Vítej "kačere" u naší šesté a nejspíš poslední kešky, ve které se vrátíme do mých oblíbených Stínadel. Přesněji řečeno, za hranice Stínadel. Ježka v kleci, fenomén Stínadel a odznak Velkého Vonta už mnozí z Vás v přeloučských Stínadlech našli. Někteří z Vás se u finálky setkali i se samotným Širokkem, který se Vám během hledání indicií objevoval. Co vlastně můžete ve Stínadlech ještě najít? Nepodařilo se mi zjistit, zda tento předmět, který představuje celou historii Stínadel, je v nějaké keši hledán. Předpokládám tedy, že ne. Musím říct, že tato keš vlastní několik NEJ. Nejdéle jsem ji připravoval, nejdéle vyráběl, váhově je nejtěžší a čekala nejdelší dobu, díky epidemii koronaviru na spuštění.
Je to KRONIKA VONTŮ.
Děkuji našim přátelům Krvesajkám za provedený betatest.
Na první tři nálezce opět čekají naše netradiční FTF, STF a TTF.
A nyní k Vám promluví sám poslední Velký Vont.
Buďme svorni.
Žlutá je barva naše.
Nevyzraďme nic co víme.
Mlčenlivost chrání nás.
Vontská rado a náčelníci ulic a plácků. Dávno je tomu, co mi Vontská rada prokázala tu čest a zvolila mě Velkým Vontem. Dávno je tomu, co mi předešlý Velký Vont, Vláďa Dratuš, předal symboly moci nad Stínadly - ježka v kleci a kroniku Vontů. Snažil jsem se ze všech sil pokračovat ve Vláďových šlépějích, kterému se podařilo urovnat vleklé spory a války mezi Dabinelovci a Uctívači ginga. Podařilo se sjednotit celá Stínadla a vrátit do nich slušnost, čest a ochotu pomáhat starším. Přišel však čas, abych se vzdal funkce Velkého Vonta ve prospěch někoho mladšího, který bude čestným představitelem celých Stínadel. Vontská rada opět přijde s návrhem na čestný souboj o Velké Vontství. Já přicházím s prvním úkolem. Zakopal jsem ježka v kleci a kroniku Vontů na dvou rozličných místech. Uchazeč o Velké Vontství musí oba symboly najít. Další už záleží na rozhodnutí Vontské rady.
Buďme svorni. Žlutá je barva naše.
Pokud jsi "kačere" dočetl až sem, dovol abych se představil. Jsem Otakar Losna - poslední Velký Vont. Vidím, že máš opravdu zájem o kroniku Vontů a tím se účastnit boje o Velké Vontství. Kronika je klíčem k celé historii vontů a já Tě s touto dobou v krátkosti seznámím.
Dlouhá a podivná je historie vontských Stínadel. Od nepaměti bouřil a klokotal život hochů v jejich uličkách a zákoutích jako nikde jinde. Ano, snad nikde jinde nežili chlapci způsobem tak zvláštním a tak divokým a neukázněným. Uzavřeni do sebe, nepřátelští vůči každému, kdo zde nebydlí a sem nepatří. Odedávna nejzuřivější boje pak vontové sváděli s hochy ze sousední části města, Druhé strany.
Jak běžel čas, stávala se pověst Stínadel stále špatnější. Všechny okolní čtvrti města Stínadly opovrhovaly, i když se jich v hloubi srdce bály. A tak se tehdy nepěstovaly žádné přátelské styky mezi hochy stínadelskými a jinými. V žádné jiné čtvrti se nemohlo dařit tomu zvláštnímu způsobu života chlapců tak jako zde. Stínadla, to bludiště asi padesáti nejroztodivněji stavěných uliček, průchodů, dvorečků a plácků, vdechla svou ponurost, tajemnost a podivnost i celému životu chlapců kteří se v nich narodili a zde žili. A každá ta ulička, každé to náměstíčko či řada domů, uzavřená okolnímu světu zdí, ze které vedou jen vrátka nebo nějaké schůdky, to všechno bylo království samo pro sebe. V každé té uličce žil jeden chlapec, který jí byl náčelníkem, soudcem i trestající spravedlností zároveň. Co on řekl, to se dělalo, co on ustanovil, proti tomu nebylo odvolání. A rána, kterou dala jeho ruka, byla trestem, proti kterému potrestaný nesměl protestovat.
Ale Stínadla nevedla jen války proti okolním čtvrtím! Rvala se a válčila i sama uvnitř sebe. Šestá ulička kula pikle proti čtvrté, ta zase proti sedmé. Každá pracovala na svou pěst a bitky mezi nimi byly na denním pořádku. Někdy spolu přátelilo více uliček či plácků, byla celá sdružení spřátelených ulic, která měla různé smlouvy o vzájemné pomoci, přísahy věrnosti a vůbec všelijaká ustanovení a zvláštní zvyky. Byly to veliké a slavné bitvy, které vznikaly z důvodů, které my asi nikdy zplna nepochopíme. Příslušník ulice byl například napaden příslušníkem uličky jiné. Ulice napadeného žádala veřejnou omluvu od ulice útočníka. Omluva nepřišla do předepsané hodiny a příští den už vzplála mezi ulicemi veliká a nelítostná bitva. Každá ulice měla svoji vlajku. Ukořisti co největší počet cizích vlajek - to byla pýcha každé ulice. A podle počtu ukořistěných vlajek se měřila její udatnost. Ta nejlepší jich měla i patnáct. Bouřlivé a vzrušené dny měla Stínadla!
Kteréhosi jara vzplanulo veliké nepřátelství mezi uličkami Na talířku, Harfenickou, Hřbitovní a Kostelní na jedné straně a Podzemní uličkou, Ve sklepeních, U tunelu a Rejdištěm na straně druhé. Nepřátelství začali hoši z Harfenické ulice. Ulice Na talířku, Hřbitovní a Kostelní šly s ní, protože byly vázány smlouvou. Protože všechny uličky měly mezi sebou smlouvy, drobné potyčky se proměnily v ohromnou bitvu, které se účastnilo třicet šest ulic a plácků. Ulici Na talířku vedl do bitvy osobně její statečný a čestný náčelník Robert Komour. Ke straně protivníků se přidaly toho dne ještě Myší schody a Zazděná ulička a říkalo se, že přistoupí ještě Rváčov. Robert Komour viděl, že znepřátelené ulice dostávají těmito posilami značnou převahu a chtěl nepřátelství ukončit ještě dříve, než vstoupí do bojů proti nim také Rváčov, který byl zvlášť početný a nebezpečný. Proto se vydal sám k vedoucím nepřátelských ulic, aby je požádal o příměří. Na rozhraní Zazděné uličky a Mokré jámy však byl zasažen velkým kamenem do hlavy a za čtyři dny na své zranění zemřel.
A tu vstupuje do popředí chlapec, až dosud neznámý, obyčejný prostý bojovník z ulice Na ostrůvku. Využívá pokleslé nálady, která zavládla po celém okolí po úmrtí Roberta Komoura, i chvilkové smířlivosti, již jeho smrt měla za následek. Jeho jméno je Vojtěch Vont.
Tělo mrtvého Roberta Komoura leží ještě doma nepohřbeno a kolem Vojtěcha Vonta je již seskupeno několik ulic, které jsou ochotny podepsat věčný mír se všemi stínadelskými uličkami, dvorky, průchody a plácky, jejichž počet se rozrostl na osmdesát. Chtějí mír a bránit jej proti každému, kdo by jej chtěl rušit. Vojtěch Vont uprostřed těchto jednání a sepisování smluv stojí pevný, šlechtný a klidný jako bezpečná záruka míru. Jeden náčelník za druhým přichází a dává k použití veškeré bojovníky své ulice s celou jejich sílou a věrností.
Nastává den pohřbu Roberta Komoura. Stínadelští nemají na věnce a kytice, ale Bertova rakev je doslova zasypána žlutými kvítky, které kvetou v dobu na každém stínadelském dvorečku, v každém zákoutí, kam jen trochu může sluníčko. A na památku toho dne všichni hoši ve Stínadlech si dali na klopu kabátů tento žlutý kvítek, aby jim stále připomínal zhaslý život Roberta Komoura a věčný mír, který si při jeho památce slíbili. Vojtěch Vont nezůstal jen u své výzvy k trvalému přátelství, ale vypracoval přesné řády a smlouvy a když pak po několika dnech byl veřejně zvolen náčelníkem celých Stínadel, vytvořil velkou organizaci, ve kterém se každá ulice, ba i jednotlivec dovolal svého práva.
Žluté kvítí na Robertově hrobě zvadlo, ale jeho smrt nebyla marná, pevně stmelila Stínadla. Každý večer se scházela Vontská rada, které předsedal Vojtěch Vont a na ní byly projednávány všechny stínadelské záležitosti. Jako odznak stínadelské příslušnosti byl zvolen špendlík se žlutou hlavičkou. Tak žlutou, jako bylo kvítí, které ve Stínadlech rostlo v době, kdy za jejich svornost umíral Robert Komour a které mu stínadelské mládež nasypala na rakev a hrob.
Přečteno, vyluštěno, můžeš vyrazit a zůčastnit se boje o Velké Vontství.
Jsem rád, že jste si u všech mých keší zavzpomínali na své mládí. Byli jsme mladí, byli jsme hezcí a bylo nám fajn. Přeji Vám všem hodně zdraví v časech, které nás čekají a hodně zábavy při lovu keší. Kdo si rád hraje, je duchem stále mlád.
Prosím o dokonalé maskování keše. Druhá taková už nebude vyrobena. Děkuji.