tělo zaniká a zůstává jen trvalé Átma a pomíjivá iluze – Májá. Tato iluze se však stává jen snem a bytost sice dále sní tento sen, nicméně ví, že je to jen sen a ona je pouze věčným svědkem rozličných snů.
Zní to jednoduše, ale zničení Ahamkary je velice vzácné. Ačkoli každá bytost má svoji věčnou podstatu, přesto opustit klam tělesné existence a spočinutí ve věčnosti je pro většinu lidí nemožné. Mnoho z nich nevěří, že něco takového vůbec existuje. Další sice věří, ale jejich odhodlání poznat věčnou blaženost není dostatečné a tak se raději vzdají a žijí v nestálém bludu. Těch několik, co jsou získáním blaženosti posedlí, musí nalézt způsob, jak kouzlo Ahamkary zlomit. Je k tomu spousta metod, ale jejich použití musí být správné, jinak je ke svému vítězství použije Ahamkara. Navíc Ahamkara je obdivuhodně přizpůsobivá, takže pokud už nějakou bitvu prohraje, dokáže svou prohru často změnit v další vítězství. Kršna v Bhagavadgítě zpívá : S myslí upnutou ke Mně, díky Mé milosti, všechny obtíže překonáš, ale pokud pod vlivem své Ahamkary neposlechneš, potom zahyneš.
Protože bytost zapomněla na svoji věčnou blaženost, tak hledá štěstí ve světě. To však je závislé na představě světa a málokdy odpovídá stavu, který by bytosti navodil štěstí. Pak vzniká vztah, touha, připoutanost či hněv. Ty jsou příčinou všeho zla, které je však jen tak skutečné, jak je skutečný svět.
Tato krabička je publikována na svátek Akšaja tritija, což znamená třetí den nepomíjivosti. Tento den je velice významný, protože Slunce i Měsíc jsou tou dobou nejjasnější. Je to velmi příznivý čas pro začátek jakékoli činnosti. Když někdo začíná nějaký odvážný podnik, tak v Indii udělá pro úspěch potřebné obřady. Pokud však začíná tento den, nejsou žádné další obřady potřeba. Mudrc Vjása tento den začal přednášet Mahabháratu a slonohlavý bůh Ganéša, odstraňovatel překážek, sestoupil na Zem, aby Mahabháratu zapsal. Vjása měl všech sto tisíc veršů v hlavě, a jeho podmínkou bylo, že nesmí být v průběhu přednesu přerušen. Proto přichází bůh Ganéša, který byl jediný schopen tento úkol provést. Když se Ganéšovi zlomilo pero, ulomil si vlastní kel, aby nemusel Vjásu přerušit. Tento den se také narodil Parašuráma, šesté vtělení boha Višnua.
Nezapomeňte si opsat BONUSová čísla, v budoucnu se určitě budou hodit.