Na úvodních souřadnicích stojíte před pevnostním hřbitovem. Je zde pochováno mnoho civilních lidí i vojáků různých národností. Josefov totiž sloužil v minulosti nejen jako pevnost, ale také jako vojenský zajatecký tábor i válečný lazaret. Půjdete-li se podívat na hřbitov, projdete bránou s nápisem RESURECTURIS, což znamená latinsky „opět vstaneme“. Jenže my víme, že nevstanou a všechny ty války, kvůli kterým zemřeli, se nyní zdají být nevýznamné. Nicméně našlapujte lehce, pod nohama máte kosti tisíce lidí, kteří se tak jako my smáli, pracovali, válčili, milovali. Nyní na jejich hrobech roste většinou tráva a všichni zde vedle sebe v klidu leží, ať už šlechtic nebo poběhlice, vážení a bohatí občané josefovští nebo chudáci bez domova. V zadní části jsou zejména vojáci. Těch je tady mnoho a někdy bývali pochováni do šachet i ve čtyřech řadách nad sebou. Jsou tu Češi, Francouzi, Italové, Rusi a mnozí jiní. Zemřeli mladí, protože si to žádala hrstka mocipánů z jejich země. Utichly jejich zbraně a ze slávy jejich uniforem nezbylo nic, někdy neznáme dokonce ani jejich jméno.
Kromě vojáků jsou zde pochováni i civilní občané Josefovští. V tom zástupu významných a ctěných lidí je nepřehlédnutelná i jedna zajímavá rodinná hrobka. Jedná se o hrobku rodiny bohatého velkoobchodníka Josefa Kosteleckého (hrob č. 48). Ten měl se svou ženou Josefou tři děti: Huga, Henriettu a Josefínu.
Všechny tři děti byly bystré a nadané. V bohaté rodině mohly mít na růžích ustláno. Pro chlapce v té době to znamenalo blažený život. Mohl si vybrat, jestli chce převzít živnost po otci, nebo studovat. Rozhodl se pro studium farmacie. Děvčata by také měla na růžích ustláno, ale jen v tom případě, že by se podle výběru rodičů vdala za bohaté muže. Jiná budoucnost pro ženy v té době prakticky nepřipadala v úvahu. To se líbilo Henriettě, ale nikoliv Josefíně. Josefínka byla jiná. Vynikala nejen neobyčejným půvabem, ale udávala v Josefově také tón místnímu módnímu stylu, všechny dámy chtěly mít elegantní oblečení jako ona. Sama si svoje šaty i navrhovala. Možná kdyby žila v dnešní době, mohla být módní návrhářkou. Nebo sportovkyní. Vynikala totiž i ve sportu. Po Josefově jezdila jako první žena na kole a v zimě jako jediná žena směla využívat zimní stadion před důstojnickým velitelstvím. Když zde bruslila, všichni ustoupili, aby měla co největší prostor.
Josefína byla svobodomyslná o odmítala se přizpůsobit tomu, co od ní doba očekávala. To dělalo starosti jejím rodičům, tak pro ni vybrali bohatého ženicha, šlechtice. Rodiče i sestra na Josefínku naléhali, aby se za něho provdala, že se bude mít jako princezna. Josefínka se ovšem zamilovala do nezámožného nadporučíka, syna jaroměřského notáře. Rodiče o tom nechtěli ani slyšet a tak si jednadvacetiletá dívka pro sebe zvolila jiný osud a rozhodla se raději dobrovolně skončit svůj mladý život. Použila velkou dávku kokainu, který pro ni zcela nepochopitelně obstaral na její vlastní žádost její bratr Hugo.
Teď je pochovaná na zdejším hřbitově v rodinné hrobce Kosteleckých, hrob č. 48. Zajděte se podívat na hřbitov. Hrobku najdete u zadní zdi, určitě ji nepřehlédnete, je tam jedna z největších.
