Tato keš patří do série Periodická soustava prvků, která byla založena pro geomaraton Valašské keškobraní 2020. Série, čítající i s bonusy přes 130 keší, vám připomene to, co jste od doby studií už možná zapomněli.
Periodická soustava prvků, nebo též periodická tabulka prvků, je uspořádání všech chemických prvků v podobě tabulky, ve které jsou prvky seskupeny podle rostoucích protonových čísel, elektronové konfigurace a cyklicky se opakujících podobných chemických vlastností. Řídí se tzv. Periodickým zákonem, který roku 1869 publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev, jenž seřadil prvky podle rostoucí hmotnosti jejich atomů. Rovněž používaný název Mendělejevova tabulka prvků je striktně vzato pouze názvem původní Mendělejevovy tabulky. Na počest 150. výročí publikace Periodického zákona byl rok 2019 prohlášen Mezinárodním rokem periodické tabulky prvků. V současné době je v tabulce 118 známých prvků, z nichž 94 se přirozeně vyskytuje na Zemi; zbylé byly připraveny pouze uměle a zatím nebyl objeven žádný jejich stabilní izotop.
Fosfor (P)
Fosfor patří mezi nekovy. Chemický prvek fosfor je znám v několika formách, mezi hlavní alotropické modifikace fosforu patří:
- Bílý fosfor je neobyčejně chemicky reaktivní látka, na vzduchu snadno vzplane, ve tmě světélkuje. Je průsvitný, měkký a jedovatý.
- Červený fosfor vzniká z bílého fosforu zahříváním bez přístupu vzduchu na teplotu okolo 260°C.
- Černý fosfor se připravuje zahříváním bílého fosforu za velmi vysokých tlaků nebo za přítomnosti rtuti jako katalyzátoru. Fyzikálními vlastnostmi se černý fosfor podobá kovům a je ze všech modifikací fosforu nejméně reaktivní.
- Fialový fosfor se připravuje zahříváním červeného fosforu na teplotu 530°C, nebo rozpouštěním bílého fosforu v roztaveném olovu za teploty 500°C, následným pomalým ochlazováním taveniny vykrystalizuje fialový fosfor. Fialový fosfor je velice málo reaktivní.
Vlastnosti: V přírodě se fosfor vyskytuje pouze ve sloučeninách obvykle v doprovodu arsenu, nejrozšířenější jsou soli kyseliny fosforečné - fosforečnany. Průměrný obsah fosforu v zemské kůře je 0,12 %. Podle nepodložených zdrojů znali fosfor pod názvem escarbuel již alchymisté ve 12. století. Autorem názvu escarbuel je údajně arabský alchymista Alchid Bechil. Podle ověřených zdrojů objevil fosfor ve vlastní moči německý alchymista Henning Brandt roku 1669 v Hamburku. Izolaci fosforu provedl destilací moči zahuštěné pískem, páry nechal kondenzovat pod vodní hladinou. Produktem byla nažloutlá voskovitá látka, která na vzduchu ve tmě světélkovala, od této vlastnosti je odvozen latinský název fosforu, který v překladu znamená světlonoš.
Upozornění:
Tato keš a pravděpodobně i celá série bude na jaře 2021 archivována, proto s odlovem neváhejte.