Jechort ze Svatého Jána si jednou v létě vykračoval lesem od Štilečku domů. Vychutnával plnými doušky tu krásu kolem a pod nohy moc nekoukal. Rozhlížel se kolem sebe a tak zakopl a bolestivě se uhodil do kolene. Zvědavě se ohlédl, cože se mu to připletlo pod nohy a vida, jaké to překvapení! Byl to kožený vak a ke všemu plný peněz! Vzal jej domů a ukázal ženě.
"To je terno muži" jásala a vrhla se mu kolem krku. "Přikoupíme pole a opravíme chalupu, už to potřebuje".
"Nic takového , peníze nejsou naše a proto s nimi nemůžeme nakládat podle libosti" zarazil ji Jechort. "Počkáme, a když se se nějaký čas o ně nikdo nepřihlásí, věnuji je na zbožné účely."
"Ty ses zbláznil! Dobrá počkáme nějaký čas, s tím souhlasím, ale proč je chceš dát na zbožné účely, proč je nemůžeme použít my. Tím přece nikoho nepoškodíme".
K tomu mám dobrý důvod" odpověděl.
"A jaký ?" ptala se žena.
"To je jednoduché" , odpověděl smířlivě. "Těch peněz je příliš mnoho, aby byly poctivě vydělané. Víme my vůbec, nelpí-li na nich něčí slzy nebo dokonce krev? Nevíme! A ty si myslíš, že by nám přinesly štěstí? Ale jestliže je dám na zbožné účely, neuškodí to nikomu, ba právě naopak, a ještě je to očistí."
K tomu neměla žena co namítnout.
Za nějakou dobu se ve stavení objevil neznámý človíček. Mazanost mu čišela z očí a hned ve dveřích zvesela zpustil " Prý jste hospodáři, našel nějaké peníze a nevíte komu patří. A já jak z udělání onehdy nějaké ztratil. Jistě mi je budete moci dát."
" S radostí příteli. Jenom mi musíte povědět , kde jste je ztratil a v čem jste je měl."
" No kde, na cestě přeci"
" Dobrá, ale na které?"
"To dá rozum, že někde v lese. Vím já přesně, kde to bylo?"
" Ano, les je veliký. Povězte mi alespoň odkud jste šel, to si snad pamatujete"
" Jakpak by ne, šel jsem tenkrát od Brziny"
" Tak to ne holenku! Tam jsem je nenašel !" vypoklonkoval vykuka ze dveří.
Neuplynulo víc než pár dní a na dveře zaklepal s podobnou prosbou ošuntělý vandrák. Bylo vidět, že si velkou sumu neumí ani představit, natož aby mu patřila. Přesto ho Jechort přijal přívětivě.
"Tak kolik si toho ztratil, kamaráde?"
" Esli si dobře pamatuju, tak šestadevadesát zlatek, vašnosto"
" Jakýpak já jsem vašnosta. Ale k věci. Těch peněz jsem našel o něco víc, to nemohly být vaše peníze" na to Jechort.
" Počkejte pane, já zapomněl, já měl u sebe ještě bratrovy peníze" zkoušel to vandrák znovu.
" Tak bratrovy, to se podívejme, a kolik jich tedy bylo? "
" No, dobrých třistaosmnáct "
" Človíčku, zase jste se netrefil" odpověděl a vystrčil chytráka ze dveří.
Počkal ještě nějaký čas, ale když se o peníze už nikdo nepřihlásil, povídá ženě. " Tak vidíš, snahu vrátit peníze jsem měl, a kromě párku podvodvíků se k nim nikdo nehlásil. Představ si, takové velké peníze a nikdo je nepostrádá. Jenom mě to utvrzuje v tom, že pocházejí z nekalé činnosti. Takové peníze si přeci nenechám" rozhodl Jechort.
" Dělej jak myslíš. Asi máš pravdu. Je-li to tak, jak říkáš, asi by nám štěstí nepřinesly" souhlasila nakonec žena.
Jechort dal z těch peněz vystavět krásnou kapličku s výklenkem, ale stále zbývala spousta peněz.Proto navštívil mistra kameníka a položil před něj zbývající peníze. " Mistře, kolik křížů mi za ně můžete udělat?"
" To záleží na tom, jaké kříže chcete. Jestli velké, nebo menší , zdobené a také z jakého kamene mají být" odvětil kameník.
" Myslím, že by měly být žulové a neveliké. Až budou zapuštěné v zemi, měly by mi sahat asi do pasu. A na čelní straně by měly mít kalich."
" Za ty peníze, co jste mi nabídl , bych mohl udělat takových 10 křížů. A přijít můžete za čtvrt roku, budou hotové"
Jechort nakonec získal od kameníka křížů 9. Zasadil je k polím a k cestičkám kolem celé vsi. A výsledek jeho bohulibého počinu je možné obdivovat u Svatého Jána dodnes.
zdroj: Karel Bazal- Pověsti Sedlčanska díl třetí
Kdo pozorně četl, už ví, kde hledat keš. Je u jednoho z těchto kamenných křížů.
Našel jsem ještě jeden- viz waypoint, ale víc jsem jich nenašel, tak kdyby se někomu podařilo ještě nějaký kamenný kříž v okolí objevit, dejte mi prosím vědět.