Hvězdně obsazený film „Nepřítel před branami“ líčí na pozadí bitvy o Stalingrad, která začala 17. července 1942, souboj ruského ostřelovače Vasilije Zajceva se supersnajperem a velitelem nacistické odstřelovačské školy majorem Königem. Zatímco major König nejspíš nikdy neexistoval, Vasilij Zajcev byl skutečný a je po něm pojmenována i jedna z ulic ostravského sídliště zvaného Stalingrad.
Zajceva učil od dětství střílet a ukrývat se v lese jeho dědeček. Často je citováno, jak se zdokonaloval ve střelbě při lovu veverek, kterých ve svých dvanácti letech zastřelil na dvě stě, aby mohli s bratrem darovat veverčí kožíšek své mladší sestře.
Po vypuknutí války se od námořnictva nechal na vlastní žádost převelet na obranu Stalingradu. Dne 22. září se přeplavil s 284. střeleckou divizí přes Volhu a zapojil se do nejkrvavějších bojů této války. V okolí Mamájevovy mohyly a ocelárny Rudý říjen se i několikrát denně měnilo držení pozic. To co bylo ráno dobyto fašisty, bylo odpoledne opět osvobozeno a večer mohlo být všechno opět jinak. Někdy vůbec nebylo jasné, kde se nachází frontová linie a obě armády se vzájemně prolínaly. Zatím byl Zajcev běžný pěšák, dne 5. října se však osud Zajceva začal ubírat novým směrem.
Ze zápisku Zajceva :
„Dne 5. října jsem byl s velitelem praporu, kapitán Kotov přešel k oknu a v dáli uviděl běžet Němce. „Zab ho!“ rozkázal, já zalícil, vypálil a Němec padl. Byl od nás 600 metrů a já jej zasáhl obyčejnou puškou. Kamarády to velice zaujalo. Pak jsme viděli, jak k tomu prvnímu Němci běží druhý. Kamarádi křičeli: „Zajceve, Zajceve, běží další, zabij ho!“ Opět jsem zalícil, vypálil a další Němec byl mrtev. Všichni se na mě dívali s obdivem. I já byl překvapen, stál jsem u okna a díval se, když tu se k těm prvním dvěma Němcům plížil třetí. Tak jsem ho zastřelil také. Dva dny poté mi velitel pluku major Metělev poslal odstřelovačskou pušku s optickým zaměřovačem a mým jménem vyrytým na pažbě. Puška č. 2826. Kapitán Kotov mi ji předal a řekl: „Bude z tebe dobrý odstřelovač. Nauč se, jak s ní zacházet, a pak to nauč další muže.“
Zajcev zastřelil od října 1942 do ledna 1943 (kdy byl zraněn a málem oslepl) celkem 242 ověřených cílů. Jedenáct z nich bylo elitních nepřátelských odstřelovačů, ostatní byli většinou důstojníci wehrmachtu. S velkou pravděpodobností má na svém kontě cílů ještě mnohem víc, ale počítají se jen doložené zásahy.
Mezi obránci Stalingradu byl také znám jeho výrok „ Za Volhou pro nás není země“, kterým bylo jasně řečeno, že ustoupit nelze.
Legendární odstřelovač zemřel v prosinci 1991. Bylo mu 76 let. Pochovali ho na místním vojenském hřbitově v Kyjevě. Jeho posledním přáním však bylo ležet vedle spolubojovníků ve Stalingradu (dnešním Volgogradu). To se mu splnilo v roce 2006, kdy byl jeho hrob exhumován a ostatky slavnostně uloženy na Mamajevom kurgane.
Své vzpomínky Zajcev sepsal v knize „Zápisky odstřelovače".
Nedávno jsem měl možnost si zastřílet z podobné odstřelovačské pušky. Nástřel nic moc, ale pak jsem už něco trefil. Navíc lze v terčích nalézt i souřadnice finálky.
 |
 |
 |
v keši není tužka
bring your own pen |
nefotit
no foto |
nevhodná pro vlky samotáře
unsuitable for lonely wolves |