Stojí tu již hezkých pár desítek let, ale žádné bližší informace se nám o něm zjistit nepodařilo. Zub času už hodně zapracoval, na první pohled se tváří velice unaveně a jako by mu i něco chybělo. Ovšem při bližším prozkoumání je uprostřed pomníku jasně vidět rok 1945 a okolo něho je patrný, i když už hodně poškozený, zbytek nápisu v rumunštině. Takže není pochyb o tom, že i zde se rumunští vojáci na konci 2. světové války pohybovali.
Na tehdejší německobrodsko se dostaly jednotky rumunské 1. a 4. armády, které byly součástí 2. ukrajinského frontu. Velení ale jejich postup 12. května 1945 zastavilo. Zatímco 1. armáda zůstala v jižní části německobrodského regionu, 4. armáda se přesunula dál na sever.
Zkušenost místních obyvatel s Rumuny byla smíšená. Všeobecné stížnosti směřovaly na velké množství koní, kvůli kterým Rumuni vysekávali rozsáhlé plochy luk. Většinou se také lidem nelíbilo jejich chování, neboť byli nedisciplinovaní a občas se lidem i leccos ztratilo. V obcích kvůli nim nasadili hlídky. Rumuni tu pobyli zhruba měsíc a potom odjeli domů.
Když rumunští vojáci z Čech po několika měsících odcházeli, bývalo jejich zvykem, že si v místech dočasného pobytu stavěli vlastní pomníky. Obvykle z březových větví a mívaly tvar ornamentálních křížů. Dlouho se ale nedochovaly. Kamenné pomníky jim kdosi dělal až později.
Keška se nachází přímo u kříže, je lehce dohledatelná a není třeba v okolí nic rozhrabávat.
Severně od kešky je vidět až do Havlíčkova Brodu.
Poznámka: "suchovecká dálnice" je místní název pro rozšířenou část silnice I/38.