Křížek u Hlasivských Výlevů
Česká, moravská a slezská krajina je doslova poseta kříži, kapličkami a božími muky, která stojí na místech s tajemnou atmosférou a okouzlujícím výhledem. Tyto tiché památníky připomínají významná místa, stará rozcestí i tragické události a bitvy.
Sakrální stavby v krajině nejsou pouhými označeními starých cest a rozcestí. Boží muka, kříže, smírčí křížky a kapličky jsou obdivuhodné, navozují pokoru i vnitřní uklidnění. Zvláštní atmosféra není náhodou. Mnohdy totiž skrývají příběhy významných událostí i tragických lidských osudů, které se v krajině odehrály.
Některá označení v krajině jsou stovky i tisíce let stará a značila se již před příchodem křesťanství. Významná místa se nejprve značila kamennými kupami, dřevěnými sloupy a výsadbou památných stromů. Později se na vztyčených kamenech začaly objevovat vytesané křesťanské symboly a dřevěné, kamenné i kované kříže. V druhé polovině 18. století se do krajiny začaly umísťovat moderní litinové křížky. Tyto kříže zpravidla vyznačovaly cesty a rozcestí poutníkům, nebo byly tichým mementem významných událostí.
(čerpáno z webu i-senior.cz)
Výlevy
V oblasti bývaly doly na stříbro a olovo. Udržuje se pověst, že zde byly doly již za knížete Spytihněva a že zdejší hornící později založili i Mladou Vožici.
Na Výlevech se stříbrné rudy těžily už v 16. století, kdy zde byl rožmberský důl Boží dar. Začátkem 17. století bylo dílo obnoveno Eggenbergy pod názvem Boží požehnání a za Schwarzenbergů zde vzniklo dílo Dobrá naděje.
V roce 1678 se stal majitelem vožického panství rok Küenburgů a František Küenburg v polovině 18. století zahájil v okolí Řemíčova dolování stříbrných rud. Nedaleko domu čp. 1 byla otevřena dědičná Leopoldova štola (pamětní deska na domě čp. 1, který sloužil jako sídlo cechmistra a ubytovna horníků, připomíná zahájení těžby v roce 1751). O něco jižněji, kde později vznikla hornická osada Starý Cech, vznikla štola Sv. Trojice. V letech 1757–1762 zde Küenburgové vytěžili 2713 kg čistého stříbra. Historik Rudolf Cikhart uvádí, že řemíčovské doly patřily v polovině 18. století k nejvýnosnějším v zemi a naposledy se zde dolovalo v období před francouzskými revolučními válkami, které vypukly v roce 1792. Podle jiných pramenů zde dolování obnovil Leopold Küenburg a pokračoval v něm až do své smrti v roce 1832 jeho syn Josef, ovšem v té době již byly doly ve vrchních partiích vyčerpány. Karel Küenburg předal v roce 1832 doly bezúplatně erární báňské správě, která tu podnikala s nevýraznými úspěchy ještě dalších 20 let.
Doly v okolí Hlasivských Výlevů patřily Schwarzenbergům. Ti se obávali, že by Küenburgové mohli získat dědičné právo na jejich dílech, a proto když se Leopoldova štola dostala v roce 1772 k hranicím jejich panství, ji za 12 500 zlatých rýnských odkoupili. Podle uzavřené smlouvy se stala štola součástí schwarzenbergských dolů, ale její pokračování se provádělo vždy po dohodě mezi panskými důlními správami. Do štoly byly na hranicích obou panství vsazeny dveře, od kterých měla každá strana svůj klíč.
Z dolů se zachovala jen hluboká šachta nad starovožickými Výlevy a štola pod Řemíčovem, z níž vytéká řemíčovský potok. Stopy hornického původu nesou i některé staré chalupy.
(čerpáno z cs.wikipedia.org)