Stegosaurus („zastřešený ještěr“) byl rod ptakopánvého dinosaura, který žil v období pozdní jury (asi před 150 miliony let) na území Severní Ameriky. Jeho pojmenování znamená „střechovitý či zastřešený ještěr“, toto označení dostal podle plochých desek, menší měl na krku a větší na hřbetě a přední části ocasu. Spolu s rody Tyrannosaurus, Triceratops a Apatosaurus (dříve „Brontosaurus“) patří mezi vůbec nejznámější rody neptačích dinosaurů. Formálně byl popsán paleontologem Othnielem C. Marshem v roce 1877.
Stegosaurus byl největším zástupcem své čeledi, mohl dorůstat délky až kolem 9 metrů a vážit asi 4 až 5 tun. Běžně velké exempláře druhu S. stenops dosahovaly délky asi 6,5 metru a hmotnosti 3500 kg, u druhu S. ungulatus pak 7 metrů a 3800 kg. Podle jiných odhadů však vážil dospělý exemplář druhu S. stenops až kolem 4700 kg. Měl malou lebku válcovitého tvaru, jeho mozek dosahoval velikosti mandarinky (nikoliv vlašského ořechu, jak se dříve často uvádělo). Velké stopy, objevené v roce 2009 v Asturii nasvědčují tomu, že mohli existovat ještě větší jedinci. Jelikož to byl býložravec, jeho zuby byly malé, tupé, listovitého tvaru. Na konci ocasu měl čtyři dlouhé trny. Zadní nohy byly dvakrát delší než přední.
První fosilie stegosaurů byly objeveny již v polovině 19. století. Samotný rod Stegosaurus byl formálně popsán roku 1877 Othnielem Charlesem Marshem. V současnosti jsou obvykle rozeznávány tři platné druhy stegosaura. Prvním objeveným druhem byl Stegosaurus armatus. Nejlépe prozkoumaným druhem je Stegosaurus stenops. Z jedné objevené kostry známe druh Stegosaurus longispinus. V roce 2016 byl navíc vyčleněn nový rod Alcovasaurus. Mýtus o údajném druhém mozkovém centru stegosaurů v jejich pánevní oblasti byl již dávno vyvrácen, na přelomu 19. a 20. století byl však velmi populární. Ve skutečnosti se jednalo o místo soustředění tukové tkáně a nervových provazců, které sloužily k lepšímu ovládání zadních končetin a ocasu.
Stegosauři byli poměrně pomalí živočichové, jejichž rychlost chůze podle dochovaných stop nepřesahovala asi 6-7 km/h. Největší dosud nalezená stopa stegosaurida, objevená v roce 2009 ve Španělsku, měřila na délku 55 cm. Jejich pláty na hřbetu sloužily buď k termoregulaci nebo k vnitrodruhové signalizaci, nikoliv k obraně před teropodními dinosaury. Obranu před dravými teropody zajišťovaly až 90 cm dlouhé ocasní trny, sloužící k aktivní a zřejmě velmi efektivní obraně. K tomu účelu měli stegosauři také dobře vyvinuté svaly na předních končetinách, umožňující jim provádět rychlé obraty ocasem směrem k útočníkovi. Mláďata stegosaurů byla nejspíš podstatně lehčeji stavěná a mohla se pohybovat po dvou i po čtyřech. Nejlépe zachovaným jedincem stegosaura je zřejmě mladý dospělec z Wyomingu, jehož z 85% kompletní kostru zakoupilo Britské přírodovědecké muzeum a vystavuje ji od roku 2014 pod populární přezdívkou "Sophie".