Když končil koktavý Kamil kariéru kolínského keškaře, každý kamarád koukal, kde Kamil končí.
Kamil koukal kde kolegové kladkou keše.
Ke křížkům, ke kapličkám, kolem kasáren?
Kdepak. Kuřák Kamil klidně kráčel kulhavám krokem ke kamenům.
Klamal každého kolemjdoucího.
Koukal, kdo kulišácky kryje keš.
Kmen? Kámen? Kousek kůry?
Kurňa kde ?
Klasický Kamil. Kliďas.
Kamil klopýtá kolem kluzkých kamenů,
Konečně kráčí kolem křoví.
Konzumuje koláče, kelímek kofoly , konečně koňak. Kouše kus koňské klobásy.
Klid.
Koordinovaně kroutí krkem. Kontroluje kažký kousek kmene.
Klečí. Kamilovo koleno, kterým klekl ke kameni krvácí.
“Ksakru “ kleje Kamil.
Konečně keš. "Karamba !” křičí.
Krásná krabička. Klikař Kamil klidně kouří.
Keš klade ke kameni. Kryje kůrou.
Kamil kráčí kurážně ke Kolínu.
Konec Kamilova keškaření...