Lomnická sokolovna
K první schůzce lomnických sokolských nadšenců došlo 11. května 1870, poté proběhla 25. července 1870 za účasti 75 lomnických občanů ustavující valná hromada, na níž bylo zvoleno první vedení lomnického Sokola v čele se starostou J. V. Mastným. V roce 1885 se lomnická jednota stala součástí nově vzniklé Sokolské župy Krkonošské se sídlem v Jičíně.
Činorodý ruch lomnické jednoty přerušilo vyhlášení první světové války a následná mobilizace. Celý cvičitelský sbor a desítky členů jednoty musely odejít do války. Bohužel z války se nevrátilo 27 bratří.
Ve 20. až 40. letech 20. století se lomničtí sokolové věnovali vedle všestrannosti také nejrůznějším sportům. V roce 1927 vznikl lyžařský odbor, ve 30. letech se za sokolovnou začal hrát lední hokej, počátky lehké atletiky spadají do počátků německé okupace, i když oddíl sám vznikl až v roce 1946, od roku 1944 se v lomnické sokolovně hrály oficiální basketbalové zápasy. Sportovní činnost Sokola doplňoval od roku 1926 loutkářský odbor, který v prostorách sokolovny bavil svými pravidelnými loutkovými představeními několik generací lomnických dětí.
Odbojová činnost lomnických sokolů byla zahájena ihned po německé okupaci. Aktivně se zapojili do spolupráce s Obranou národa, vedle níž vznikla i lomnická odnož sokolské organizace Jindra, která na začátku roku 1941 navázala úzkou spolupráci s vedoucím pražského centra br. Františkem Pecháčkem při jeho návštěvě Lomnice. K hlavním úkolům skupiny patřilo zajišťování finanční i materiální pomoci rodinám zatčených sokolů. Díky velmi dobré konspiraci přežila lomnická skupina Jindra celé válečné období. Sokolové se v čele s br. Martínkem a br. Mizerou účastnili i květnového povstání v Lomnici 3. května 1945. Z lomnické jednoty bylo během války zatčeno 37 bratří a 1 sestra, ze kterých se 14 z nich nevrátilo. Sokolským obětem války byla dne 28. 7. 1946 pietně odhalena pamětní deska na velkém sále, která je od roku 1995 umístěna u hlavního vchodu do sokolovny.
Po válce jednota obnovila svou činnost. V létě 1948 se v hojném počtu zúčastnila XI. všesokolského sletu. Po návratu ze sletu bylo několik dalších členů z jednoty vyloučeno a na mimořádné valné hromadě dne 22. října 1948 byl zvolen nový výbor. V letech 1949-51 upadala návštěvnost cvičebních hodin odboru ZTV, větší zájem byl o činnost ve sportovních oddílech. Dne 23. ledna 1952 byla T. J. Sokol Lomnice na své členské schůzi zrušena a její členové a majetek přešel pod TJ Sokol Technolen, ta byla o rok později přejmenována na TJ Jiskra.
Bouřlivé události roku 1968 přinesly novou naději na vzkříšení sokolských myšlenek. Po květnovém sjezdu sokolů na pražském Žofíně byl ustaven Přípravný výbor Sokolské župy Krkonošské-Pecháčkovy a vytvořen přípravný výbor lomnické sokolské jednoty. Bohužel srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy návrat k sokolským tradicím zastavil. Přesto se stačila lomnická jednota přejmenovat na TJ Sokol a uspořádat několik tradičních sokolských akcí – Sokolský ples, Šibřinky, Dětský a v roce 1970 proběhly důstojné oslavy 100 let od založení lomnické jednoty. O čtyři roky později byl název jednoty opět změněn, a to na TJ Lomnice n. P., a vše se vrátilo do „starých kolejí“.
Táboření v Krčkovicích navazovalo na poválečnou tradici lomnického sokolského táboření. První táboření proběhlo v srpnu 1969 ve dvou bězích. Tábořiště nedaleko rybníku Věžák bylo pronajato od sokolů z Benešova u Semil. Hlavní náplní pobytu bylo a je lovení bobříků, jako to dělali Hoši od Bobří řeky Jaroslava Foglara, nejrozmanitější hry a soutěže, výlety do okolí, koupání. Dále se táborníci učí pobytu v přírodě, nechybí táborové křtění, neboť každý táborník má svou přezdívku, slavnostní táborový oheň se scénkami a písničkami atd. Od roku 1971 se v Krčkovicích táboří již ve třech bězích. O tři roky později byl vybudován prostorný srub s kuchyní. Pobytu v Krčkovicích se v současnosti každoročně zúčastní kolem 150 dětí, jejichž pobyt organizuje více než 40 vedoucích, kuchařek a dalších organizačních pracovníků.
Sametová revoluce v listopadu 1989 opět otevřela dveře pro obnovu činnosti Sokola. Na jaře 1991 obnovila svou činnost Sokolská župa Krkonošská-Pecháčkova, v prosinci pak Tělocvičná jednota Sokol Lomnice nad Popelkou.
V současnosti jednotu tvoří oddíl všestrannosti a horolezecký oddíl s celkovým počtem přesahující 150 stálých členů. Pravidelné cvičení zpestřují nejrůznější sokolské akce, jako jsou Sokolský ples, Dětský karneval, Šibřinky, Mikulášská hodina, jarní a zimní výlet do Krčkovic, letní krčkovické táboření, Poslední kotrmelec pro cvičitele, jednou za šest let nácvik na všesokolský slet v Praze, akademie k významným výročím Sokola a další.
Sokolovna
Muži po založení jednoty v r. 1870 nejdříve cvičili v místním hostinci na náměstí a od r. 1871 v tělocvičně tkalcovské školy, ale nárůst členské základny vedl k myšlence postavit si vlastní sokolovnu. Peníze na její výstavbu se shromažďovaly pomalu, pocházely z nejrůznějších sbírek, darů a ze společenských akcí, které Sokol hojně pořádal. V r. 1892 došlo ke koupi pozemku od p. Řeháčka a začala se plánovat výstavba. Stavební práce byly zahájeny v roce 1896 pod vedením stavitele Hrubého a trvaly dva roky. Slavnost k otevření nové sokolovny se konala ve dnech 23.-24. července 1898.
Budova sokolovny byla postavena na pozemku o rozměru 800 m2 za cenu 1400 zlatých a vedle ní bylo zbudováno letní cvičiště o rozměru 1600 m2 pro 200 cvičenců. Přední a zadní část budovy byla jednopatrová. V přední části byla šatna, byt pro sluhu a v 1. patře výborovna a sborovna, v suterénu kuchyň a sklepy. Na přední část navazuje cvičební sál (délka 18 m, šířka 11 m, výška 7 m) s galerií. V zadní části byla apsida, vedle ní vlevo pokojík, vpravo chodba a schody na galerii, která sloužila jako šermírna (při plesech tam hrával orchestr).
Průčelí nové sokolovny dominoval hlavní vchod se sloupy a balkonem, nad nímž byl nápis Sokol, podobizna Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola, a na vrcholu čněla socha sokola. I interiér tělocvičny (dnešního malého sálu) byl úplně jiný. Stěny zdobila vlastenecky laděná hesla, nechyběly ani busty významných osobností – Tyrše, Fügnera, Husa, Žižky, Prokopa, Jiřího z Poděbrad, Komenského, Palackého, Havlíčka a Jungmanna. Strop byl vymalován „ornamentem národním dle návrhu pana Al. Hladíka, učitele na zdejší škole tkalcovské“ a celé tělocvičně vévodil bohatě zdobený lustr. Veškeré nářadí zhotovil a dodal br. Jan Sýkora z Lomnice, práci malířskou provedl pan Josef Šimek z Lomnice a kamna dodal pan Václav Klicpera ze Sadské. Z této nádhery se do dnešních dnů skoro nic nezachovalo.
Sokolovna se rychle stala centrem nejen sportovních aktivit, ale i společenských akcí, a proto výbor Sokola začal řešit problémy s nedostatkem místa. V r. 1911 bylo rozhodnuto, že bude k sokolovně přistavěn nový cvičební sál, ale přípravné práce přerušila první světová válka. Po válce v r. 1923 byl na valné hromadě jmenován nový stavební odbor a bylo usneseno, že mají být vypracovány nové plány na přístavbu. Opět se začaly do stavebního fondu pomalu shromažďovat peníze. Na mimořádné valné hromadě v r. 1928 bylo rozhodnuto o provedení přístavby dle projektu stavitele br. Františka Kováře, a to na místě dosavadního cvičiště. Nové cvičiště bylo následně zřízeno za sokolovnou na pozemku br. Hynka Hornycha, který ho darem věnoval jednotě. Od 1. září 1929 se začalo cvičit již na novém sále, a tak se sokolovna stala největší a nejmodernější na župě.
V letech 1957-8 byl narychlo vybudován tzv. přístavek (přísálí) k velkému sálu sokolovny. Bohužel tento stavební počin nebyl zrovna architektonicky nejlépe řešen. Nedlouho po dokončení přístavku se pod tíhou sněhu provalila nevyhovující střešní krytina a do sokolovny zateklo. Delší dobu se o tuto katastrofu nikdo nestaral, a proto se objevilo velké ložisko houby. Ta zničila novou podlahu přístavku a zasáhla i značnou část parket velkého sálu. Hrozilo poškození celé budovy. K odstranění této houby bylo vynaloženo značných finančních prostředků.
V 70. letech sokolovna výrazně změnila svou vnější podobu. Byla vyměněna všechna okna a díky nové fasádě zmizely sokolské symboly staré sokolovny, které již byly stejně poškozeny. Do průčelí budovy byla nově umístěna plastika se cvičenci. Tuto vnější podobu si sokolovna uchovala dodnes.
Po navrácení sokolovny lomnické jednotě došlo k velké rekonstrukci nevyhovujícího topení a k dalším nutným opravám. Horolezecký oddíl si na jevišti během 90. let vybudoval umělou horolezeckou stěnu, jednu z prvních v republice.
Poslední velké opravy byly spojeny s rekonstrukcí podlahy na velkém sále (1997) a s modernizací sociálního zařízení (2004-5), které již bylo v nevyhovujícím stavu. V současnosti proběhly menší opravy, a to podlahy velkého sálu, vymalování vestibulu, malého a velkého sálu, výměna oken atd.
Mgr. Lenka Morávková, vzdělavatelka T. J. Sokol Lomnice nad Popelkou