Ztracený poklad
Jednoho krásného nedělního rána se Karel probudil s dojmem, že je pondělní poledne. Když se podíval do kalendáře, tak zjistil realitu a v duchu si řekl: „Krucifix, já bych měl začít brát ty prášky, co mi předepsal doktor nebo budu takhle pořád zapomínat!“ Nic mu nebránilo to zkusit. Začal tedy v neděli večer, kdy si vzal jeden, v pondělí si vzal ráno i večer a v úterý zase v poledne. Ve středu ale zapomněl a nevzal si ani jeden. Že si má vzít prášek, si uvědomil až moc pozdě. Ve čtvrtek ráno se na radu kamaráda vydal do obchodu koupit „poklad“. Byla zima a napadlo 40cm sněhu. Cesta tam mu tedy trvala 2× déle než obvykle. Do obchodu přišel promrzlý, a proto v něm chvíli pobyl. Když už odcházel, zjistil, že tam byl tak dlouho, že se již začalo stmívat. Rychle chvátal domů. A jak tak chvátal, zakopl o hliněnou hroudu na zemi. „Poklad“ mu vypadl z ruky a zabořil se do sněhu. Asi půl hodiny ho hledal, ale neúspěšně. Přišel domů smutný, ale když od rosniček zjistil, že se má zítra velmi oteplit, byl o něco málo šťastnější. Řekl si, že zítra to ještě nebude mít smysl a tak na místo zašel až v sobotu v poledne. Hledal všude: na stromech, pod trávou, na kolejích i pod všemi kameny. Šest hodin zde strávil, ale „poklad“ nenašel. V neděli si proto zašel do obchodu koupit nový dávkovač léků.
Final: N49°3?.??? E017°4?.???
A menší upozornění: Pokud se ke keši chcete vydat v létě, tak si připočtěte 1-1,5 hvězdičky navíc, protože tráva vyroste/la a s ní i kopřivy a ostružiní.