Vyhlídkový altán na Zlatém vrchu
Přijměte pozvání do altánku na Zlatém vrchu s překrásným výhledem na Cheb a okolí. Původně jsem zamýšlela zde založit keš virtuální, to už ale bohužel není možné.
Hlavním smyslem kešky je podělit se s vámi o zajímavé informace z historie spojené s touto lokalitou a o pohled na město Cheb (uvítám, když i vy se podělíte se mnou o své fotografie pořízené z tohoto místa).
Chtěla bych poděkovat panu Miloši Říhovi, bývalému kastelánovi zámku Kynžvart, za poskytnuté, velmi pěkně vypracované materiály.
Příběh altánku na Zlatém vrchu
Šibeniční vrch
Šibeniční vrch (Galgenberg) získal svoje jméno1 podle šibenice přímo naproti mostu přes řeku Ohři na severozápad od města Chebu, nad starodávnou cestou do Plavna a Míšně (přes pozdější Františkovy Lázně).
Výkon hrdelního práva v Chebu měl dlouhou historii2. Od roku 1215 je doložena pozice zemského soudce (Landrichter), který v zastoupení panovníka předsedal zemskému soudu v čele chebských úředníků3. Městskému soudu bylo zemské hrdelní soudnictví svěřeno v roce 1465 na dobu šesti let, potom v roce 1477 na dobu deseti let a od roku 1501 trvale.
Objekty sloužící k výkonu hrdelního práva byly zejména v 16. – 18. století důležitou městskou stavbou, symbolizující fungování spravedlnosti4. Šibenice a stínadla u frekventované komunikace přímo naproti hlavní bráně do města Chebu tuto svoji úlohu plnily až do josefínské reformy trestního práva v roce 1788, kdy se krátkodobě přestalo užívat trestu smrti stětím mečem či oběšením.
Popraviště mělo vojenský význam už také během třicetileté války, konkrétně při bitvě o Cheb v červenci 1647. Na dobovém vojenském plánu je jeho strategický význam dobře patrný.
Císařské vojsko (na západ od Chebu) začlenilo zděnou šibenici do jedné z redut, chránících jejich tábor směrem k městu a ke švédskému ležení (na východ od Chebu)6. Šibenice pak byla během 30tileté války až do roku 1651 v horní části chebského náměstí.
Vojenský význam objektu pro obléhatele města se znovu potvrdil v dubnu roku 1742, kdy francouzský maršál markýz de Maillebois velel sboru francouzské armády, táhnoucímu na Prahu v rámci tzv. 1. slezské války.
Podobu šibenice zachytil osobně poslední chebský kat Karl Huss ve svém rukopisu, věnovaném chebským památkám7. Na této kresbě autor uvádí, že byla šibenice vybudována už ve 12. století a odstřelena v roce 1779.
V cit. rukopisu8 a také v rukopisné Kronice města Chebu9 Karl Huss upřesňuje, že šibenice byla původně u Horní brány (Oberthor) v Dřevěné uličce (Holzgasse) a později byla vybudována ca. tři metry vysoká zděná stavba se čtyřmi sloupy naproti Mostní bráně (Brückenthor) na Šibeničním vrchu (Galgenberg). Toto popraviště pak bylo v roce 1742 opevněno francouzskými vojsky při obléhání města Chebu a císař Josef II. pak nechal celý objekt vyhodit do povětří.
Na Hussově ilustraci jsou na protějším svahu, vlevo od cesty na Františkovy Lázně, zobrazena také stínadla (Rabenstein), vybudovaná v roce 1510 a zbořená v roce 1790.
Podobu i odstrašující funkci objektu podobně koncipované šibenice, na kterou bylo možné pověsit např. celý tucet lupičů najednou, si můžeme ilustrovat na soudobé vedutě z polské Vratislavy:
Vlastní poprava oběšením nebo stětím na zvýšeném pódiu měla mít pro přítomné publikum výchovný efekt a tomu byl také uzpůsoben její průběh v režii městského kata. Chebský Karl Huss průběh popravy uchoval pro budoucnost ve velmi podrobném popisu na čtyřech stránkách své rukopisné kroniky12 :
Autentický rozhovor mezi mistrem popravčím a odsouzeným začal už v předvečer popravy, když kat navštívil odsouzeného ve vězení.
Popravce: "Buď pochválen Pán Ježíš Kristus." Delikvent velice dojat odpověděl: "Na věky věkův amen." Popravce: "Milý Karle, přicházím, abych ho navštívil a se mu ukázal. Jsem ten, který musí na něm rozsudek smrti vykonati." Delikvent: "Tak", pravil – pohlížeje na kata strnule. Popravce: "Jestlipak se také on k svému konci náležitě připravil?" Delikvent: "Ano, toto je obraz mého Spasitele, který mi, jak doufám, bude milosrdný a laskavý. Uznávám své velké hříchy a zvláště lituji svého velkého zločinu, který jsem spáchal na nevinném Gerstnerovi." Popravce: "To jest, milý příteli, pravá příprava a bezpečná cesta k lepšímu životu. Zůstal jen odhodlaným a dobré věci věrným, smrt bude po kratičkém utrpení příjemnou." Delikvent: "Kdo by rád nezemřel, milý Bože, když mám tak dobrotivého pána po svém boku. Já jsem si tu moji zaslouženou smrt představoval daleko bolestněji. Očekával jsem ukrutnosti, ale teď je vše zapomenuto." Popravce: "Ukrutností jsem dalek. Vykonám jen to, co mi soudní úřad ukládá. Nic víc a nic méně. Žádné mučení, anebo podle pověr nezkušených lidí lecjaké trápení, po zcela krátké přípravě je vše v několika minutách odbyto." Delikvent: "Díky boží prozřetelnosti a také díky Vám za útěchu a ponaučení. Nyní rád a s radostí půjdu na smrt." Všichni přítomní, zejména paničky, hořce soustrastí slzeli. Popravce: "Nuže, milý Karle, Bůh ho posilni v jeho dobrém předsevzetí a mocná jeho ruka podporujiž ho až do konce. Potěš ho Bůh."
Následující den o desáté hodině dopoledne byl průvod k popravě. Delikvent byl velebným pánem Seifertem k poslední cestě připraven. A pak justiční rada se obrátil k popravci a delikventa mu předal. Popravce: "Vykonám svoji povinnost co nejbedlivěji, podle moci a práva mi propůjčeného." Delikvent: "Prosím, abych směl svoji poslední cestu vykonati pěšky, jelikož se cítím dostatečně silným. Vykupitel Ježíš Kristus musel také až na popraviště – nesa těžký kříž - pěšky. A já, velký zločinec, bych měl jeti?" Tak se v doprovodu vojska a mnoha lidí z okolí vydal průvod na nedaleký vrch, který za popravní místo byl vybrán. Konečně průvod došel na místo. A po napomenutí knězově skonal delikvent klidně, jen několikráte sebou trhnul.«
Kronikář i mistr popravčí v jedné osobě byl hluboce věřícím, vpravdě filozoficky založeným člověkem. Odsouzeného lotra nezabíjel, nýbrž ho vlastně vypravoval na jeho poslední cestu a tím i na život posmrtný. Poslední dny a hodiny před vlastní popravou odsouzený neměl ani příliš času, zabývat se černými myšlenkami na smrt. Karl Huss ho zaměstnával svou režijní přípravou divadla. Delikvent se musel nazpaměť učit text své poslední role a Karl Huss s ním tento text několikrát zkoušel, opravoval ho, vysvětloval. To byl – řekli bychom – psychologicky velmi chytrý způsob, jak odsouzeného zaměstnat.
Galgenberg – Goldberg
V roce 1793 založil císař František I. město Františkovy Lázně a lázeňský provoz, využívající léčivé účinky zdejších pramenů si postupně získával věhlas v Evropě. Pro město Cheb se zdálo brzy nevhodné, aby hosté lázní cestovali z Chebu kolem ruiny šibenice a stínadel na Šibeničním vrchu. Po odstranění obou objektů tak už zbývalo jen odstranit původní název.
Ještě v roce 1806 si poznamenal Johann Wolfgang von Goethe do svého cestovního deníku: „Promenade an die Eger über Trabiz und den Galgenberg nach Hause“14.
Změna místního názvu Šibeniční vrch (Galgenberg) na Zlatý vrch (Goldberg) nebyla jednoduchá. Jako Zlatý vrch (Goldberg) se nazývala nejprve jen nejzápadnější část Šibeničního vrchu15. Postupné uvádění názvu Goldberg mohlo mít svůj původ také v různých podobách záznamů názvu Galgenberg v historických listinách: Galgberg, Galberg nebo Galtberg16. V roce 1714 navrhoval významný chebský architekt Balthasar Neumann (* 27. 1. 1687 Cheb, …19. 8. 1753 Würzburg), aby byly léčivé prameny svedeny k Chebu, což se však neuskutečnilo.
V roce 1848 byly na místě zbořených stínadel (Rabenstein) vykopány kosti popravených. Poslední zbytky stavby byly ještě v roce 1923 patrné. Poslední poprava na Šibeničním vrchu byla vykonána 20. ledna 1853 na lupiči Johannovi Schmidtovi. Přítomno bylo 8.000 diváků17.
Vyhlídkový altán na Zlatém vrchu
Uprostřed vyvýšeniny, v místě zbořeného objektu šibenice18, byl vybudován vyhlídkový altánek. Ve 2. polovině 19. století začaly v řadě větších měst a obcí vznikat tzv. okrašlovací spolky (Verschönerungsverein), obvykle v reakci na rostoucí turismus a s cílem zvýšení atraktivity místa. Tyto spolky pak často přebíraly také aktivity propagace turistických cílů a budování vyhlídek, rozhleden, parků, altánků a laviček. Také v Chebu vznikla tato iniciativa a jejím výsledkem bylo v roce 1891 vybudování 14timetrové dřevěné rozhledny na Zelené hoře v roce 1891. Ve Františkových Lázních působil Okrašlovací spolek od roku 1881. Během 1. světové války spolek založil lesní park Zátiší (Stilleben) a v roce 1916 výletní rezidenci Dankwarte (dnes Zámeček) s vyhlídkovou věží ve Wiedermannově parku (dnes Sady míru)19. Už v roce 1878 publikoval mladý architekt Gustav Wiedermann v časopisu Egerer Zeitung sérii článků o Františkových Lázních, s cílem „změnit monotónní okolí lázní“.
V Chebu architekt Gustav Wiedermann projektoval novou budovu Handels- und Gewerbekammer (Sládkova 159/1)20 a z jeho iniciativy vybudoval místní Okrašlovací spolek v chebské lokalitě Galgenberg park, který nesl název Okrašlovacího spolku – Verschönerungsverein-Parkanlage (dnes Dvořákovy sady). Součástí tohoto parku byl také vyhlídkový altán, postavený okolo roku 1880 v místě někdejší šibenice.
Okrašlovací spolek vybudoval také pamětní desku na Kachním kameni (Entensteinsteg) v Poohří na památku častých pobytů Johanna Wolfganga von Goethe21.
Někdy koncem 70. let 20. století byl altán na Zlatém vrchu zničen při bouřce a následující roky pak znamenaly jeho postupnou devastaci.
Obnovu vyhlídkového pavilonu na Zlatém vrchu inicioval Nadační fond Historický Cheb, který v lednu 2010 vyhlásil veřejnou sbírku na jeho obnovu22. Obnova probíhala v letech 2012-2013 a v květnu roku 2013 byl obnovený vyhlídkový altán předán veřejnosti23.
Zdroje:
1 Šibeniční vrch se jako Galgenberg uvádí poprvé v několika listinách v roce 1358.
2 Knoll, V.: Hrdelní tresty středověkého Chebska a jejich výkon. In: Karlovarská právní revue, č. 2, Vysoká škola Karlovy Vary o.p.s., Karlovy Vary 2007, str. 58-59.
3 Prvním doloženým zemským soudcem v Chebu byl v roce 1215 Heinrich von Liebenstein.
Viz např.: Knoll, V.: Vývoj postavení zemského soudce a zemské soudy. Střípky z dějin chebské správy do počátku 16. století. In: K 75. narodeninám profesora Hubenáka. Zborník z medzinárodnej právno-historickej konferencie konanej pri tejto príležitosti, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Právnická fakulta, Banská Bystrica, 2004, s. 142-148.
4 Sokol, Petr: Šibenice jako součást kulturní krajiny raného novověku. In: Archaeologica historica 42, 2, 2017, str. 691-711.
5 Matthaeus Merian, Theatri Europaei V., Frankfurt am Main: Wolfgang Hoffmann, 1651, s. 1346/47. Archiv hlavního města Prahy, Sbírka starých a vzácných tisků, sign. 2 H 61.
6 Sokol, Petr: Cit. dílo, str. 707.
7 Huss, Karl: Die noch sehebaren Denkmäler des Alterthums in der Stadt Eger, 1821. Rukopis je uložen na zámku Kynžvart, sign. 29-C-7 (18912), Hs. Kynžvart 156; ilustrace od Karla Hussa je sub pag. 0013r.
8 Huss, Karl: Cit. rkp., sub pag. 0014r.
9 Huss, Karl: Chronik der Stadt Eger, I. Th.; Kronik, wie sich von anfang der Stadt Eger und ferneren aufnahme ungefehr zugetragen, aus sicheren wahren urkunden und Kroniken von Karl Huss Scharfrichter zusammen gesetzt worden, Im Jahr Christi 1797, I. Theil. Rukopis je uložen na zámku Kynžvart, sign. 29-C-1 (18906), Hs. Kynžvart 153.
9 Huss, Karl: Cit. rkp., sub pag. 0014r.
10 Huss, Karl: Die noch sehebaren Denkmäler des Alterthums in der Stadt Eger, 1821. Rukopis je uložen na zámku Kynžvart, sign. 29-C-7 (18912), Hs. Kynžvart 156; ilustrace od Karla Hussa je sub pag. 0013r.
11 Tzv. Würzburské album, pravděpodobně Mathias Gerung 1537.
12 Huss, Karl: Chronik der Stadt Eger von Karl Huß, Im Jahr Christi 1806, IV. Theil; Lebens Geschichte des Karl Huß, list 422-423 (pag. 0127r-0128v). Rukopis je uložen na zámku Kynžvart, sign. 29-C-4 (18909), Hs. Kynžvart 153.
12 Huss, Karl: Cit. rkp., sub pag. 0014r.
13 Boháč, Jaromír: Starý Cheb. Vydalo Město Cheb, 2008, obr. na str. 26.
14 Goethe, J. W. von: Tagebücher 1775-1817, k datu 12. července 1806.
15 Poprvé se název Goldenberg uvádí v roce 1706 ve spojení „Weg am Goldberg hergestellt“. Zdroj: Ausgabsbücher, Státní okresní archiv (SOA) Cheb.
16 Siegl, Karl: Zur Geschichte des Galgenberges in Eger. In: Unser Egerland, 27. Jahrgang, 1923, Heft 4-5, s. 44-47.
17 Tamtéž.
18 Tamtéž.
19 Boháč, Jaromír: Rezidence Zámeček. In: Františkolázeňské listy, 2015. Zdroj: https://www.franzensbad-rezidence.cz/de/portfolio/entstehung.
20 V budově dnes sídlí např. MONETA Money Bank.
21 Goethe-Jahrbuch, Jahresbericht 1886-1913, XXVI. Band, 1905, str. 339. Zdroj: https://archive.org/details/goethejahrbuch26goetuoft/page/338/mode/2up/search/Eger.
22 Zdroj: https://www.cheb.cz/obnovme-vyhlidku-na-zlatem-vrchu/d-930267.
23 Zdroj: http://tic.cheb.cz/obnova-vyhlidkoveho-pavilonu-na-zlatem-vrchu-mestskym-nadacnim-fondem/d-707713.