Když v roce 1999 začala kina promítat nějakých osmdesát minut trvající film „Záhada Blair Witch“, téměř nikdo nezůstal lhostejný. Dá se říci, že po uvedení snímku nezůstal kámen na kameni (asi se všechny seskupily do zlověstných hromádek někde v lesním listoví).
Část veřejnosti furiantsky prohlašovala, že v životě neviděla mizernější film. Roztřesená amatérská kamera, neostré záběry, ani notečka soundtracku, jen tři stále vyděšenější a zoufalejší mladí amíci, bloudící v ne zrovna přívětivém hvozdu kdesi v Marylandu. Ani kapka krve, žádná děsivá monstra, natož pak slušné lekačky. Tohle má bejt horror?
Většina diváků se však poté, co po týdnu jektání zuby popadla dech a nabyla slov shodla, že právě viděla nejděsivější snímek všech dob. Byla to ta tichá hrůza z neznáma, která posunula význam termínu „bát se“ do dosud nepoznaných dimenzí. Ona skličující úzkost a stupňující se šílenství hlavních a jediných protagonistů, kterým během týdenního bloudění podzimním hvozdem pomalu docházelo ono morrisonovské motto „nikdo to tu nepřežije“.
I v čundrování zaslíbených Čechách tehdy prudce poklesla trampská aktivita. Pokud někdo někoho pozval na vandr s přespáním do Brd, odpovědí mu bylo zblednutí a zaťukání si na čelo. Zkratky z hospod přes les začaly zarůstat kopřivama a bejlím...
Sám si pamatuji vyděšenou kolegyni z práce, která mi se strachy svraštělým obličejem šeptem svěřovala, že „tohle není žádnej obyčejnej film, protože tohle se prej opravdu stalo...já sice vlastně úplně nevím, co se stalo, ale Něco v lese v Americe sežralo tři lidi“. V době, kdy byl internet ještě batoletem, se tvůrcům filmu povedl parádní „hoax“ - rok před promítáním filmu uvedli dokument popisující zmizení jistých tří studentů, kteří se s kamerami vydali do lesů u marylandského městečka Burkittsville, aby objasnili záhadu staré děsivé legendy o čarodějnici z Blair. Našlo se jen jejich listím pokryté auto, odstavené u silnice. Masivní pátrací akce nepřinesla vůbec žádné výsledky, krom oživení dávných legend, periodicky se opakujících hrůz, které okolí místa sužovaly již od konce 18. století. Až rok od zmizení se v jakýchsi ruinách starého domu v lesích našel batoh s kamerovými záznamy. Podivný na celém nálezu byl i způsob uložení této prapodivné „kešky“. Batoh se totiž nalezl pod neporušenými vrstvami zeminy pod rohem zdi, která se při vyndavání hrůzného nálezu sesula. Nebylo tudíž možné jej tam přirozenými způsoby umístit… Nesestříhané a neupravené záznamy pak byly suše odvysílány jako film, který změnil dějiny horrorového žánru a překolíkoval hranice dosud možné hrůzy a děsu. The Blair Witch Project, česky Záhada Blair Witch…
Co na tom, že mainstreamová verze událostí z lesů Black Hills u Burkittsville došla časem k lidsky přijatelnému, ohlazenému výkladu: vše představovalo mistrnou mystifikaci režisérů snímku, ve skutečnosti se nikdo neztratil, šlo o nízkorozpočtový film, kdy třem hercům byly dány jen zcela nejasné instrukce, co mají dělat, štáb je v noci strašil kolem stanu a dával jim stále mizernější příděly potravin, aby jim zničil nervy… Dokumenty „Curse of the Blair Witch“ (Kletba Blair Witch) a „Sticks and Stones“ (Větvičky a kamení) byly prohlášeny za tzv. „mockumenty“, tedy záměrné fikce podporující celkovou mystifikaci, jež sloužila...jak překvapivě...k co největšímu výdělku produkci filmu. No, jestli chcete, tak si to myslete taky.
Ono tu je totiž i alternativní vysvětlení. Ti tři chudáci existovali (ano, minulý čas je na místě) a o jejich bídné smrti stále nevíme zhola nic, ačkoli díky nalezeným záznamům z kamer máme celkem přesnou představu o tom, co se s nimi dělo během jejich zbloudění v lesích Black Hills. Záznamy jsou autentické. Lokalita je již 250 let prokletá. Děsivá čarodějnice, zde žijící, je mocnější než americká státní moc, policie, FBI a moderní geolokační a komunikační technologie. Doznat takovou skutečnost by znamenalo pro euroamerický civilizační okruh přiznání porážky dosud drtivě vítězícího vědeckého materialismu a racionalismu. Následky si jistě dovedete představit sami – pánové Bush, Obama i Trump by byli za šašky, Spojené státy by mohl okupovat a terorizovat kdejaký náboženský pomatenec, protože pokud si tuhle „velmoc“ vodí nějaká dávno mrtvá bába nařčená z provádění černé magie, představují USA méně, než příslovečný kolos na hliněných nohou. A kde by skončila tradiční americká víra v americké hodnoty, bezpečí, právo a americký sen? Například v občanské válce, kterou by rozpoutal procitnuvší americký lid vůči vlastním autoritám? No, vidím, že se už i vám začíná rozjasňovat…
Tehdy prostě zasáhla všemocná propaganda, podmázlo se pár lidí a byla vytvořena legenda o nízkorozpočtové horrorové srandičce, které přece nikdo nemůže věřit. Časem se navrch natočily na dané téma dva konvenční béčkové horrory. Jenomže...pravda je jako spodní voda. Vždy nakonec začne prosakovat na povrch…
Vidíme, že už se třesete na to, abyste nám dokázali opak. Vždyť i tohle je jen hoax, maskovací kecy k vystrašení, a vy se přitom již třesete na další snadný bodíček. Ruce vám už nervózně svírají smartphone či gpsku. Počkejte přece chviličku… Opravdu toužíte tak rychle umřít… v nevědomosti a temnotě?
Co si takhle ještě přečíst pár odstavců o legendě čarodějnice z Blair?
V roce 1785 v zapadlé marylandské protestantské osadě Blair začaly mizet malé děti. Když se po nějakém čase vrátily domů, vypověděly, že je unesla jistá obyvatelka vsi, katolička Elli Kedwardová. Ta jim prý odebírala krev a s ní prováděla nějaká kouzla. Rozlícení občané paní Kedwardovou zajali, obvinili ji z čarodějnictví a odvlekli do lesů za vsí. Tam ji přivázali ke stromu a nechali na pospas mrazu a vlkům. Jaké však bylo jejich zděšení, když na jaře při obhlídce místa zjistili, že přivázaná čarodějnice je stále naživu. Rozpáleni hrůzou, prokláli ji nesčetným množstvím holí a oštěpů, rozedírali jí kůži a v její krvi si máčeli dlaně, které jí obtiskovali na tvář. Pak na ni poštvali psy. Nakonec její tělo oběsili na stromě, ke kterému ji před měsíci přivázali. Záhy všechny děti z Blair, které měly s paní Kedwardovou co do činění, zmizely a již je nikdo nespatřil, stejně tak jako tělo jejich trýznitelky. Obyvatelé Blair vesnici do jednoho opustili. Osídlení bylo na místě obnoveno až o mnoho let později, kdy zde byla založena osada Burkittsville.
O nějakých 40 let později došlo na místě k nevysvětlitelné tragédii. Jistá desetiletá holčička jménem Eileen Treacle si šla hrát s kamarády k potoku Cappy Creek, asi půl metru hluboké strouze v lesích. Při brouzdání v mělké vodě bez varování zmizela pod hladinou, chvilku byla vidět jen její zoufale se komíhající ručička a to bylo z nebohé Eileen vše. Přivolaní dospělí nechápali, jak se v takovém korytu mohlo utopit dítě. Prohledávání koryta potoka nepřineslo žádné vysvětlení a tělo nebohé Eileen nebylo nikdy nalezeno. Asi týden po tragédii se na hladině potoka začala objevovat podivná znamení ze svázaných větévek.
V roce 1886 se u stejného potoka, trochu výše proti proudu, u nízkých skalisek jménem Coffin Rock přihodil nevysvětlitelný masakr. V lesích zmizelo jedno dítě a tři dny se nevracelo domů. Na jeho záchranu se zformovala pátrací četa pěti burkittsvillských mužů. Ovšem ani členové tohoto týmu se nevrátili. Další pátrací četa učinila u Coffin Rocku hrůzný nález. Pět sousedů leželo mrtvých na skále, svázaných rukama a nohama k sobě, jejich těla byla vykuchána a po vnitřnostech ani stopa. Muži, učinivší nález, běželi pro posily. Když se po hodině dostavili k potoku ve velkém počtu, nebylo na skále po svázaných tělech ani památky, jen ve vzduchu visel čerstvý pach smrti… Pohřešované dítě se čtvrtý den vrátilo domů. Vypovědělo, že bylo v lese ve společnosti paní, která se nohama nedotýkala země…
Uplynulo dalších šedesát let do dalšího děsivého masakru. Z Burkittsville postupně zmizelo osm malých dětí. Jednoho dne na trh přišel muž, jistý Rustin Parr, podivínský poustevník žijící nahoře v lesích ve starém domě s tím, že prohlásil, že „dílo je hotovo“. Podezřelého zadrželi, prohledali jeho dům a v jeho základech našli sedm pohřbených dětí. Parr u soudu prohlásil, že děti zavraždil na příkaz ženského hlasu, který k němu promlouval. Děti bral vždy po dvou do sklepa, jedno postavil do rohu čelem ke zdi a druhé zabil; prý se na ně nemohl dívat. Do těl jim nožem vyrýval podivná znamení. V domě zůstaly otištěné dlaně nebohých dětí na zdi a zoufalé rytiny nehtů. Parr i přes zřetelné schizofrenní rysy byl prohlášen příčetným a byl oběšen. Přeživší chlapec, Kyle Brody, se z traumatu nikdy nevzpamatoval, byl diagnostikován jako schizofrenik a dalších 30 let žil v ústavu pro duševně choré, kde se nahý nastavoval tváří do rohu cely a mluvil zvláštním, nesrozumitelným jazykem; tvrdil, že za něj mluví čarodějnice z Blair. V roce 1971 spáchal v cele sebevraždu.
No a jak už je obecně známo, v roce 1994 se tuto záhadu rozhodli objasnit tři studenti antropologie z univerzity v Annapolis, Heather Donahue, Joshua Leonard a Michael Williams. Zásobeni plnou polní a vybaveni kamerami se vydali do lesů v Black Hills hledat stopy po této hrozivé legendě. Nikdy se nevrátili, jejich těla nebyla nalezena. O rok později se našly jen v ssutinách bývalého Parrova baráku kamerové kotouče a kazety, jejichž obsah byl zveřejněn jako výše zmíněný film „Záhada Blair Witch“…
Ku zděšení obyvatel okresu Nymburk se v zimě na přelomu let 2019 a 2020 začala objevovat zneklidňující znamení jižně od obce Hořátev. Místními hospodami zní teorie, že se do tamního hvozdu pravděpodobně přestěhovala blairská čarodějnice, otrávená a znechucená neutuchajícím ruchem daným jejím kultem v místě jejího dosavadního působení v Marylandu. V lese se objevují podivná znamení ze svázaných větévek, policie prohlašuje historky o prvních zmizelých dětech za městskou legendu, vše je prý v pořádku. V ohrožení jsou však zejména hráči geolokační hry na pomezí turistiky a sportu, tzv. Geocachingu, protože se často pohybují za tmy po venku.
CHCETE ZJISTIT, KDE LEŽÍ PRAVDA?
SMĚJETE SE TĚMTO NAIVNÍM BÁCHORKÁM A NEVÍTE, ŽE KDO SE SMĚJE NEJVÍCE, TEN SE SMĚJE NAPOSLEDY?
TOUŽÍTE ODLOVIT POSLEDNÍ KEŠ VAŠEHO ŽIVOTA?
Nuže. Odstavte podobně jako nebohá Heather své auto i a dojděte na úvodní souřadnice. Kde skončil film, tam začíná realita. Prozkoumejte pořádně ruiny Parrova baráku a vydedukujte ze znamení, které naleznete pod znakem geocachingu, kam dál…
Sbohem.
Něco ke keši:
Sledujte atributy, jedná se o noční keš, ve dne se o odlov ani nepokoušejte!!
K odlovu keše je bezpodmíněčně nutná UV svítilna a obyčejná svítilna!!
Dále je třeba k odlovu si vzít dvě tužkové baterie AA!!
Stage je odlišena dvěma bludičkama!!
Prosíme nezajiždět autem k úvodním souřadnicím, je tam zákaz vjezdu a auta nechávat na přiloženém parkingu, procházka nikomu neuškodí.
Děkuji moc Beast1186, Kimi2506 a Paha Ahma za BETATEST.