Vesnice Dědová je přesně to místo kde lišky dávají dobrou noc. A aby se spalo ještě lépe tak říkají i různé pohádky. No a kde liška takovou pohádku najde? No přeci v téhle kešce.
ZAJÍCOVA CHALOUPKA - Michail Alexandrovič Bulatov
Byla jednou jedna liška a jeden zajíc. Liška měla chaloupku z ledu a zajíc z kůry. Přišlo jaro, lišce chaloupka roztála, ale zajíci zůstala. Liška poprosila zajíce, aby ji nechal u sebe přenocovat, a potom ho z jeho chaloupky vyhnala. Jde milý zajíček a pláče. Potkají ho psi. „Haf-haf-haf! Proč pláčeš, zajíčku ?“ „Jak nemám plakat? Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Poprosila mě o nocleh, a potom mě vyhnala . “ Neplač, zajíčku,“ povídají psi, „my ji vyženeme.“ „Ne, nevyženete!“ „Vyženeme!“ Přišli k chaloupce: „Haf-haf-haf ! Hybaj, liško, ven!“ A liška na ně z pece: „Jak skočím, jak vyskočím budou po koutech chlupy lítat!“ Psi se polekali a utekli. Zajíček jde zase cestou a pláče. Potká medvěda. „Proč pláčeš, zajíčku?“ „Jak nemám plakat? Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Poprosila mě o nocleh, a potom mě vyhnala . “ „Neplač, zajíčku,“ povídá medvěd, „já ji vyženu!“ „Ne, tu nevyženeš, medvěde! Psi ji hnali nevyhnali, ty ji také nevyženeš!“ „Vyženu!“ Přišli k chaloupce: „Hybaj, liško, ven!“ A ona s pece: „Jak skočím, jak vyskočím - budou po koutech chlupy lítat!“ Medvěd se polekal a utekl. A zase jde zajíček a pláče. Potká býka. „Proč pláčeš, zajíčku?“ „Jak skočím, jak vyskočím budou po koutech chlupy lítat!“ Medvěd se polekal a utekl. A zase jde zajíček a pláče. Potká býka. „Proč pláčeš, zajíčku?“ „Jak nemám plakat? Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Poprosila mě o nocleh, a potom mě vyhnala . “ „Pojďme, já ji vyženu!“ ,,Ne, býku, tu nevyženeš! Psi ji hnali nevyhnali, medvěd ji hnal - nevyhnal, a ty ji také nevyženeš!“ „Vyženu!“ Přišli k chaloupce: „Hybaj, liško, ven!“ A ona s pece: „Jak skočím, jak vyskočím - budou po koutech chlupy lítat!“ Býk se polekal a utekl. Zase jde zajíček cestou, pláče, roní slzy a potká kohouta s kosou. ,,Ki-ki-ri-kí! Proč pláčeš, zajíčku?“ „Jak nemám, kohoutku, plakat? Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Liška mě poprosila o nocleh, a potom mě vyhnala . “ „Pojďme, já ji vyženu !“ „Ne, kohoutku, tu nevyženeš! Psi ji hnali nevyhnali, medvěd ji hnal nevyhnal, býk hnal nevyhnal, a ty ji teprv nevyženeš!“ „Vyženu!“ Přišli k chaloupce. Kohoutek u dveří stál, kosou zamával, křídly zatřepetal: „Ki-ki-ri-kí! Lišky se neleknu, hlavu jí useknu u samých ramen. Běž, liško, z kamen!“ Uslyšela to liška, polekala se a praví: „Už se obouvám. Už jdu.“ A kohout zase: „Ki-ki-ri-kí! Lišky se neleknu, hlavu jí useknu u samých ramen. Běž, liško, z kamen !“ A liška na to: „Už se oblékám. Už jdu.“ A kohout potřetí: „Ki-ki-ri-kí! Lišky se neleknu, hlavu jí useknu u samých ramen. Běž, liško, z kamen!“ Liška praví: „Už si beru kožich. Už otvírám dveře.“ Otevřela liška dveře, vyběhla a tu ji kohout kosou zabil. A potom se nastěhoval kohoutek k zajíčkovi do chaloupky a žijí tam spolu podnes.
Keška vás i lišku zavede na okraj vesnice Dědová s hezkým výhledem do okolí krajiny. Do kešky se vejde několik drobností pro děti nebo TB. Měň fér, nebo neber nic.
