Kdo to houká nocí? 
Sova pálená, puštík, kalous, kulíšek, výr, sýček a sýc
Neslyšně létají nocí, z jejich hlasu nám mnohdy naskočí husí kůže. Některé jsou u nás stále hojné, jiné mizí.
Sovy jsou natolik odlišné od ostatních ptáků, že mají svůj vlastní řád (Strigiformes) podobně jako například dravci nebo pěvci. Patří do něj na celém světě jen 144 druhů, u nás je stálých sedm. Sovy působí rozvážně, když přes den pospávají, ale v noci se promění v rychlé a obratné lovce.
Oko jako noční dalekohled
Zrak a sluch sov dokáže zachytit to, co zůstává většině ostatních živých tvorů skryto. Jejich oči, teleskopické válce, směřují dopředu a provrtávají tmu jako noční dalekohledy. Umožňují dokonalé binokulární vidění, které není u všech ptáků běžné. Sovám však nic nebrání ani v pohledu do stran, protože dovedou otáčet hlavou až o 270 stupňů. Oboustranně vyklenutá, velká čočka a zvětšená rohovka i zornice jejich oka umožňují využít i nepatrné světlo. V sítnici převažují tyčinky zodpovědné za vidění za šera, přesto sovy rozlišují i barvy.
Často žlutá nebo oranžová duhovka umocňuje hypnotický pohled sov. Oko, které je pro sovy životně důležité, je při odpočinku dobře chráněno. Kromě dvou víček má i mžurku, která není průsvitná jako u ostatních ptáků, ale bílá a neprůhledná.
Uši jako navigace
Sovy kořist vyhlížejí očima s „nočním viděním“. Ale pokusy odhalily, že myš uloví i v absolutní tmě. Práci očí v tomto případě přebírají uši. Stačí nepatrný zvuk myši a sova nejenže ji uslyší, ale i přesně zaměří její polohu a směr pohybu. Dovede slyšet každým uchem nezávisle a odlišit v milisekundách zvuky, které zachytila uchem levým oproti uchu pravému a naopak. Zvuky přicházející k uším ještě pomáhá směrovat obličejový závoj z peří. Sovy žijící na chladném severu tak běžně loví lumíky schované pod sněhem. I u nás se jim hodí schopnost odhalit hlodavce pod sněhem, protože sovy na zimu do teplých krajin neodlétají. Zdá se, že směrové slyšení nemají sovy úplně vrozené a v mládí se musí naučit, jak zvuky správně vyhodnotit.
Sovy na lovu
Sovy dovedou létat zcela neslyšně. Na prvních letkách mají hřebínek, který vzduch rozráží tak, aby se neozval žádný šum. Plavně se vznášejí nocí jako opeření duchové. Když spatří nebo uslyší hlodavce, rychle k němu slétnou a uchopí ho silnými pařáty. Mnohdy jej ostrými drápy rovnou usmrtí. Mají ohromnou sílu a dovedou vzlétnout s kořistí těžší, než samy váží, což je pro nás stěží představitelné. Samice jsou u většiny druhů větší než samci a loví i větší kořist. Díky tomu soví pár lépe využije nabídku potravy ve svém okrsku.
Dokonalá rovnováha přírody
Sovy jsou spolu s dravci ideálními regulátory hlodavců. Pokud se hraboši a hryzci přemnoží, pořídí si větší snůšku vajíček, protože vědí, že uživí více mláďat. Nebo dokonce vyvedou mladé dvakrát za rok. Na ochmýřená sůvátka je úžasný pohled, oba rodiče se však mají co ohánět, aby vyrostla a naučila se neslyšně létat nocí a lovit. Na rozdíl od ostatních ptáků s nimi spí přes den a krmí je v noci. Kořist jim zprvu trhají silným zobákem na kousky.