Pouze dvě města v Evropě se mohou pochlubit tím, že na konci druhé světové války byla místem dvou armád - německé Torgau na Labi a jihočeský Písek na Otavě. Právě tam v neděli slavnostně odhalili památník, kde se přesně před 70 lety setkaly americká a Rudá armáda.

Cípy symbolizují armády

Dominantou nového pomníku u hřebčince je velký kamenný klín s plaketou. „Jeden jeho cíp symbolizuje americkou, druhý sovětskou armádu - tedy obě fronty. Zároveň klín odkazuje na to, že Spojenci rozbili Velkoněmeckou říší,

Pomník je zároveň malým parkem, jsou tu lavičky a stromky. V budoucnu hned vedle povede cyklostezka, takže to bude příjemné místo k zastavení. Zároveň tam jsou dvě tabule, na jedné jsou dobové fotografie ze setkání a na druhé popis samotné události ve třech jazycích,

Náhoda stojí za tím, že byl Písek 6. května osvobozen Američany. Podle plánu měla do města dorazit Rudá armáda. Jenže to nestihla.

V Písku byla německá posádka wehrmachtu asi o síle 800 mužů. Byli ochotni kapitulovat, ale neměli komu. Proto zástupci města požádali velitelství americké armády ve Strakonicích. Rusové přijeli až 10. května, protože se zdrželi tvrdými boji při ostravské a brněnské operaci.

Město tak obsadily americké jednotky, přijela sem i obrněná divize. V Píseckých horách totiž byly jednotky SS takzvané Schörnerovy armády a nikdo nevěděl, jak se esesáci zachovají. Od 6. do 10. května tak provizorně hlídali město Američané.

Dne 10. května odpoledne přijela Rudá armáda. S Američany se setkala právě u hřebčince. „Potom se město Písek na dobu asi jednoho týdne stalo městem dvou armád. Byl to stejný případ, jako když se 25. dubna ve městě Torgau sešly tyto dvě armády. Písek byl druhým v celé Evropě,

Výstavba památníku

Památníku se místo dočkalo až po 70 letech. Cesta k němu byla poměrně trnitá. Nadšenci z klubu Buddies o něj usilovali několik let. Původně chtěli dát nějakou plaketu na plot hřebčince, to im ale nepovolili památkáři. Za starosty Ondřeje Veselého nakonec došlo k dohodě, že se vykoupí kus pozemku hned vedle, kde se památník vybuduje.

To ovšem také nebylo tak jednoduché, protože majitelé malého nevyužívaného cípu pole si řekli mnohonásobně vyšší cenu, než za kolik se orná půda běžně prodává. Nakonec město dalo na výstavbu památníku 250 tisíc korun.

 V keši není tužka, prosím o opatrné a kvalitní uschování keše zpět.