Sežehnutý mladík Traditional Cache

  Ahoj, tak jsem se koukal po dalším místě, kde bych mohl založit keš „a vida“ nějaké jsem objevil. Po tomto místě pokukuju už déle, ale neměl jsem typ na skrýš a nedávno jsem něco objevil.

  Nad železniční tratí, která uzavírá na severu červenohrádecký zámecký park, stojí několik chalup. Říká se tam Na Skalách. Od nich vede k Vítěži neudržovaná polní cesta. Vedle ní, na místě zvaném Na Hrobech, stojí kovový asi 180 cm vysoký křížek vsazený do jednoduchého žulového podstavce, na jehož čelní straně je vyhlouben čtvercový výklenek. Nápis na něm není čitelný. Nad příčným ramenem visí štítek s písmeny INRI. Objekt stíní dvě lípy.

Pod křížkem je pochováno 12 vojáků z prusko-rakouské války z roku 1866.

  O křížku se dochovala i pověst:

  Mladý selský synek ze statku ve Vítěži koval v Kosově Hoře koně. Když byli hotovi a zapřáhl do bryčky, ozvalo se v dálce hřmění a obloha na západním obzoru potemněla. „Zůstaň raději u nás chlapče,“ nabízel mu kovář. „Cestou tě chytí bouřka a promokneš na kůži. Ani koním to neprospěje.“

 „Kdepak, pane mistře,“ zasmál se chasník, „než se bouřka přižene až sem, budeme dávno doma.“

  Mlaskl na koně, a ti se dali do klusu. Zanedlouho dojeli k rybníku pod zámkem na Červeném Hrádku. Za ním cesta k Vítěži stoupá prudkým svahem vzhůru, proto mládenec seskočil z kozlíku, aby koním trochu ulehčil, a dál šel vedle nich. Když byli v půli kopce, dostihla je bouřka. Blesk stíhal blesk a rachot hromu se sléval v jedno hřmění. Nahoře v polích oslepilo chlapce oslňující světlo a ucítil strašnou ránu. V posledním záchvěvu vědomí pochopil, že padá k zemi, potom ho obestřela tma.

  Splašení koně převrhli bryčku, zlomili oj a otevřenými vraty se vřítili do dvora statku, vyděšení a chvějící se po těle. Hluk, který způsobili, upozornil hospodyni, že něco není v pořádku. Vyhlédla z okna a srdce se jí strachy rozbušilo.

  „Táto,“ zavolala na muže, „našemu klukovi se určitě něco stalo.“

  Sedlák kvapně oblékl kabát, vyběhl ze stavení, žena v patách za ním. Syna našli hned za vsí, ležel u cesty, černý a spálený.

  V okolí se potom vyprávělo, že na místě, kde mladík zahynul, straší. Lidé tu vídali černou mužskou postavu. Kynula jim, aby ji následovali. Lákala je do polí. Nenašel se však žádný odvážlivec, který by se za ní vydal. Teprve když tu vztyčili dřevěný kříž, zjevení se víckrát neukázalo.

*

  Kterési noci se vracela jedna selka z Vítěže od své sestry provdané v Janově. Zdálky zpozorovala, že se nahoře na kříži před vsí něco bílého hýbá, a proto šla dál ostražitě. Po pár krocích uviděla, že na ramenech kříže obkročmo sedí nahá ženská a nožem z něj řeže třísky.

  „Co to tam děláš?“ houkla na ni selka.

  Ženská leknutím vyjekla, rychle sjela z kříže dolů, popadla šaty, které měla položeny na zemi, a utekla.

  Když přišla selka domů, všichni už spali. Sama rozrušením nemohla zamhouřit oči, ani se nemohla dočkat rána, aby všem vypravovala, co se jí přihodilo. Když se rodina sešla při snídani u stolu, jedním dechem na ně vychrlila svůj noční zážitek.

  „A poznala jsi, kdo to byl?“ vyzvídal muž.

  „Poznala, nepoznala, co já vím. Sice svítil měsíc, ale do obličeje jsem jí neviděla. Hlavu si schovala do šatů. Mám nějaké tušení, ale za ruku jsem ji nechytila a křivě nařknout nikoho nechci.“

  „Když jsi ji nepoznala ty, nepoznala ani ona tebe. Buď tomu ráda, jistě to byla čarodějnice, a ještě by nám ze msty škodila,“ usoudila stará výměnkářka.

  „Čarodějnice? Maminko, přece tomu nevěříte?“

  „Pravdaže, čarodějnice,“ přitakala vážně stařenka. „babičko, co by čarodějnice dělala na kříži?“ divily se děti.

  „Ještě jste malé, abyste tomu mohly rozumět,“ poučovala je babička. „Jak jsem slýchala, tak čarodějnice ke svým kouzlům potřebují dřevo z posvěceného kříže.“

  Hospodáři nešla příhoda z hlavy. Rád by věděl, koho žena v noci viděla, začal proto kříž nenápadně hlídat, ale čarodějnice se již nikdy neukázala.

Poslední kontrola keše: 12. 03. 2020