Vítám Vás u další kešky série věnované zaniklým hrádkům a tvrzím Ždánického lesa a jeho blízkého okolí. Cílem této „malé“ série je ukázat kačerům, místním i přespolním, co se nám ukrývá za humny, v houštinách v lese za pár kopečky, a o čem většina z nás nemá ani tušení….
První si dáme malé opáčko z terminologie, potom něco z historie daného místa a nakonec hurá na odlov.
Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitická až raně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany. Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.
Tvrziště je výraz označující místo, kde stojí nebo stála tvrz (podobně jako například hradiště – hrad, nebo městiště – město). Z archeologického hlediska lze tvrziště, jako pozůstatek tvrze, charakterizovat jako antropogenní, tedy lidskou činností vzniklý terénní útvar. Zpravidla jej tvoří pahorek (tvořený zčásti sutí zaniklých staveb tvrze, někdy v podobě suťového kužele) obklopený pozůstatky zemního opevnění (suchý nebo vodní příkop, val), nebo v případě vodní tvrze vodní plochou.
Zdroj : Wikipedie
Dambořice
Zbytek tvrziště na výběžku do údolí s obcí, východně nad farním kostelem. Nyní je zde umístěn hřbitov. Přestože v roce 1886 byl prostor tvrziště zkopán a vyrovnán pro hřbitov, na severu a východě se dochovala dobrá polovina okružního valu, který je místně 4,5 metru vysoký. Jinde je přirozeně upravený, ale zcela zřetelný. Další průběh je částečně dán jižním svahem, zatím co západní hrana byla při terénních úpravách poněkud posunuta. Na východě, kde bylo tvrziště propojeno s krajinou, se nachází hluboká úvozová cesta, patrně pozůstatek šíjového příkopu, který ústil do přírodní úžlabiny na jihu. Na severovýchodě byl příkop zrušen při založení židovského hřbitova , možná již na konci 16. století. Stopy okruhu vnitřního příkopu jsou vidět v podobě sníženiny mezi valem na severovýchodě a ještě pořád mírně zvýšeným středem ( o 1-2 metry). Zvýšení představuje pozůstatek centrálního pahorku, který měl - při uvažované šířce příkopu nejméně 15m – průměr přibližně 40m. Šlo tedy o sídlo poměrně velkého rozsahu a při rekonstrukci řezu vychází původní výška pahorku nade dnem příkopu skoro 10m. Potvrzují to i starší údaje, které též hovoří o tom, že při rozkopávání se narazilo na zdivo a zděné nároží. Alespoň některé objekty sídla byly tedy kamenné (věž, obytná budova), tak že celkovou výšku ještě zvětšovaly a celkový dojem musel být dost impozantní. Dambořice jsou starou osadou, o čemž svědčí přítomnost na listině biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. První osobou spojenou s Dambořicemi je Vilém, jenž se po nich píše roku 1298. Vzrůst významu osady podtrhuje vznik farního kostela, jehož působnost se roku 1326 rozšířila na druhou půlku vsi, která dříve podléhala faře v Žarošicích. Zřejmě to tedy odráží starší majetkovou dělbu. Před polovinou 14. století držel Dambořice Hartleb z Popovic a roku 1348 je prodal Benediktovy z Uher, který na nich sídlil ještě roku 1373. Možná jeho synové Jindřich a Půta z Dambořic, prodali roku 1377 tvrz a ves Ješkovi z Rožďalovic, zvanému Markétka. Významným vlastníkem byl český rod pánů z Mrdic, pro něž Dambořice v roce 1406 získal Blažej Racek. V držení jeho potomků zůstaly až do roku 1493, kdy je zakoupil Václav z Ludanic. O pustém tvrzišti hovoří už půhon z roku 1490. Protože ještě roku 1480 přibírá Václav Racek na tvrz a ves jako spolumajitele Jana Zeleného z Říčan, došlo k opuštění tvrze mezi těmito daty. Jan Zelený byl mimořádně divoký straník krále Matyáše Korvína a na ždánickém hradě držel bojovnou a loupežnou družinu. Dost možná, že spoluvlastnický zápis na Rackovi vynutil násilím a po dobytí tvrze. To však zůstává neověřitelnou doměnkou.
Zdroj : Miroslav Plaček, Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí.
Nezapomeň si opsat bonusové číslo...
Bude se ti ještě hodit!