Čas velmi rychle plyne, rok se opět sešel s rokem a nadešel adventní čas. Společně se zastavme, zavzpomínejme na uplynulé letošní okamžiky, připomeňme si pěkné chvilky strávené při geocachingu a načerpejme energii do dalších dnů procházkou v pěkné přírodě.
Tento adventní kalendář je vánočním dárkem od angieborg a klickona všem kačerům, zejména těm, kteří zakládají kešky nejen ve středních a jižních Čechách. Děkujeme reviewerovi Ricovi za vstřícnost a pomoc při přípravě a publikaci celé série.
Dovolujeme si Vás pozvat na náš adventní kalendář, kdy každý den otevřeme jedno okénko a v něm se objeví nějaký vánoční symbol. Pojďme si společně oživit a připomenout tradiční vánoční zvyky, obyčeje, symboly a vstupme do mystiky nadcházejícího vánočního času.
Kešky adventního kalendáře jsou pohodové, nenáročné mysterky s jednoduchým luštěním, nacházející se v přírodě na rozhraní dvou krajů.
Nezapomeňte si z každé kešky opsat bonusové číslo, může se Vám na konci putování hodit.
Nejezděte prosím mimo zpevněné komunikace a svá geovozidla zanechte na doporučeném parkovišti.
Krásné prožití adventního času, vánočních svátků, hodně zdraví, spokojenosti, pohody a mnoho kešek v novém roce přejí owneři AK 2019.
angieborg & klickon
Vánoční dárky
První zmínky o vzájemném obdarování se objevují již ve starověkém Římě. Nedílnou součástí Vánoc se však dárky staly až v 19. století. Bylo zvykem obdarovávat členy rodiny, ale i služebnictvo. Domácí chasa například dostávala ošacení nebo malou finanční částku na přilepšení k celoroční mzdě. Dárky se dávaly také žebrákům nebo tulákům bez domova, kteří v době křesťanských svátků zaklepali na dveře bohatších domácností. Na počátku 20. století, v dobách hospodářské prosperity, se pod vánočním stromkem vedle potřebných věcí stále častěji objevovaly drobnosti a hračky jen pro radost. V chudých letech mezi dárky byly i části oblečení.
Dárky jsou jedním z hlavních atributů moderních Vánoc. Vánoce jsou proto jedním z nejziskovějších období roku pro obchodníky a podniky po celém světě. Předávání darů byl běžný zvyk u římské oslavy Saturnálií, starobylého svátku, který se konal na konci prosince. Tím se mohly inspirovat vánoční zvyky.
Postavy rozdávající dárky v Evropě
V křesťanské Evropě se dárky dávaly při několika různých příležitostech, s nimiž souvisí i představa „dárce“, který je nosí a rozdává.
Velmi starou tradici mají dárky, které 6. prosince nosí svatý Mikuláš, biskup z Myry v Malé Asii na přelomu 3. a 4. století. Podle četných legend proslul svou štědrostí a svými dary vyřešil mnoho obtížných životních situací. Pro pravoslavné církve patří jako „divotvorce“ mezi nejvíce uctívané světce. Zobrazuje se v biskupském oděvu s mitrou na hlavě, s biskupskou berlou v pravé a se třemi jablky jako dary v levé ruce. Naděluje v předvečer svého svátku jablka, ořechy a sladkosti za okno nebo do krbu, ve Střední Evropě také chodí po domech v doprovodu anděla a čerta a vyptává se na chování dětí, které pak odměňuje drobnými dárky.
Zkomolením jména Mikuláš vznikl už v 17. století holandský Sinterclaas i britský Father Christmas. předloha pozdějšího Santa Clause. Velmi podobný je i německý Weihnachtsmann.
Santa Claus, rovněž zkomolenina svatého Mikuláše, je v současnosti asi nejrozšířenější vánoční dárce. Je to postava amerického původu, která vznikla v polovině 19. století. Obyvatelé New Yorku si vzpomněli na holandské počátky města a na postavu svatého Mikuláše - Sinterclaase. Zobrazuje se jako veselý obtloustlý muž v červeném plášti, který jezdí na saních tažených soby. Také jeho zásluhou se dávání dárků přeneslo na vánoční svátky, zejména Boží Hod vánoční (25. prosince). Ke zvýšení známosti a popularity Santa Clause ve Spojených státech významně přispěla firma The Coca-Cola Company, která jej hojně užívala ve svých vánočních inzerátech mezi lety 1931 až 1964.
Ježíšek (německy Christkind, Jézuska v maďarštině a Ježiško ve slovenštině) rozdává dárky v České republice a na Slovensku, v Rakousku, jižním Německu, Maďarsku, Lichtenštejnsku, Jižním Tyrolsku (severní Itálie), ve Švýcarsku a v dalších spíše katolických zemích.
Ve Střední a Jižní Evropě se dárky dávají převážně na Štědrý večer (24. prosince) a rozdává je Ježíšek, kterého lze ovšem vidět pouze v jesličkách. Od poloviny 20. století se však dárky stále častěji dávají i dospělým, kde se dárce netají a naopak vzniká i jakási soutěž a obava, aby člověk nezůstal pozadu a všechny dárky řádně oplatil.
Ve Francii se dárky dávají o vánocích, 25. prosince, a nosí je Père Noël, který naděluje komínem do krbu. Svátky však mají menší význam než třeba ve Střední Evropě.
Řecké děti dostávají dárky od svatého Basila na Silvestra, v předvečer liturgické slavnosti tohoto světce.
V Rusku a na pravoslavné Ukrajině se dárky dávaly o svátku Epifanie 6. ledna, zvyk však nebyl příliš rozšířen. V Sovětském svazu bylo v rámci boje proti náboženství ve 30. letech 20. století slavení Vánoc zakázáno a zaveden nový zvyk: dárky dává na Nový rok Děda Mráz, velmi podobný Santa Clausovi. Pokus o jeho zavedení do Střední Evropy o 20 let později se nezdařil.
V severských zemích nadělují skřítkové, ve Finsku Joulupukki, ve Švédsku skřítek Jultomten, v Norsku jiný skřítek Julenissen.
(čerpáno z webu cs.wikipedia.com)
Kešku naleznete na souřadnicích:
N 49° 31.XXX E 014° 38.YYY
- Kdy dostávají dárky řecké děti :
a) na Boží hod vánoční, pak XXX = 910
b) na Silvestra, pak XXX = 169
- První zmínky o vzájemném obdarování se objevily :
a) ve starověkém Řecku, pak YYY = 299
b) ve starověkém Římě, pak YYY = 918
