Existuje mnoho dobrodružných příběhů, které z různých úhlů mapují touhu nejmladší generace podniknout něco, co jim bylo po tak dlouhou dobu v jejich skutečném životě odpíráno. Touhu vysvobodit se z područí té téměř všemocné rodičovské nadvlády a vyrazit ven, na vlastní pěst objevovat neznámý, tajemný a fascinující svět. Kdo by si jen nepřál ve svých dětských letech, alespoň na moment, svolat své přátele, vše podrobně naplánovat a jít na nějaké místo, kde to ještě neznáte, na nějaké místo, které je ideálně opředené místní legendou. Snad každá dětská komunita zná nějaký ten příběh o místě v jejich okolí, kde docházelo k něčemu zvláštnímu, bizarnímu, nebo dokonce nebezpečnému.
Představení takovéhoto příběhu ve filmové podobě, pokud je správně natočené, může být úžasným skorozhmotněním těch největších cestovatelských snů pro ty mladší, a zároveň nostalgickou připomínkou zážitků dětských let pro ty starší. Pokud se některému z českých režisérů něco takového podařilo, byl to zajisté Karel Zeman. Narodil se v roce 1910 a zemřel v roce 1989. Natočil řadu krátkých, středometrážních i celovečerních filmů. Karel Zeman proslavil českou kinematografii 20. století po celém světě a za své dílo získal řadu cen a uznání na prestižních filmových festivalech. Jeho filmová tvorba je dodnes vysoce ceněna a postupy, které využíval, jsou vyučovány na filmových školách po celém světě.
Zeman svoji Cestu do pravěku, jejíž úspěch předznamenal vznik jeho následujících titulů Vynález zkázy (1958) a Baron Prášil (1961), točil ve Zlíně, v pražské Hostivaři či na Barrandově. Exteriéry zajistila přehrada Souš, zamrzlý rybník u Jindřichova Hradce, meandry divokého Váhu na Slovensku či německá Rujana. Výsledný film platil za zázrak tehdejší technologie i výtvarné virtuozity, již Zeman vtiskl počátkům vzniku zemské flóry a fauny. Snímek získal cenu za nejlepší dětský film na festivalu v Benátkách a dodnes kromě ducha doby svého vzniku ztělesňuje podmanivou oslavu přátelství několika dětí, které spolu zažily největší a nejúžasnější dobrodružství svých životů.
Cesta do pravěku má mnoho skvělých momentů, ale pro mě byla vždy nejvíce fascinující ona karbonská bažina. Kluci mají v tu dobu za sebou mrazivou dobu ledovou, dále pak tropické lesy a pláně třetihor, kde se setkají mimo jiné s děsivým Phorusrhacosem. Výprava pokračuje a plavbou po tajemné řece, jenž jakoby prochází časem a prostorem, doplují na své loďce do druhohor, kde jsou svědky monumentálního souboje Stegosaura a Ceratosaura. Zdá se však, že jejich výprava je u konce, jelikož přijdou o své plavidlo. Neztrácejí však na dlouho hlavu a vybudují si improvizovaný vor, na němž konečně překročí hranici prvohor. Před nimi se však rozprostírá téměř neprostupná karbonská bažina, plná Krytolebců (obrovských obojživelníků), Meganeur (vážek s rozpětím křídel až jeden metr), Arthropleur (gigantických stonožek dlouhých jako osobní auto) a dalších tvorů, kteří je pozorují skrz hustý porost a zkalenou vodu močálu. Štěstí jim nepřeje. Nejen že ztratí ceněný deník jejich cesty, ale bohužel podobný osud postihne i nejmladšího člena výpravy. Jsou nuceni opustit bezpečí svého voru a vydat se vstříc neznámu, musejí najít svého kamaráda, knihu se záznamy o jejich cestě a dostat se až do období siluru, což je cílem jejich putování.
„Šlo mi o jedno – ukázat fantastický svět, který vytvořila příroda před mnoha miliony let.“
Karel Zeman
Zdroje:
https://muzeumkarlazemana.cz/muzeum-karla-zemana/karel-zeman/
https://www.fdb.cz/film/cesta-do-praveku/5034
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cesta_do_pravěku
Nyní bych vám chtěl nabídnout malou exkurzi, exkurzi do pravěku. Do časů přesliček a plavuní, do časů obřích vážek, prapodivných obojživelníků a gigantických stonožek. Váš vysněný deník, záznam o vaší velkolepé výpravě, se ztratil. Karbonská bažina ho drží ve spárech a nevydá ho jen tak lehce. Nezbývá vám nic jiného, než se s ní utkat. Chovejte se prosím tiše, dobře se dívejte a hlavně žádného tvora nevyrušte. Karbonské bažiny jsou záhadné a zrádné místo, které žádné ze svých tajemství nevydá lehce...
Pozn.: Od zjištěné souřadnice N je třeba odečíst 9 vteřin a od souřadnice E zároveň 5 vteřin.