Vítám Vás u další kešky série věnované zaniklým hrádkům a tvrzím Ždánického lesa a jeho blízkého okolí. Cílem této „malé“ série je ukázat kačerům, místním i přespolním, co se nám ukrývá za humny, v houštinách v lese za pár kopečky, a o čem většina z nás nemá ani tušení….
První si dáme malé opáčko z terminologie, potom něco z historie daného místa a nakonec hurá na odlov.
Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitická až raně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany. Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.
Tvrziště je výraz označující místo, kde stojí nebo stála tvrz (podobně jako například hradiště – hrad, nebo městiště – město). Z archeologického hlediska lze tvrziště, jako pozůstatek tvrze, charakterizovat jako antropogenní, tedy lidskou činností vzniklý terénní útvar. Zpravidla jej tvoří pahorek (tvořený zčásti sutí zaniklých staveb tvrze, někdy v podobě suťového kužele) obklopený pozůstatky zemního opevnění (suchý nebo vodní příkop, val), nebo v případě vodní tvrze vodní plochou.
Zdroj: Wikipedie
Hrádek Vřesovice
Vřesovice, snad Ranšperk, reliéfní pozůstatky hrádku na zalesněném výběžku Chřibů nad silnicí z Vřesovic do Kostelce, asi 1,3 km severozápadně od Vřesovic.
Výtečně dochované zbytky sídla byly objeveny teprve roku 1983, a to v exponované rekreační oblasti na jižním okraji Chřibů. Protáhlý ovál centrálního pahorku s osami 30 a 15 metrů obíhá věnec okružního příkopu a valu. Příkop měl šířku kolem 10 metrů, a protože val po bocích téměr zmizel , změnil se tam v terénní stupeň. V mírnější severní stráni byl val zdvojen a jeho příkop vybíhal do rozsedliny oddělující na západě hrádek od stoupajícího terénu. Pahorek převyšuje dno rozsedliny o 5,5 metru a jeho čelní, severozápadní část je o oproti zbytku zvýšena o 2 metry. Jinak povrch nenese žádné stopy po zástavbě, která byla jistě dřevěná.
Problém nastává s přiřazením sídla k osídlení. V úvahu připadají Vřesovice nebo nedaleko zaniklá vesnice Ranšperk. Ta byla roku 1461 už pustá a její díly patřily střídavě k Vřesovicím, nebo je vlastnila drobná šlechta. Například roku 1391 to byl Jindřich ze Zástřizl. Na Vřesovicích už před polovinou 14. století sídlili stejnojmenní vladykové erbu půlměsíce, kteří byli spřízněni s rody z Voděrad, Opatovic a dalšími. Po Vřesovicích se roku 1358 psal Medvídek a Václav, jenž se okolo roku 1365 Vřesovického zboží zbavil prodejem. Od roku 1371 patřilo na dlouho brněnským augustiniánům.
Sídlo se vůbec neudává a patrně pochází ze staršího než probíraného období. Pokud by příslušelo k Ranšperku, vysvětlovalo by to použití módního německeho “hradního” jména v ryze slovanském prostředí. Rámcové datování života na hrádku může zajistit výhradně archeologický průzkum. Avšak rozhodnutí, zda zde sídlili předkové věhlasného husitského předáka a válečníka Jakoubka z Vřesovic, nebo neznámí služební zemani z Ranšperka, v jeho silách není.
Zdroj: Miroslav Plaček, Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí.
Nezapomeň si opsat bonusové číslo...
Bude se ti ještě hodit!