V každé vesničce a malé obci se nachází nějaká kaplička, zvonička nebo nějaký kříž či křížek.
A Sedlčansko není výjimkou.
Najdeme tady kříže dřevěné, kříže kamenné, železné i litinové. Na křížích je většinou zobrazen symbol ukřižování Krista. Někdy jsou vyzdobeny ještě postavami různých svatých či andělů. Mohou mít i různé štítky a nápisy. Ty nám sdělují např. oběti tragické události, datum vzniku kříže nebo monogramy. Kříže a křížky najdeme často ve volné krajině, podél dávných cest a cestiček. Některé dříve sloužily jako stavby orientační a hraniční, jiné byly postaveny jako prosebné (za úrodu, za vláhu apod.), a nebo jako děkovné (za uzdravení). Kříže , které byly zbudovány na památku nějaké tragické události se nazývají memoriální.
Kaplička je drobná stavba, která se nachází jak ve vsích, tak v polích, méně často v lesích a v městech. Dá se říci, že je to budova s velikostí mezi zděnými božími muky a kaplí. Je zděná, starší mohou být z kamene, vzácně existují i kapličky ze dřeva. Kapličky byly stavěny jak v zastavěných oblastech, tak mimo ně. např jako vyznačení rozcestí, křižovatky (řada cest byla za socialismu zničena, kaple tak občas stojí v polích bez přístupových cest). na tradičních zajímavých místech, v blízkosti památného stromu, studánky, pramene, na místech nějaké události apod.
Keš je součástí volné série keší u křížků a kapliček.
Před Horní Křemenicí stojí na podstavci vyzděném z lomového kamene štíhlý obelisk s reliéfem rostlinného motivu a s datováním 1855. Do vrcholku obelisku je zasazen litinový křížek.
Vypráví se, že se jeden mladík z Kamenice vracel od děvčete z Nechvalic. Cesta byla svízelná, z mračen se sypaly těžké a mokré sněhové vločky, takže než došel ke křížku u Křemenice, měl boty promáčené. Navíc se stmívalo. „Pane jo,“ pomyslil si, „než dojdu k potoku pod vesnici, bude tma jako V pytli a ani nebudu Vědět, kam šlapu. Podél potoka je to samá kaluž a já si nemám čím posvítit“ Jenom domyslel, obklopil ho světelný kužel. Mladík se lekl, ani neviděl, odkud světlo přichází, prostě se tady najednou objevilo. Když ho však nepálilo a ani mu jinak neubližovalo, vykročil váhavě dál. Světlo stále s ním. Doprovodilo ho až k Zámeckému rybníku u Trkova a dobře mu na cestu posvítilo. U rybníka zhaslo a zmizelo. To už zbýval mládenci snadnější úsek cesty domů.
Jindy tou cestou šel starý Kos z Kamenice. Když se blížil ke křížku, uviděl u něj nějakou záři. Byl zvědavý, co to může být, pomalu se šoural blíž a brzy rozeznal nějaké postavy. "Safraporte", hučel si do vousů, "kdopak se tu takhle navečer producíruje a odkud se bere to světlo? Žádný oheň nevidím a od luceren to také být nemůže. To je mi divná záležitost."
Pomaloučku, potichoučku se kradl ještě blíž, aby tak záhadě přišel na kloub. Netrvalo dlouho a zůstal stát jako opařený.
„Jezusmankote! " vydechl údivem. „Vždyť to jsou samí svatí apoštolové. Tady to je přece svatý Petr s klíčem od Nebe. A tamhle, neklame-li mězrak, Šimon s pilou v ruce. Atam Matěj se sekerou. A taky Jidáš je tu s nimi."
Jidáš náhle zatřepal měšcem, až v něm stříbrňáky zazvonily. Světlo hned nato zhaslo a zjevení se ztratilo. Kos se ještě dlouho potom u křížku modlil, než se odvážil pokračovat v cestě.
zdroj: Karel Bazal - pověsti Sedlčanska díl třetí
Měšec tady sice asi nenajdete, ale jedna malá keš tu na na vás čeká.
A navíc se cestou ke křížku můžete kochat hezkým výhledem .