Saulokna - součást mušovské nivy
Bohužel se v posledních letech stalo z původní výsadby vrb hlavatých jen torzo, postupně odumírajících stromů nakloněných nad hladinou, tiše přihlížejících všemu dění kolem nich. Zavzpomínejme na Sauloknu v čase minulém, tak jak ji zachytil autor níže uvedeného úryvku
RNDr. Miroslav Šebela, CSc., Schůzky v divočině (MZM Brno 1996)
„Kolem soutoků řek Jihlavy, Svratky a Dyje se postupně zformovala jedinečná nížina, bohatě dotovaná vodami z Vysočiny a ohřívaná jižním dechem Panonské nížiny. Meandrující koryta lemovalo pásy lužních lesů s enklávami podmáčených luk. Na několika místech navršil říční proud ohromné štěrkopískové duny, nebo vyhloubil hluboké tůně a slepá ramena. Od pradávna vyhledával bohatou údolní nivu člověk, jehož hospodaření celému systému pomáhalo a do nedávné doby, kdy přestal ctít zákony přírody a chtěl tento kraj přizpůsobit pouze svým potřebám.
Stačí se vyšplhat k Dívčím hradům, využít ranního oparu a přivřít oči, aby se vybavily mušovské louky se starými dyjskými rameny, Dolní mušovský les táhnoucí se až k soutoku Svratky s Dyjí, kde kousek přes řeku stávala chata Komárka, obklopená voňavými loukami s vyhledávanou tomkovicí vonnou. Jako ostrov v moři zeleně se vyjímaly Věstonická písky, největší říční náplav v inundaci, lemovaný močály s hlavatými vrbami a zvolna přecházející do vodnatých Mariánských jezer na levém břehu Dyje. Z romantických jezer se dalo při jarním stavu vody vplout na pramici do okraje Pavlovského luhu nebo dál k severu, do Selské seče u Strachotína, kde v hlavatých vrbách vyváděli každoročně potomstvo divoké husy a kachny. Zde už byl na dohled největší a nejkrásnější mokřad, Pansee, s koberci stulíků a leknínů, obklopený řídkým luhem, kde až do jara stávala chladná voda a klid zde rušil jen klapot čapích zobáků .... „
Ke keši:
K odlovu keše není potřeba žádné horolezecké vybavení!
Strom s keší není určený na lezení a odlov je možný pouze speciálním dlouhým nástrojem!
Jedná se o BILTEMA keš!