Keška je věnována chebskému básníkovi Hugovi Zuckermanovi a jeho ženě Idě.
Chebský básník JUDr. Hugo Zuckermann (nar. 15. května 1881 v Chebu) se proslavil v době 1. světové války svými válečnými písněmi. Nejslavnější a údajně nejoblíbenější se stala "Reiterlied 1914", kterou zhudebnil Franz Lehár a věnoval ji rakouskému následníkovi trůnu. Sbírku Zuckermannových básní pod názvem "Gedichte" vydali posmrtně jeho přátelé. Tato sbírka obsahuje jak válečné, tak i milostné, sionismus a židovství oslavující básně. JUDr. Hugo Zuckermann byl 23. listopadu u Radyma v Haliči těžce zraněn, převezen do lazaretu v Chebu, kde o měsíc později 23. prosince 1914 ve věku 33 let zemřel na následky zranění a břišní tyfus. Hugo Zuckermann je pohřben na novém židovském hřbitově. Hřbitov zanikl po druhé světové válce. Dnes na místě naleznete pomníček.
Reiterlied 1914 Reiterlied 1914
Hugo Zuckermann, překlad Václav Mls
U louky okraje
si dvě kavky hoví.
Padnu u Dunaje?
Či v Polsku, kdo ví?
Co na tom však záleží?
Dřív než si moji duši vezmou,
můj kůň do boje poběží.
U pole na mezi
dva havrani krákají,
později či brzy
do země mě dají.
Na tom však nesejde.
Tisíce mládenců,
rakouská jízda jede.
V pozdním to večeru skropeny rosou
letí dvě vrány,
kdy přijde konec, smrťák se svou kosou,
ať je to za námi.
No jen žádnou škodu!
Chtěl bych naše vlajky vidět
vlát na Bělehradu.
Poslechnout si můžete na YouTube: Reiterlied
Ida Zuckermannová, ve věku dvaceti let, 15. května 1915 v 11. 30 spáchala na hrobě svého manžela sebevraždu.
Smrtí spojeni
„ ... mladá vdova přijela vlakem v sobotu ... dopoledne z Vídně a na nádraží ji vyzvedla její švagrová, Käthe Zuckermann. ... mladá žena se rozhodla jít nejdříve na hřbitov, aby položila květiny na hrob. Když se slečna Zuckermannová vrátila ke své matce, tu zneklidnila snašina nepřítomnost a spěchala se svou dcerou na hřbitov. Tam našly zavřenou bránu a snachu, která stála nad hrobem svého manžela. Ačkoliv je o sabatu Židům návštěva hřbitova zakázána, vešla paní Zuckermannová plná starostí dovnitř, pozdravila a objala ji. Poté, co stály všechny tři ženy mlčky před hrobem, vytáhla z tašky mladá vdova revolver a namířila jej proti sobě. Paní Zuckermannová ji zapřísahala, aby od svého nešťastného úmyslu upustila a zdálo se, jako by její slova měla úspěch. Mladá vdova namířila revolver do země a několikrát vypálila. Náhle si však přiložila revolver na spánek a dříve než jí v tom mohl někdo zabránit, ozval se výstřel. ... Okamžitě přivolaný lékař mohl jen konstatovat smrt...“
Text částečně převzat z publikace Osudy chebských židů (Jana Chmelíková)
Obrázky nakreslila: Tereza Zieczovská (14 let, Cheb)
Kešku pro vás připravil:
