Zdravím kačere

Vítám tě u mé kešky. Toto není keška s cílem dovést tě na hranici tvých sil nebo provařit tvůj mozek. To to je velmi jednoduchá keš s cílem tě zavést do této malé vesničky, k rybníku, který není nijak významný, jen se na něj moc hezky dívá :).

Vznik této kešky taky nebyl až tak komplikovaný. Já osobně jsem z Prahy, ale zde žije má babička (která se momentálně o kešku stará). A jednou jsme takhle šli z lesa domů kolem rybníku a já jen tak prohodil, že by tamhle mohla být keška. Než jsme došli domů měl už jsem celou keš vymyšlenou a domy babiček jsou takové malé anitikvariáty, takže se v ní našlo vše co jsem potřeboval a nemusel jsem nic shánět. Pak už jen stačilo čekat měsíc, aby se na tu krásu podíval reviewer a keš byla na světě. 

Jak už jsem říkal, keš nemá cíl tě nějak zatížit, takže se pro ní nemusíš potápět do rybníka a ni se pro ni nemusíš plazit do kolejiště. V kolejišti keš není, jsou tam jen vlaky, které jezdí často. 

Poslední věc, kterou bych chtěl říct, aby jsi byl ohleduplný, protože opravování či nahrazovaná by trvalo dlouho (babička dokáže vyměnit logbook, ale keš novou neudělá), ale já veřím, že tvoje druhé jméno je ohledulnost a nemusím se bát. 

Přeji hodně štěstí s odlovem a tady jsou nějaké informace o vesničce kam se vydáš nebo dokonce právě teď jsi. 

Nahošice

Nahošice jsou malá vesnice, část obce Blížejov v okrese Domažlice. Nachází se 1,5 km na jih od Blížejova. Je zde evidováno 47 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 72 obyvatel.

Nahošice je také název katastrálního území o rozloze 2,27 km².

Historie

Z historie vesnice vím jen to, že první písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.

Nahošický zámek

Prvním panským sídlem v Nahošicích bývala gotická tvrz založená nejspíše již ve čtrnáctém století rodem nahošických vladyků. V letech 1454–1465 tvrz patřila Vojslavovi z Branišova, po něm Janu Vojslavovi z Branišova a od roku 1515 Mikuláši z Branišova, který byl purkrabím v Domažlicích. Mikuláš mezi roky 1521–1524 prodal Nahošice s tvrzí a dvorem Václavu Henigarovi ze Seeberka. Jeho potomkům statek patřil až do období po bitvě na Bílé hoře, kdy Václav Henigar ze Seeberka odešel ze země, a panství prodal Aleně Salomeně Černínové z Chudenic. Po ní statek zdědil její třetí manžel Jan Jindřich Morl z Letína, ale od vdovy po něm panství v roce 1666 získal František Maxmilián Černín z Chudenic. Jako další majitelé se do roku 1761 vystřídali Schirndingové ze Schirndingu a Ottové z Ottenthalu, po kterých následovaly další tři šlechtické rody. Někdy v té době byla tvrz barokně přestavěna.

Během devatenáctého století zámek patřil různým měšťanským rodinám. V roce 1810 ho koupili bratři Petr a Jakub Prušákové a některý člen jejich rodiny nechal zámek okolo roku 1865 přestavět v neorenesančním stylu. Poslední zásadnější úpravy proběhly začátkem dvacátého století, kdy byl zámek doplněn o zadní věžičku. Ta původně obsahovala i vodojem, který byl v sedmdesátých letech dvacátého století odstraněn. Poslední oprava zámku proběhla v letech 1994–1995.

Stavební podoba

Jednopatrový zámek měl původně obdélníkový půdorys. Z barokního období se dochovaly zejména klenby ve dvou přízemních místnostech. Na počátku dvacátého století byla k průčelí připojena přístavba s pětibokým věžovitým rizalitem. Na opačné straně vzniklo dvouramenné schodiště, které překonává přilehlou silnici a zpřístupňuje zámecký park přímo z prvního patra.

Menší kronika kešky

20. Května - schována

10. Dubna - publikována

5. Listopadu - aktualizován listing