Pozvánka k Vodojemu - 3
Typ stavby - Komínový vodojem
Místo - Česká Skalice
Komínový vodojem se nachází v areálu firmy a nedostanete se přímo k němu
Současný stav - Stojí, mimo provoz
Inženýr chemie Bohumil Seidl započal své podnikatelské aktivity spojené s činěním a barvením kožek v roce 1925 v Zábřehu na Moravě. O deset let později, když zemřel, převzal firmu jeho synovec Ing. Jaroslav Vik, který ji po připojení Zábřehu k Německé říši v roce 1939 přestěhoval do České Skalice. Zde zakoupil textilní továrnu od J. Myšáka, rozšířil své živnostenské oprávnění a pokračoval v podnikatelské činnosti. Během okupace se firma soustředila na vydělávání a šití kožešinových vest z králičích kožek pro wehrmacht. Z důvodu nedostupnosti potřebných kvalitních paliv došlo během druhé světové války k přestavbě kotelny, strojovny a výstavbě nového, 35 metrů vysokého továrního komína s vodojemem o objemu 50 m3a se světlostí v koruně 120 cm, postaveného firmou Ing. V. Fischer a spol. (původně se měl vystavět komín o výšce 30 metrů, světlosti 100 cm a bez rezervoáru). Taková stavební aktivita, podobně jako ve Dvoře Králové, podléhala ve válečné době přísnému režimu a zdlouhavému procesu schvalování.
2. září 1941 byla na Okresní úřad v Náchodě podána žádost o přístavbu kotelny, strojovny a výstavbu komína. V polovině září proběhlo místní šetření a okresní úřad stavbu povolil. Tu musel také schválit Městský úřad v České Skalici (stalo se tak 6. září 1941) a dále musela společnost předložit Úřadu práce v Hradci Králové žádost o povolení výjimky ze zákazu staveb dle vládního nařízení z roku 1941. Jelikož se firma podílela na zakázkách pro německou armádu, byla výjimka 18. října 1941 úřadem udělena a 10. prosince 1941 tak mohlo proběhnout komisionální šetření v místě stavby. Po kladném stanovisku a svolení ke stavbě následovalo opětovné oslovení úřadu práce s žádostí o přidělení potřebných stavebních hmot, které se přednostně využívaly pro vojenské účely.
Z říjnové korespondence roku 1941 vyplývá, že stavební společnost Václava Fischera nabídla postavit komín s vodojemem za peněžní částku 112 tisíc korun, přičemž vybudování rezervoáru s výškou dna 23 metrů nad okolním terénem si cenila na 46 tisíc korun. Investor si však ještě musel na své náklady pořídit například dřevo, štěrk, písek, vápno, cement, lepenku a zajistit některé řemeslnické práce. Komín již v srpnu roku 1942 stál, stavební práce vedl komínář Vendelín Stach.
Těleso komína je založeno na kruhové železobetonové desce o mocnosti 100 cm a průměru 6 metrů. Nevýrazný kruhový podstavec o průměru 3,6 metru u paty komína sahá do výšky 80 cm. Dřík má po celé své výšce konicitu 5,1 %.
Dno nádrže tvaru komolého kužele postaveného na užší základnu spočívá na železobetonové desce bez ochozu (tloušťka desky 12 cm při vnějším okraji se směrem ke komínu zvětšuje až na 26 cm), kterou podpírá rozšířené zdivo dříku. Vnější cihelná přizdívka má tloušťku 15 cm, pod ní je třícentimetrová vzduchová mezera a následuje stěna rezervoáru proměnné šířky 18 cm u dna a 8 cm u střechy. Vnitřní stěna u komína rovněž dosahuje podobně uspořádaných proměnných hodnot mezi 23 a 7 cm. Výstup na železobetonovou střechu o síle 7 cm bez původní krytiny zajišťuje podél 4 metry vysoké nádrže žebřík vedoucí z plošiny pod nádrží. Vnější průměr nádrže v místě okapové římsy činí 6,2 metru.
V minulosti došlo k ubourání dříku nad nádrží na dnešní celkovou výšku komína 34 metrů. Tím, že horní dřík nyní měří pouhých 6 metrů, se ještě umocnil dojem vysoko umístěné nádrže vzhledem k celé výšce komína. Koruna komína se současnou světlostí 130 cm je zakončena betonovým věncem.
Vstup do nádrže zajišťuje čtvercový otvor s poklopem ve střeše. Šířka vnitřního prostoru se pohybuje mezi 80 a 170 cm, mezi samotným tělesem železobetonové nádrže a vnějším cihelným zdivem je vzduchová izolační mezera. V nádrži se dochoval žebřík, přelivné potrubí a systém pro přenos pohybu výšky vodní hladiny ke stavoznaku (plovák, ocelové lanko, vodicí kolečka, potrubí vedoucí skrz dno zaústěno do šachtice). Samotný stavoznak byl pravděpodobně umístěn v přilehlém objektu jižně od komína.
Přívodní potrubí, kterým proudila voda hnaná elektrickým čerpadlem, sloužilo zároveň jako odběrné a společně s potrubím přelivným a lankem vedoucím ke stavoznaku bylo umístěno ve zděné šachtici při východní straně dříku komína.
Komín, který v minulosti sloužil také k odtahu z provozu binz a páglovaček (binzy jsou brusky na lehčí kůže, páglovačky slouží k rozrážení řemene kožešin), již není využíván. Totéž platí i pro vodojem. Současný majitel město Česká Skalice odložil na základě podnětu autorů plánovanou demolici komína a začal řešit možnosti jeho nového uplatnění.