Kaplického knihovna.
Myšlenka zřídit kešku vznikla už v roce 2012, kdy jsem se stala babičkou a začala budovat zahrádku a dětské hřiště. Mým snem bylo postavit pergolu. Na jaře 2013 zaúkolovala jsem syna výkopem hlubokých jam na vztyčení stojen na základ pergoly.
Syn v té době studoval vysokou školu a tak byl chytrý jak rádio: ,,Na to musíš mít plánky´´
A já na to: ,,Nepotřebuji žádné plánky, potřebuji jen vykopat osm jam. Tady, tady a tady… Nevadí že bude každá strana jiná, to bude jako Kaplického knihovna. Samá asymetrie. Asi metr sem a asi metr tam..
Syn začal spekulovat, jak se z toho vykroutit, ale já trvala na svém. Nakonec jsme udělali kompromis a pro vytvoření pravého úhlu použili starou dobrou Pythágorovku a z latěk jsme vytvořili trojúhelník: 3x4x5 a začalo se kopat.
V létě jsem svolala na brigádu sourozence a začala se dělat střecha. Každý trámek byl sice jiný, je tam smrk, modřín i dub, co jsem kde sehnala a za basu piv vyprosila. Miluji asymetrii.
A na podzim při příležitosti Tradiční rodinné olympiády byla slavnostně pokřtěna pergola, dostala jméno KAPLICKA a na střechu byla umístěna chobotnice.
A odtud byl jen krůček k vytvoření knihovny, ale chtělo to řádně promyslet a tak to trvalo pět let.
Ale důležité je že Kaplického knihovna stojí. Členství v knihovně je podmíněno pouze tím:
,,Půjč si, ale vrať a nebo přines jinou knížku´´
Po téměř dvouletých zkušenostech, že knížek víc přibývá než ubývá měním pravidla. Pokud se vám nějaká knížka líbí, klidně si ji vezměte domů a nemusíte ji vracet. Vaše radost z knížky je i mojí radostí, a hřeje mě na srdci, že jsou ještě na světě lidi, kteří čtou knihy.