Tato keška vám ukáže domov lesní víly, která bydlí hluboko v Černém lese. Ráda se schovává za malými smrčky a bydlí blízko krásného velkého stromu, který jí okouzlil.
Lesní víla
Jmenovaly se lesní ženky, až před nedávnem se jim začalo říkat lesní víly a rusalky. Byly věčně mladé a spanilé, nikomu neubližovaly – jestliže je nikdo nerušil či nedráždil. Když vše v přírodě utichlo, pustili se do tance a tančili celou noc až do východu slunce. Takového odvážlivce, jenž jim pak vstoupil do kruhu a zkazil jim jejich taneční zábavu, pak utancovaly k smrti.
Vzhled
Jsou to krásné něžné dívky, oděné v bílé či zelené roucho, jež je hebké jako pavučina a vzdušné jako pára stoupající z lesů. Podle jiných pověstí mívají šat z listí. Zlaté či zelené kadeře jim splývaly v bohatých prstencích s ramenou a jedinou ozdobou byl věneček z lesního kvítí anebo ze svatojánských mušek, jež byly vůbec jejich stálými průvodci.
Dívkám pomáhaly lesní panny upříst len nebo je obdarovaly lesním listím. Podle pověstí měly největší moc o noci Svatojánské.
Hluboko v lesích také mívali studánky s živou vodou, jež uzdravovala každou nemoc. Obyčejný člověk však nikdy tu vodu nemohl získat, protože v té chvíli kdyby nabral vodu by se zlomila bílá lilie, s níž byl spojen jeho život a na místě by zemřel.
Také se o nich vyprávělo, že duše lesní víly je spoutaná se životem nějakého stromu. Když pak dřevorubci ten strom podťali, zahynula víla spolu s ním.
Název víly je prastarý, znamenaly duše zemřelých a vyskytovaly se ve všech slovanských bájeslovích. V mnohém se však podobaly naším lesním a vodním pannám a spisovatelé pak tento název zavedli i do našich pověstí.
Odlov kešky je nenáročný a zvládnou to i malí kačeři, kterým se bude keška určitě líbit. Kešku prosím vracejte na její původní místo. Lovu zdar!