Májovem je nazýván bývalý mlýn v Chrudimi pod Vestcem, čp. 148/IV. Je uváděn již v 15. století jako mlýn Šmacháčkovský. V 16. století jej držela obec. Při něm bylo větší hospodářství a městský šosovní dvůr podléhající poplatkům. V roce 1575 se mlýn dostal do rukou soukromníků. V roce 1611 jej koupil Samuel Fontýn Klatovský, chrudimský primátor, kterému za odboj proti Habsburkům v roce 1618 hrozila potupná poprava, jíž ušel sebevraždou. Na to mlýn přešel opět do obecního vlastnictví.
Po vydrancování Švédy v třicetileté válce obec tento mlýn „od soldátův JMC i švédských a nadále skrze oheň k velké ruině přivedený, který pro velkou nemožnost a schudost opraviti a vyzdvihnouti nemohla“ prodala chrudimskému kupci a císařskému rychtáři Janu Májovi za 1450 kop grošů míšeňských. Jan Máj držel mlýn až do roku 1693, kdy jej s pozemky a sousedním dvorem čp. 147/IV převzal Josef František hrabě z Schönfeldu, majitel Orle a Seče. V držení se pak střídali další zámožní majitelé a mlýn při převodech byl označován jako „od starodávna Májovský řečený“.
Z dalších šlechtických majitelů mlýna Májova to byli žumberský hejtman Jan Karel Kochánek (1726), rytíř Josef Berthold z Vlkanova, František Václav Kordule ze Sloupna. V roce 1761 měl mlýn troje složení se stupníkem a patřil k němu i splav na Chrudimce. V roce 1773 jej držel chrudimský rod Všetečků. Objekt mlýna byl v roce 1791 spojen se sousedním dvorem čp.147/IV. Od února 1804 do července 1806 byl vlastníkem chrudimský krajský hejtman Markvart Josef baron Koc z Dobrše.
Roku 1822 koupili dvůr Májov s pozemky ale bez mlýna manželé Alois a Marie Deckertovi. Tito přebudovali objekty na továrnu - tiskárnu kartounů, později s barvírnou textilu.
V prosinci roku 1849 nabyl vlastnictví mlýna Májov František Perner, v jehož rodině zůstal mlýn do 40. let 20.století. Rodina mlýn zmodernizovala, opatřila mlýn válcovou stolicí a vodní turbínou.
Pod Májovem bývaly četné meandry řeky Chrudimky. Při regulaci řeky v úseku Dolního Vestce k mlýnu Kalousov byly meandry zasypány, přeměněny v role, čímž vzala za své luční partie zvaná „Hyksovo peklo“.