19. století přineslo velký technologický a průmyslový pokrok. Začalo se užívat strojů
a s tím také souvisela těžba nerostných surovin. V Dolní Lukavici a v Lišicích se
v lomech těžil kámen, který sloužil jako stavební materiál. Kronika Lišic uvádí, že
i po letech – v roce 1966 se těžil kámen v lomu u čp. 17 (paní Kopejtková), začalo se
vrtat také „V Lochu“. „V Lochu se po odstřelu zjistilo, že kámen jest špatný, po prv-
ním odstřelu bylo poškozeno několik střech, kameny lítaly až do vzdálenosti 300 metrů.
Kámen se na konci 19. století a na počátku 20. století také těžil v lese Vysoká v dole
„U Bílé boudy”, kde pracovali převážně horníci z Hradčan, Lišic a Chlumčan. Důle-
žitou surovinou byla také hlína a malířská (bílá) hlinka, která se dobývala od roku
1830 v lokalitě „Na Borech” a v „Hlinkách”. „Na Borech“ (pole u křižovatky na Dolní
Lukavici - Dnešice a Přeštice) jako první začal hlínu dobývat Mikuláš Hodan z Horní
Lukavice čp. 39. Vyráběl z ní hliněné dýmky a dělal z hlíny kostky, které sušil, prodával
a sám rozvážel do Prahy a jiných českých měst. Tak začala v Horní Lukavici vznikat
hrnčířská historie, spojená s pozdějším vznikem firmy Keramo. „Hlinky“ v lese Háji
patřily hraběti Schönbornovi, majiteli dolnolukavického panství. Povrch po těžbě je
dnes dosti zarostlý, avšak jisté známky lze dosud vypozorovat. Ze záznamů ve školní
kronice se dozvídáme, že se do Hlinek v roce 1911 na školní výlet vypravila pátá třída
Nedaleko od keše je vchod do toho lomu pokud by někdo měl chuť a náladu na vlastní nebezpečí