latinsky: Rhodeus amarus
slovensky: Lopatka dúhová
anglicky: Bitterling
německy: Bitterling
řád: Máloostní
čeleď: Kaprovití
potrava: všežravec
délka života: 5 let
pohlavní dospělost: 1. rok
doba rozmnožování: duben-srpen
běžná velikost: 5-8 cm
maximum: 9 cm
Drobná kaprovitá rybka obývající zejména stojaté vody. Je proslulá neobvyklým způsobem rozmnožování - klade jikry do žaberní dutiny mlžů.
Rozpoznávací znaky: vysoké ploché tělo, modrý pruh v zadní polovině těla, zakulacená hřbetní ploutev.
Hořavka duhová je malá nenápadná rybka, která na většině lokalit svého výskytu uniká pozornosti sportovních rybářů. Obývá však řadu stojatých nebo i mírně tekoucích vod na našem území. Důležitou podmínkou výskytu hořavky je přítomnost mlžů, do jejichž žaberní dutiny uládají hořavky své jikry.
Přestože se jedná o malou rybku dosahující délky jen několika cm, není problém ji při podrobné prohlídce odlišit od ostatních druhů kaprovitých ryb. Tělíčko hořavky je poměrně vysoké s tenkým ocasním nástavcem, hřbetní ploutev je delší než u většiny našich kaprovitých ryb a je vyklenutá do oblouku. Zhruba od poloviny těla k bázi ocasní ploutve se táhne namodralý pruh dobře patrný zejména u samců. V době rozmnožování se barvy samců ještě zvýrazňují a kromě modrého pruhu se objevují narůžovělé tóny. Samicím zase v této době vyrůstá dlouhé kladélko.
Přestože hořavka nepatří mezi ohrožené druhy, počet lokalit jejího výskytu pomalu klesá. Ukazuje se, že jako u mnoha jiných organismů je i jejím případě ze všeho nejdůležitější zachování vyhovujících přírodních podmínek.
Výskyt v ČR
Vyskytuje se ve stojatých nebo mírně proudících vodách, pokud se v nich vyskytují i velcí mlži. Typickými místy výskytu jsou tůně v okolí velkých řek a některé rybníky. V Čechách je poměrně hojná v tůních středního Polabí.
Na místech, která hořavkám vyhovují, se může jednat o početný druh, který může svou biomasou překročit i 10 % hmotnosti obsádky. Nejlepší podmínky hořavkám nabízejí stará říční ramena, tůně, rybníky a zavodňovací kanály, v řekách vyhledávají místa s nejmenším prouděním. Dále vyžadují teplou, poměrně čistou vodu a přítomnost vhodných druhů mlžů – nejlépe velevrubů (kterým dávají přednost) nebo škeblí.
Hořavky žijí v početných hejnech, přičemž hejna obvykle tvoří jedinci stejného stáří. V zimě zůstává čilá - potravní aktivita neustává ani při teplotě vody kolem 2°C. Potravu hořavek tvoří v dospělosti řasy, rozsivky a detrit. Plůdek se po první 2 měsíce živí převážně planktonem.