Vítám Vás u další kešky série věnované zaniklým hrádkům a tvrzím Ždánického lesa a jeho blízkého okolí. Cílem této „malé“ série je ukázat kačerům, místním i přespolním, co se nám ukrývá za humny, v houštinách v lese za pár kopečky, a o čem většina z nás nemá ani tušení….
První si dáme malé opáčko z terminologie, potom něco z historie daného místa a nakonec hurá na odlov.
Hradiště (též hradisko) je opevněné sídlo z období neolitu až raného středověku, předchůdce středověkých hradů nebo měst. Výraz hradiště označuje místo, kde stál nebo stojí hrad. V běžné praxi je pojem hradiště používán pro neolitická až raně středověká opevněná sídla. Typickými polohami vhodnými pro stavbu hradišť byly různé výšiny, jejichž svahy poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné výrazněji je ohrazovat. Jiným častým typem jsou hradiště blatná, která byla zakládána v rovinatém terénu a využívala vodní ochrany. Velikost hradišť se může velmi lišit. Existují hradiště s rozlohou menší než jeden hektar, ale i rozsáhlé areály, jejichž opevněná plocha dosahuje stovek hektarů. Hradiště mohla plnit více funkcí a často je kombinovala. Vedle předpokládané funkce vojensko-strategické mohla hradiště sloužit jako útočiště obyvatelstva, jako shromaždiště ke kultovním či společenským rituálům i jako střediska obchodu včetně funkce opěrných bodů na dálkových komunikacích. Nepochybně sloužila i jako sídla společenských elit.
Tvrziště je výraz označující místo, kde stojí nebo stála tvrz (podobně jako například hradiště – hrad, nebo městiště – město). Z archeologického hlediska lze tvrziště, jako pozůstatek tvrze, charakterizovat jako antropogenní, tedy lidskou činností vzniklý terénní útvar. Zpravidla jej tvoří pahorek (tvořený zčásti sutí zaniklých staveb tvrze, někdy v podobě suťového kužele) obklopený pozůstatky zemního opevnění (suchý nebo vodní příkop, val), nebo v případě vodní tvrze vodní plochou.
Zdroj: Wikipedie
Tvrziště Brankovice
Pozůstatky tvrziště zvaného Hrádek (či Hradištěk) na výběžku terénní terasy mezi nádražím a obcí. Obec (od roku 1899 městečko) má zajímavé urbanistické uspořádání. Severojižní šíroká ulice je sevřena mezi pahorkem s farním kostelem na severu a tvrzištěm na jihu, přičemž tvrz měla výrazně zvýšenou polohu. Výběžek se strmými boky je značně rozměrný, plochý a zarovnaný dlouhodobým obděláváním. Proto z plošiny výrazně vystupuje pouze pahorek tvaru komolého jehlanu. Je vysoký 2 až 3 metry a jeho horní plocha s rozměry 14 x 15 metrů je porostlá keři a stromy a nejsou na ní žádné zbytky zdiva. Okolní valy a příkopy evidentně srovnala zemědělská činnost, která se podílela i na zformování terasy táhnoucí se podél západní strany výběžku. I po odpočtu plochy potřebné pro okružní val a příkop zbývá na jihovýchodě dostatečný prostor pro hospodářské objekty, oddělené od přístupové strany 7 metrů širokým příkopem. Občasné sběry keramiky dokazují středověké osídlení, ale mezi střepy se ojediněle objevuje i materiál prehistorického původu.
Tvrz se sice v pramenech neprojevuje, ale nižší šlechat se po Brankovicích píše od poloviny 14. století. První známý držitel Vilém byl roku 1348 již mrtvý a vzhledem k pozdějšímu rozdrobení statku musíme předpokládat, že už on sídlí na tvrzi. Tvarování sídelní plochy pahorku téměř do čtverce současně naznačuje, že k jejímu založení mohlo dojít nedlouho před tím. Od roku 1373zakupovali díly zboží Hechtové z Rosic a Znata na přelomu 14. a 15. století zde asi i krátce sídlil. Když Hechtové získali Střílky, centrum zboží se přesunulo na tamnější hrad a při převodu Střílek do rukou vladyků z Ojnic se píše jen o kostelním patronátu.
Zdroj: Miroslav Plaček, Ilustrovaná encyklopedie Moravských hradů, hrádků a tvrzí.
Nezapomeň si opsat bonusové číslo...
Bude se ti ještě hodit!