Byla by škoda Vás nezavést na další pěkné místo, vyhlídku do širokého okolí, z které lze za dobrého počasí dohlédnout až k Čáslavi a Kaňku u Kutné Hory a také k moravským hranicím, které probíhají za Vojnovým Městcem. Nacházíte se na kopci Na Homoli, v nadmořské výšce 583 m.n.m..
Cestou sem jste procházeli nejstarší místní částí Sobíňova – Marvartice. Osada Markvartice je poprvé připomínána roku 1242 jako strážní místo na Libické (Liběcké) stezce. Název osady byl odvozen od slova markvart (stráž na pomezí). Nejdříve zde byla zřízena strážnice pro střežení pomezí Čech a Moravy. Hranici zde střežili rytíři. Strážnice sloužila pro podávání znamení o blížícím se nebezpečí dál do vnitrozemí. Pokud byla špatná viditelnost, nezbylo nic jiného než vyslat rychlého jezdce. Určit kdy tato strážnice (pozorovatelna) a několik dřevěných srubů na úpatí kopce bylo postaveno přesně nelze, ale lze se domnívat že samotná stezka je velmi pradávná, jelikož na ní byli nalezeny římské mince 2 - 5 století. Samotná strážnice zřejmě vznikla až v době Přemyslovců, jejich vláda začala v 8. století, kteří měli v rukou jednotnou správu českého území. Strážní také měli za úkol stezku udržovat schůdnou. V době ohrožení budovat záseky (zátarasy na stezce) a sami zadržovat nepřítele než se dostaví posily z vnitrozemí. Hlídali bezpečnost na stezce, vybírali poplatky za přechod po ní, cla a poskytovali kupeckým karavanám ochranu. Podél stezky vznikali dřevěné sruby a tvrze s vojenskými posádkami i v jejích dalších částech. Strážní služba pozbyla významu po sjednocení Čech a Moravy. Strážci hranic, se původně živili lovem zvěře, ale jejich potomci postupně přecházeli na rolnický život. Prvními doložitelnými majiteli vesnice byli k roku 1401 Štoskovi, němečtí bratři z Markvartic. Markvartice v této době byli vladyckým statečkem. V roce 1850 měly Markvartice 5 hospodářských stavení.
Ale vraťme se zpátky k naší vyhlídce Na Homoli, kde je postavena velká čerpací stanice, kterou tvoří soustava pěti vodojemů, z nichž každý má objem asi tisíc kubíků. Odtud se přivádí voda do obce Sobiňov a také se čerpá do vodojemu v Kohoutově a odtud dále do Hlinska. Vodojemy na Homoli se začaly budovat už před a v době druhé světové války, poslední stavební úpravy se uskutečnily v osmdesátých letech minulého stoletíí a v padesátých letech si lidé poprvé mohli otočit kohoutkem a natočit vodu.
Zajímavý článek o pitné vodě z Podmoklan a Horního Studence, vesniček, které se nalezají přes kopec je k nalezení na https://havlickobrodsky.denik.cz/podnikani/denik-zkoumal-tajemstvi-stol-prednosti-pitne-vody-z-podmoklan-je-jeji-kvalita-20.html.
A k samotné kešce. Nachází se nedaleko vodojemu. Schránka je snadno nalezitelná. K otevření je potřeba nalezení toho správného klíče :)
Prosím nepoužívejte sílu, neničte a vraťte vše zpět, tak jak jste našli, i pro další „keškaře“, kteří přijdou po vás.
A když už jste tady můžete se cestou zpět zastavit na místním ranči a navštívit stáje a nebo se procházkou podívat po nedalekem okolí. Od kešky přes kopec se nachází Hadravuv pramen nebo hraniční kámen Studeneckého panství. Jen si vybrat, kterým směrem se dát a nebo si jen tak na chvili sednout a pokochat se vyhledem do širokého okolí.
čerpáno z soupispamatek.com, historie obce Sobiňov,
