Sýček obecný (Athene noctua), dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití rozšířená v severní Africe, celé Evropě kromě Skandinávského poloostrova, na Blízkém východě a ve střední Asii až po Koreu. Během 19. století byla uměle vysazena i ve Velké Británii a v roce 1906 také na Novém Zélandu.
Sýček obecný dorůstá sotva velikosti holuba domácího. Má robustní tělo, širokou a nízkou hlavu, krátký ocas a silné končetiny s ostrými a silnými drápy. Hřbet a hlavu má tmavě hnědé se světlejším skvrněním, břicho hnědě pruhované, spodní část ocasu a končetiny čistě bílé. Výrazné jsou i velké žluté oči a zobák a bílý pruh nad očima, který poskytuje sýčkovi charakteristický vážný výraz v obličeji. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější a mají méně viditelný bílý pruh nad očima.
Sýčka celoročně nalezneme především v otevřených krajinách, nejčastěji na polích nebo loukách, na okrajích listnatých lesů a v poslední době docela hojně i na vesnicích a ve městech s dostatečným stromovým porostem. Je aktivní zejména v noci, ačkoli v kulturní krajině často již přešel na denní aktivitu. Většinu dne tráví jako přikrčený na svých vyvýšených pozorovatelnách a bedlivě sleduje svým káravým pohledem okolí.
Nejčastěji se ozývá výrazným „uhuí“ nebo „kliuú“, samec se při toku ozývá silným „guuk” a jako varovný signál používá svižné „kju“.
Živí se především drobnými hlodavci, nejčastěji hraboši polními, jinými menšími savci, hmyzem, ještěrkami, žábami nebo hady, pro mláďata hrají hlavní složku potravy především žížaly. Po spatření kořisti ji sýček překvapuje rychlým výpadem ze své pozorovatelny a následně ji uchopuje do svých silných drápů. Menší kořist požírá na zemi, větší si většinou vynáší na vyvýšené místo.
Hnízdí od dubna do července. Nejčastěji se zahnizďuje v dutinách většinou starých a listnatých stromů, ale i ve stodolách, na půdách, v opuštěných budovách, příležitostně i v ptačích budkách.
V minulosti byl sýček obecný na území České republiky velice hojnou sovou, v současné době však patří mezi kriticky ohrožené druhy, což je důsledkem především masivní ztráty jeho přirozeného biotopu. Výrazný pokles byl zaznamenán v celé Evropě. V letech 2001–2003 byl počet hnízdících párů v Česku odhadnut pouze na 250–500 a jeho stavy dále klesaly.
