Osada Loučná leží na levém břehu Nisy mezi Donínem a německou Hartavou asi 1 km jihozápadně od Hrádku nad Nisou, jehož je dnes součástí.
V roce 2017 v ní trvale žilo 1076 obyvatel. Ves byla zřejmě tak jako sousední Donín založena saskými přistěhovalci během kolonizace ve 13. století. Písemně se ale poprvé připomíná jako Gersdorf až v listině z 6. února 1454. Její název byl pravděpodobně odvozen od lokátora jménem Gerhard a později se ustálil v německé podobě Görsdorf. Po 2. světové válce se ještě nějaký čas používala počeštěná podoba názvu Gerštorf, nahrazená kolem roku 1947 nově vytvořeným jménem Loučná.
Před třicetiletou válkou měla Loučná spolu s Donínem 49 usedlostí, jejichž obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím. Roku 1869 v Loučné žilo 633 obyvatel a zdejší radní uvažovali o výstavbě nové školy společně s Donínem. Když jim ale velkopodnikatel Franz Richter von Leitenberger nabídl na stavbu 500 zlatých, rozhodli se postavit vlastní školu, jejíž základní kámen byl položen v září 1876, a o 2 roky později byla otevřena. Zemědělstvím už se ale živilo jenom 11 rodin a většina ostatních pracovala v továrnách nebo lignitových dolech.
Průzkum ložisek nekvalitního hnědého uhlí - lignitu - inicioval koncem 18. století hrabě Clamm-Gallas a brzy poté byl v Loučné otevřen první důl Barborka. K němu vzápětí přibyl důl František a později se otevíraly další doly. Ve 20. století už se ale těžba nevyplácela a doly se postupně zavíraly. Největší továrnou v Loučné byla přádelna s tkalcovnou firmy Leitenberger, postavená v roce 1868 na pravém břehu Nisy. Další textilní továrnou byla například barvírna látek Georga Elstera, založená roku 1880 nedaleko hraničního přechodu do Hartavy. Kromě textilních podniků byla v Loučné také cihelna, Kleinova slévárna a chemická továrna firmy Grünberger a Seidel.
Leitenbergerova továrna na počátku 20. století [2] a její podoba dnes
Na přelomu července a srpna 1897 postihla obce v údolí Nisy velká povodeň, která způsobila značné škody na domech a zejména v továrnách u řeky. V srpnu 1902 získala obec od hraběte Franze Clam-Gallase pozemek na stavbu nové školy, slavnostně otevřené v září 1904. Výstavná dvoupatrová budova s velkými okny se stala nejkrásnější stavbou v obci a učilo se v ní i po 2. světové válce. Dnes slouží mateřské a praktické škole. U školy stojí památný chráněný dub letní.
V roce 1905 získala Leitenbergerovu továrnu textilní akciová společnost Cosmanos, která o 2 roky později celý podnik zrekonstruovala a rozšířila. Pracovalo v něm tehdy přes 1500 zaměstnanců. Za 2. světové války její areál využila německá firma Spreewerk-Spandau pro zbrojní výrobu, na níž se podílelo mnoho válečných zajatců a nuceně nasazených dělníků, ubytovaných v pracovním táboře, vybudovaném v prostoru bývalých lignitových dolů u státní hranice.
Po válce byla v továrně obnovena strojírenská výroba a později se tu začaly pod značkou Praga vyrábět náhradní díly k automobilům, ozubená kola a převodovky. Výroba se udržela i po roce 1989 a na počátku 90. let 20. století byly některé budovy opraveny, takže se továrna opět stala jednou z nejhezčích industriálních staveb v okolí. Po roce 2002 ale firma zanikla a v listopadu 2006 ji koupila akciová společnost ZPA Pečky. V pozdějších letech byla řada nevyužitých objektů zbořena, ale budovy původní Leitenbergerovy továrny tu stojí dodnes. V místě, lidově nazývaném Bažiny, je pod silnicí Klingerův pramen, který býval kdysi pěkně upravený. Ještě ve 2. polovině 20. století měl pověst pramene s kvalitní pitnou vodou, ale dnes už je jeho voda znečištěná.
Škola a limnigrafická stanice na Lužické Nise
Loučnou postihla v roce 2010 velká povodeň, podobně jako sousední Donín.
S Loučnou je spjat významný ornitolog, chovatel a odborník na evropské i exotické ptactvo Walter Wiener (*1928).
Zdroje:
- www.luzickehory.cz
- aukro.cz
- www.hradek.eu
- liberecky.denik.cz
Současné foto autor.
V keši není tužka. Not a pencil.
Keš přestěhována o nějaký ten metr! Snad vydrží déle :-)