Milí kačeři,
Vítejte na mé další kešce :). Tentokrát zavzpomínáme na Huga Pavla, staršího bratra slavného spisovatele Oty Pavla a jednu z postav z jeho knih. Dříve tu keška již byla, avšak se o ni původní majitel nestaral a poté se už úplně ztratila. Docela je mi to i líto, z popisu kešky bylo patrné, že se majitel s Hugem znal i osobně. Snaha z mé strany byla, snažila jsem se ji udržovat "v chodu", kontaktovala mnohokrát i majitele, ale marně. Proto zakládám na tomto místě vlastní kešku, která tu snad vydrží dlouho :). Vraťme se tedy k Hugovi, měl zde vlastnoručně vybudovanou chatu. Fotku Vám přiložím, můžete se na ni i podívat osobně, je docela dobře vidět, akorát Vás pouze poprosím o nenápadné chování, přeci jenom se pohybujete v chatové oblasti.
Miloval rybaření a psal básně. Tolik ví asi každý, kdo umí číst. Ale kdo vlastně Hugo Pavel byl, jak žil? To už ví jen málokdo. Zatímco Ota Pavel je (nejen) čtenářské veřejnosti dostatečně známý, Hugo většinou zůstává v pozadí. Neprávem... pojďme ho blíže poznat.
Hugo Pavel se narodil 26. prosince 1924 v Mariánských Lázních manželům Hermíně a Leovi Popperovým (dodatečně si změnili příjmení na Pavel). Později žil s rodiči a se dvěma mladšími sourozenci Jirkou a Otou v Praze, odkud se všichni v době nacistické okupace nuceně vystěhovali do Buštěhradu na zemědělskou usedlost Leových rodičů. Jeho prarodiče ho zapsali do matriky na Židovskou obec a nechali i přes protesty rodičů obřezat – půjčili si ho na procházku – tenkrát bydleli v dnešní Farského ulici a "odskočili" si za mohelem (židovský obřezávač). Toto se jim u dalšího bratra Jiřího nepovedlo - rodiče si to hlídali. A malý Ota nebyl zapsán ani v matrice ani obřezán, což ho později zachránilo před transportem.
O dětství se zmiňovat by bylo nošení dříví do lesa, každý, kdo si přečetl knihy Otíka, ví vlastně všechno :).
V únoru 1943 byl Hugo zařazen do transportu a v březnu téhož roku spolu s bratrem Jiřím deportován do Terezína. Odtud byl dvakrát odvlečen na otrocké práce - do německého Wulkova a do Schnerchenreuthu. 20. dubna 1945 byl znovu uvězněn v Terezíně, odkud 4. května, v předvečer Pražského povstání uprchl. Hned po válce, na Štědrý den 24. prosince 1945, se oženil s Elou Valnerovou, se kterou má dvě dcery – Hanu a Marii.
Hugo pracoval na Kladně v Poldi. Rád se vracel do míst svého dětství. V Újezdě nad Zbečnem měl chatu, kde chytal ryby v blízké Berounce, spravoval archív svého slavného bratra a účastnil se Pochodů krajem Oty Pavla. Nechodil je, ale byl tam vždy. Povídal o Otíkovi, jak mu láskyplně říkal, setkával se s olympioniky a hlavně sršel humorem a dobrou náladou.
Příležitostně přispíval do novin a časopisů, podílel se na přípravě knih, pravidelně se účastnil besed a tématických večerů, rozhlasových a televizních dokumentárních pořadů, ve kterých pečoval a citlivě rozvíjel Otův literární i osobní odkaz. Krátce po jeho osmdesátce mu byla vydána literární prvotina – básnická sbírka Vrátil jsem čas (Nakladatelství Sláfka, Praha - 2005), která byla čtenářskou veřejností přijata neobyčejně kladně.
Vrátil jsem čas, Hugova básnická prvotina, je přesvědčivým dokladem Hugova literárního talentu.
Hugo Pavel
Vrátil jsem čas
Vrátil jsem čas i vzpomínky,
navštívil Branov i Luh,
stráně i skály kolem Berounky.
Promluvil s lidmi,
kteří tu pracují, kteří tu žijí,
lesní vzduch, živou krásu pijí.
A také jsou stateční a silní
jako ty duby, jako ty skály,
prapory svobody se rozevlály.
Rozevlály a rozezpívaly
slavnostně písní o kráse
a radosti života, o lásce,
Která se rodí, žije a odkvétá
a novou lásku plodí,
Rod statečných silných lidí.
A čas jde dál…
Takový byl vlastně až do smrti.
Aby se dostal ze svých depresí - částečně zaviněných prožitým osudem i částečně rodinnou dispozicí, psal krátké básničky, které sepsal do této knihy.
Samostatnou kapitolu v Hugově životě představuje rybařina. Hugo Petrovu cechu sice propadl, ale přitom zůstal rybářem gentlemanem. U Berounky má pověst nekorunovaného krále rybářů a je třeba říci, že mu tento čestný titul náleží právem. Hugo uměl ryby nejen chytat, ale také zpracovávat. Jeho rybí recepty jsou pověstné a patří k nedostižným kulinářským lahůdkám.
Hugo zemřel 29. ledna 2014 na Kladně ve věku 89 let a tak, jak si to přál, tak se i stalo. Jeho popel se stal součástí řeky Berounky.
Zavzpomínejme na tohoto úžasného člověka prostřednictvím této kešky :)!
zdroje: idnes.cz, kladensky.denik.cz, pozitivni-noviny.cz
Teď si ještě objasníme jak na cache: moc prosím chovejte se nenápadně, pohybujete se v okolí mnoha chat. Vstup do "lesíka" doporučuji od louky (směrem z cesty - naproti chatám to lze také, ale bohužel si zde dělají nezodpovědní chataři skládku a může se hůř ke kešce dostávat). Geobjekt najdete snadno, ale číselný kód tak jednoduše nezískáte :)... musíte si zjistit pár informací:
Nejdříve si zjistěte jména těch, se kterými jezdíval malý Hugo na letní pobyt do Luhu pod Branovem. Dám Vám nápovědu - (rodiče + bratři, Huga nezapočítávejte). Kód je seřazen dle abecedy počátečního písmena jména dotyčného. A také pomocí počátečního písmena jména dotyčného dle abecedy (bez háčků) získáte číslici. V případě dvojciferného čísla proveďte jeho ciferný součet... např.: Karel - K=12, tudíž 1+2=3. A je to :) ! Ještě Vás prosím, neberte nic z geoobjektu, co je jeho součástí, vyjma trackovatelných předmětů, CWG, atd. v samotné kešce :).
Mnoho štěstí a zdaru při lovu, milí kačeři :)!!!
