Přijměte pozvání na Lískový vršek, který je nazýván lokalitou zeolitů a v tomto ročním období (tj. podzim) krásně kreslí. Pokud patříte k těm, pro které je příroda čitelným balzámem na duši, tady budete opravdu přírodně šťastní. Samotný hřeben vršku je posetý lomy, můžete si zde osahat všelijaké typy hornin a je tu nádherně, svobodně a nepotkáte tu většinou živáčka. Ač k civilizaci je to každým směrem kousek, sem nikdo moc nechodí a já osobně doufám, že tomu tak bude i nadále. Je jen na vás, co si odtud odnesete a jak si to tu užijete.
¨
Lískový vršek je součástí kenozoické čedičové žilné struktury, táhnoucí se od západu na východ v délce přibližně 3.5 km mezi Okřešicemi a Heřmaničkami. Tato žilná struktura byla v minulosti nazývána žílou Lískového vršku. Za její západní počáteční povrchový projev lze považovat vyvýšeninu s nadmořskou kótou 285.1 m západně od vrchu Bučina (dříve Vogelbusch; kóta 294.1 m) severně od Okřešic a za východní konec vrch Kluček (dříve Klitschken, Klütschen, Klutschken nebo Klutschkenberg;kóta 268 m) západně od Heřmaniček. Délka protáhlého vulkanického tělesa vlastního Lískového vršku dosahuje 300 m a největší šířky 40 m . V něm bylo v minulosti založeno několik drobných lomů. Vedle hlavního lomu se na východní straně dnes nachází zahliněný lůmek s výskytem vulkanické brekcie a další při jz. úpatí zachycuje silně zvětralou horninu s prázdnými dutinkami a její kontakt s porcelanitem. Hlavní lom byl založen na západní straně vrchu při jeho nejvyšším bodě. Je otevřený směrem na sever.
Zeolity jsou hlinitokřemičité minerály mající mikroporézní strukturu.
Termín zeolit byl původně vytvořen v 18. století švédským mineralogem Axelem Fredrikem Cronstedtem, který pozoroval, že při rychlém ohřívání přírodních minerálů kameny začnou tančit. Použitím řeckých slov, které znamenají "kameny které vaří", pojmenoval tento materiál zeolit. Kameny "vřou", protože voda obsažena v pórech zeolitu utíká při ohřívání ven.
Zeolity jsou krystalické hydratované alumosilikáty alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Jedinečnost spočívá v tom, že prostorové uspořádání atomů vytváří kanálky a dutiny konstantních rozměrů. V těchto kanálcích se mohou zachytávat látky tuhého, kapalného a plynného skupenství.
