Občas někdo odejde, vzpomínky však zůstávají .....
V obci Hradištko již jednu vzpomínkovou keš (GC852M5) naleznete, i tato tradiční keš nechť je vzpomínka na tři staré dámy - moje tetičky, které těsně před druhou světovou válkou v této lokalitě jako jedny z prvních zbudovaly chatu, kterou si můžete prohlédnout i nedaleko od této keše.
ŽÁDÁM VŠECHNY NÁLEZCE:
VRACEJTE JEN DO TAKOVÉ VÝŠE, KDE JSTE KEŠ NALEZLI
Pro představu o době, kdy si zde tetičky začaly budovat chatičku, uvedu pár zajímavých údajů, které si můžete porovnat třeba se stavem dnešním:
V obci Hradištko v roce 1932 včetně Brunšova a Pikovice žilo 580 obyvatel, byla zde četnická stanice a byly zde evidovány tyto živnosti a obchody: bednář, družstvo pro rozvod elektrické energie v Hradištku n. Vlt., holič, 10 hostinců, 2 koláři, kovář, krejčí, mlýn, obchod s ovocem a zeleninou, obuvník, pekař, obchod s lahvovým pivem, 7 rolníků, 4 obchody se smíšeným zbožím, 2 řezníci, 3 trafiky, 2 truhláři, velkostatek strahovské kanonie.
A nyní moje malá vzpomínka:
Tetičky Anna, Marie a Matylda bydlely na Vinohradech. Zde na Hradištku zůstávaly od teplých jarních dnů až do podzimka. Když jsem úspěšně složil maturitní zkoušku - tehdy byla součástí maturit MATEMATIKA jako samozřejmost, což mi ostatně nevadilo - s matematikou jsem neměl žádné potíže, by dokonce jsem se rozhodl pokračovat ve vysokoškolském studiu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. A právě na konci letních prázdnin jsem se rozhodl podniknout takový malý vandr kolem Sázavy. Vyrazil jsem z Prahy a na Hradištku u tetiček byla první zastávka. Tetičky byly docela překvapené, leč poskytly mne ubytování. Do chatky na postel jsem se nevešel, přespal jsem na verandě. Ráno jsem pak chtěl pokračovat v další cestě proti proudu zlatonosné řeky Sázavy.
Zůstalo ovšem pouze u přání. V noci totiž vtrhla do republiky "spřátelená vojska". Zrušil jsem tedy cestu podál řeky Sázavy a vratil jsem se do Prahy. Jako dopravní prostředek jsem použil autostop - tehdy to celkem obvyklý způsov cestování. Již při návratu jsem viděl nad Prahou na mnohých místech stoupající černý kouř. Poslední část cesty jsem šel pěšky přes Pražský hrad, což nebylo též bez problémů, ale podařilo se mi v pořádku dorazit až domů do Dejvic, kde mne již netrpělivě očekávali rodičové.
Na území obce se nacházejí dvě maloplošná chráněná území: národní přírodní památka Medník a přírodní rezervace Kobylí dráha.
V rezervaci Medník se vyskytuje ojedinělé naleziště rostliny kandík psí zub, latinsky Erythronium dens-canis. Je kriticky ohroženou rostlinou požívající ochrany podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. Rostlina je i ve znaku obce Hradištko. Jde o liliovitou rostlinu s jemným růžovofialovým květem, barvou i tvarem připomínajícím květ bramboříku. Kvete velmi brzy na jaře, hned s prvními podléškami. Kvetoucí rostliny mají dva, nekvetoucí po jednom sivě zeleném skvrnitém kožovitém listu. Jméno má tento druh kandíku podle bledé cibulky tvaru psího špičáku, uložené hluboko v zemi.
Na kvetoucí kandík se musí v březnu, letos jsem naplánoval event Kandík 2020 s poeventovým výletem za kvetoucím kandíkem, tento event se ovšem nekonal vzhledem k omezení souvisejícím se COVIDem, leč doufám, že v roce 2021 se event podaří uspořádat, stejně jako poeventový výlet za kvetoucím kandíkem, prozatím si můžete prohlédnout jednu fotografii zde a další v listingu výše uvedené keše - GC852M5 - Vzpomínka na tetičky I.
Informace pro listing převzaty z webu obce - https://www.hradistko.cz/
Mapa převzata z webu www.seznam.cz, historický pohled převzat z webu http://www.fotohistorie.cz/ se souhlasem pana Ing. Ivo PETRa, který tento web provozuje, ostatní fotografie vlastní.