Osada Donín leží na levém břehu Nisy jižně od Hrádku nad Nisou, jehož součástí je od roku 1949. V roce 2017 v ní žilo 1082 obyvatel. Vesnice byla pravděpodobně založena německými osadníky z okolí Drážďan ve 13. století, ale první písemnou zmínku o ní nacházíme až v listině z 6. února 1454, kde je uvedena jako Denis. Pojmenována byla zřejmě podle svého lokátora a od 19. století se pro ni používalo německé jméno Dönis, z něhož byl ve 20. letech 20. století vytvořen český název Donín.
Starý Donín [2]
Ves zpočátku tvořilo jen několik usedlostí v okolí řeky, jejichž obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím. Kromě nich tu byl také kovář, kolář, panský hostinec a mlýn. Před třicetiletou válkou měl Donín se sousední Loučnou dohromady 49 usedlostí. Během války krajem několikrát táhla vojska, která se k lidem chovala hrubě, ať už patřila k jakékoliv straně, takže kdo mohl, utíkal před nimi do lesů. Ani po válce to ale lidé neměli lehké, protože vrchnost jim kvůli obnově zničeného panství zvyšovala robotní povinnosti. Několikrát se proto sedláci vzbouřili, ale jejich povstání v letech 1680 i 1775 byla potlačena.
Za sedmileté války roku 1757 byly na Ovčím vrchu vybudovány opevněné šance, které měly bránit postupu pruských vojsk směrem k Hornímu Sedlu, ale svůj účel nesplnily ani při dalším pruském tažení v roce 1778. V září 1779 proto kraj navštívil císař Josef II., aby vybral další vhodná místa pro vojenská opevnění.
Ještě před koncem 18. století začaly v obci vznikat první textilní manufaktury a spolu s nimi se stavěly nové domky. Zástavba Donína tak pozvolna splynula s Hrádkem, i když k administrativnímu sloučení došlo teprve po 2. světové válce. V roce 1834 měl Donín už 98 domů, v nichž žilo 608 obyvatel. Až do poloviny 19. století byla obec součástí grabštejnského panství a měla vlastního rychtáře, jemuž patřila krčma č.p. 17. Po správní reformě v roce 1850 byl Donín na několik let spojen s Loučnou, ale v roce 1867 se opět osamostatnil. O 4 roky později byla v domě č.p. 124 otevřena škola, na níž bylo později kvůli rostoucímu počtu dětí přistavěno patro. V roce 1897 postihla obce v údolí Nisy velká povodeň, jejíž následky se odstraňovaly několik let.
V průběhu 19. století se ve vsi zakládaly další textilní manufaktury, dílny a průmyslové závody. Největší z nich byla barevna a apretovna Hermanna Müllera na jihovýchodním konci obce, vzniklá po roce 1883 přestavbou o něco starší vyhořelé barevny Gustava Schnabela. S rozvojem průmyslu se rozšiřovala také obytná zástavba. Na rozparcelovaných pozemcích starého statku č.p. 1 u cesty do Dolního Sedla tak vznikla koncem 19. století Nová čtvrť a další domky se stavěly za novou školou, vybudovanou v letech 1908 - 1909. Rozvoj obce ale ukončila 1. světová válka. Müllerova továrna sice pracovala i po válce, ale výroba v ní už zdaleka nedosahovala předválečného stavu a za hospodářské krize ve 30. letech byla úplně zastavena. Za 2. světové války se v ní šily gumové čluny pro vojenské piloty a v roce 1945 bylo strojní vybavení odvezeno Rudou armádou. Prázdné tovární haly byly později využity jako skladiště obilí, které je v nich dodnes.
Jednou z nejvýstavnějších budov v obci je patrová škola s věžičkou v průčelí, stojící po pravé straně silnice do Chotyně. Její základní kámen byl položen v listopadu 1908 a první žáci do ní nastoupili v září 1909. Budova si dodnes uchovala svůj ráz a po různých úpravách dodnes slouží svému účelu. Chodí sem žáci 1. - 5. třídy.
Přibližně 100 m severovýchodně od ní roste v zahradě bývalé školní družiny č.p. 124 asi 21 m vysoký památkova chráněný památný jilm, jehož stáří se odhaduje na 100 let. V zahradě zahlédnete nádherné fríské (snad) černé koně.
Pieta
V osadě se dochovalo také několik drobných památek, z nichž je nejcennější památkově chráněná socha Piety s křížem, stojící u silnice nedaleko od bývalé Müllerovy barevny. Na jejím podstavci je špatně čitelné jméno sedláka Josefa Moseho s letopočty, připomínajícími postavení sochy roku 1803 a její renovaci v roce 1860.
U hlavního mostu do Hrádku byl 7. srpna 2012 odhalen pětiboký pamětní kámen, jehož horní plocha znázorňuje maximální výšku hladiny řeky při povodni 7. srpna 2010, a na místě bývalého Ovčího mostu asi o 50 m dále bylo roku 2013 upravené odpočinkové místo s vyhlídkou na řeku.
Na svahu Ovčího vrchu jihozápadně od Donína byl roku 1896 založen hřbitov s malým cihlovým domkem hrobníka s věžičkou na střeše. Na sverovýchodní zdi hřbitova se dochoval památkově cenný náhrobek Prokofovy rodiny. Ve 20. letech 20. století byl pod hřbitovem upraven park, který ale po 2. světové válce zanikl.
R. Passian [3]
V Doníně je fotbalové hřiště klubu TJ Slovan Hrádek nad Nisou, který v roce 2025 slaví 115 výročí kopané ve městě. Na hranicích Donína blízko mostu přes Lužickou Nisu stojí připomínka povodní století v kraji - "povodňový kámen". Horní plocha kamene ukazuje, kam až sahala voda v srpnu 2010.
V roce 1924 se v Doníně [1] narodil spisovatel a badatel v oblasti parapsychologie Rudolf Passian, který žil později ve švýcarském Luzernu. Kromě výzkumu posmrtného života se zajímal o výjimečné léčebné a diagnostické metody mezi národy třetího světa. V afro-brazilských kultech (jako Candomblé, Quimbanda, Umbanda nebo Voodoo) a v Kardec spiritismu také pozoroval rozmanitost duchovních, animistických a magických jevů. Passian byl zakladatelem a provozovatelem humanitárních organizací v Brazílii. Patří sem organizace pro pomoc dětem a zřízení malého zdravotního střediska pro vzdálenou indiánskou vesnici.
Zemřel v březnu 2018. v Kriensu ve Švýcarsku. [4]
Google Deutsch :-)
Die Siedlung Donín liegt am linken Ufer der Nisa südlich von Hrádek nad Nisou, zu der sie seit 1949 gehört. 2017 lebten dort 1.082 Einwohner. Das Dorf wurde wahrscheinlich im 13. Jahrhundert von deutschen Siedlern aus der Umgebung von Dresden gegründet, aber die erste schriftliche Erwähnung findet sich in einem Dokument vom 6. Februar 1454, in dem es als Denis aufgeführt ist. Es wurde wahrscheinlich nach seinem Locator benannt und seit dem 19. Jahrhundert wird der deutsche Name Dönis dafür verwendet, aus dem in den 1920er Jahren der tschechische Name Donín entstand.
Anfangs bestand das Dorf nur aus wenigen Gehöften rund um den Fluss, deren Einwohner hauptsächlich von der Landwirtschaft lebten. Neben ihnen gab es auch einen Schmied, einen Radbauer, ein Gasthaus und eine Mühle. Vor dem Dreißigjährigen Krieg hatten Donín und das benachbarte Loučná insgesamt 49 Gehöfte. Während des Krieges marschierten Truppen mehrmals durch die Region und behandelten die Menschen grob, egal welcher Seite sie angehörten, damit jeder in den Wald vor ihnen rennen konnte. Selbst nach dem Krieg war es für das Volk jedoch nicht einfach, da die Herren aufgrund der Wiederherstellung des zerstörten Anwesens ihre Arbeitspflichten erhöhten. Daher empörten sich die Bauern mehrmals, aber ihr Aufstand in den Jahren 1680 und 1775 wurde unterdrückt. Während des Siebenjährigen Krieges 1757 wurden auf Ovčí vrch befestigte Chancen geschaffen, um den Vormarsch preußischer Truppen in Richtung Horní Sedlo zu verhindern, aber sie erfüllten ihren Zweck während eines weiteren preußischen Feldzugs 1778 nicht. Im September 1779 besuchte Kaiser Joseph II. Die Region, um zu wählen andere geeignete Orte für militärische Befestigungen.
Noch vor dem Ende des 18. Jahrhunderts entstanden im Dorf die ersten Textilmanufakturen, mit denen zusammen neue Häuser gebaut wurden. Die Entwicklung von Donín verschmolz somit allmählich mit Hrádek, obwohl die administrative Fusion erst nach dem Zweiten Weltkrieg stattfand. Im Jahr 1834 hatte Donín bereits 98 Häuser mit 608 Einwohnern. Bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts war das Dorf Teil des Grabštejn-Anwesens und hatte einen eigenen Bürgermeister, dem die Taverne Nr. 17. Nach der Verwaltungsreform im Jahr 1850 war Donín mehrere Jahre mit Loučná verbunden, wurde jedoch 1867 wieder unabhängig. 4 Jahre später war sie im Haus Nr. 124 wurde eine Schule eröffnet, auf der später aufgrund der wachsenden Zahl von Kindern eine Etage hinzugefügt wurde. 1897 wurde ein Dorf im Nisa-Tal von einer großen Flut heimgesucht, deren Folgen für mehrere Jahre beseitigt wurden.
Im 19. Jahrhundert wurden im Dorf weitere Textilmanufakturen, Werkstätten und Industrieanlagen gegründet. Der größte von ihnen war Hermann Müllers Färbe- und Veredelungsraum am südöstlichen Ende des Dorfes, der nach 1883 durch den Wiederaufbau von Gustav Schnabels etwas älterem ausgebranntem Färberei entstanden war. Mit der Entwicklung der Industrie erweiterte sich auch die Wohnbebauung. Auf den geteilten Grundstücken des alten Hofes Nr. Auf dem Weg nach Dolní Sedlo wurde Ende des 19. Jahrhunderts das Neue Viertel angelegt. Hinter der neuen Schule, die zwischen 1908 und 1909 erbaut wurde, wurden weitere Häuser gebaut. Die Entwicklung des Dorfes wurde jedoch durch den Ersten Weltkrieg beendet. Obwohl Müllers Fabrik nach dem Krieg weiter betrieben wurde, war die Produktion in der Fabrik weit entfernt von der Vorkriegszeit und wurde während der Wirtschaftskrise der 1930er Jahre vollständig eingestellt. Während des Zweiten Weltkriegs wurden Gummiboote für Militärpiloten eingenäht, und 1945 wurde die Maschinerie von der Roten Armee weggenommen. Die leeren Fabrikhallen wurden später als Getreidelager genutzt, das sich noch heute in ihnen befindet.
Eines der am meisten ausgestellten Gebäude im Dorf ist eine zweistöckige Schule mit einem Turm in der Fassade, die auf der rechten Straßenseite nach Chotyn steht. Der Grundstein wurde im November 1908 gelegt und die ersten Schüler kamen im September 1909 dazu. Das Gebäude hat bis heute seinen Charakter bewahrt und erfüllt nach verschiedenen Umbauten noch seinen Zweck. Schüler der 1. bis 5. Klasse kommen hierher. Etwa 100 m nordöstlich davon wächst im Garten der ehemaligen Schulgruppe Nr. 124 ca. 21 m hohe denkmalgeschützte Ulme, deren Alter auf 100 Jahre geschätzt wird. Im Garten sehen Sie wunderschöne friesische (vielleicht) schwarze Pferde.
In der Siedlung sind auch einige kleine Denkmäler erhalten geblieben, von denen das wertvollste die denkmalgeschützte Statue von Pieta mit einem Kreuz ist, die an der Straße unweit des ehemaligen Müller-Färberei steht. Auf seinem Sockel steht der unleserliche Name des Bauern Josef Mose, dessen Daten auf die Position der Statue im Jahr 1803 und ihre Renovierung im Jahr 1860 zurückgehen.
Am 7. August 2012 wurde an der Hauptbrücke nach Hrádek ein fünfeckiger Gedenkstein enthüllt, dessen Oberseite das maximale Niveau des Flusses während der Flut am 7. August 2010 zeigt, und an der Stelle der ehemaligen Schafbrücke etwa 50 m weiter eine Ruhestätte mit Blick auf der Fluss.
Am Hang des Ovčí vrch südwestlich von Donín wurde 1896 ein Friedhof mit einem kleinen Backsteinhaus eines Totengräbers mit einem Turm auf dem Dach errichtet. An der Nordostwand des Friedhofs ist ein monumentaler Grabstein der Familie Prokofa erhalten. In den 1920er Jahren wurde unter dem Friedhof ein Park eingerichtet, der jedoch nach dem Zweiten Weltkrieg verschwand. In Donín gibt es ein Fußballplatz des TJ Slovan Hrádek nad Nisou Clubs, das 2020 das 110-jährige Jubiläum des Fußballs in der Stadt feiert. An der Grenze von Donín in der Nähe der Brücke über die Lužická Nisa erinnert eine Erinnerung an die Flut des Jahrhunderts in der Region - den "Flutstein". Die Oberseite des Steins zeigt, wie weit das Wasser im August 2010 reichte.
Rudolf Passian, Schriftsteller und Forscher auf dem Gebiet der Parapsychologie, wurde 1924 in Donín [19] geboren und lebte später in Luzern. Zusätzlich zu seiner Erforschung des Jenseits interessierte er sich für außergewöhnliche Heil- und Diagnosemethoden unter den Nationen der Dritten Welt. In afro-brasilianischen Kulten (wie Candomblé, Quimbanda, Umbanda oder Voodoo) und im Kardec-Spiritismus beobachtete er auch eine Vielfalt spiritueller, animistischer und magischer Phänomene. Passian war der Gründer und Betreiber von humanitären Organisationen in Brasilien. Dazu gehören Organisationen, die Kindern helfen und ein kleines Gesundheitszentrum für ein abgelegenes indisches Dorf einrichten. Er starb im März 2018 in Kriens, Schweiz. [4]
Zdroje-resources:
1. http://www.luzicke-hory.cz/
2. https://aukro.cz/donis-grottau-donin-hradek-liberec-1928-6943336459
3. http://www.marceleschbach.com/html_geister/rudolf_passian_interview.html
4. https://de.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Passian
Foto Donína: owner.