Místa odpočinku - lanškrounské hřbitovy a historické souvislosti.
V Lanškrouně byly v minulosti celkem tři hřbitovy, které dnes nahrazuje jeden, nový, městský. Byl zde už ve středověku zrušený hřbitov u kostela Panny Marie (dnes sv. Václava), u kostela sv. Marie Magdalény, zrušený roku 1893, a u sv. Anny, zrušený roku 1903.
HŘBITOV U KOSTELA PANNY MARIE
Na místě současného kostela sv. Václava stál kostel, který je připomínán již roku 1350. Tehdy byl zasvěcen Panně Marii. Roku 1393 byl ke kostelu přenesen augustiniánský klášter z míst nynějšího kostela sv. Máří Magdalény. Dokladem nejstarší stavební fáze gotického kostela, později barokizovaného, je pětiboký, žebrově zaklenutý presbytář s původními hrotitými okny. Kostel roku 1645 vyhořel. Následně kolem roku 1653 došlo k úpravě hlavní lodi a také k přístavbě boční lodi. Před rokem 1770 byl vystavěn kůr a znovu, již v barokní formě, postavena věž. Její báň pochází z roku 1823. Teprve až někdy po roce 1791 došlo k zaklenutí hlavní lodi. V kostele jsou hodnotné renesanční fresky nad sakristií a pozdně barokní oltář. Úpravy v interiéru proběhly během 19. století. V průběhu 90. let 20. století proběhly na kostele obnovovací práce včetně nové fasády. O hřbitovu u kostela, který byl tehdy zasvěcen Panně Marii a byl zrušen už ve středověku, nejsou v dostupných zdrojích prakticky žádné bližší informace. Pokoušíme se zjistit co nejvíce a případné informace časem doplníme.
HŘBITOV U KOSTELA SV. MÁŘÍ MAGDALENY
V průběhu jedné vojenské epizody války prusko–rakouské v roce 1866 bylo u Damníkova, jihozápadně od Lanškrouna, zabito 16 pruských husarů. Na rakouské straně žádní mrtví nebyli. Zabití pruští husaři byli pohřbeni v obcích, na jejichž katastrech padli. Později byly jejich ostatky exhumovány a pochovány do společného hrobu na hřbitově v Lanškrouně u kostela sv. Máří Magdalény. Po zrušení hřbitova byl roku 1904 na jeho místě zřízen městskou správou park. Cenné náhrobky byly přeneseny ke kostelu sv. Anny. Ponechán byl jen náhrobek šestnácti padlých pruských husarů. Tento náhrobek a dva další byly přeneseny ke kostelní zdi.
V těchto místech stávaly od r. 1371 původní budovy augustiniánského kláštera s kostelem sv. Mikuláše a sv. Kateřiny. Pak zde vznikl špitál. Do r. 1825 tu stával dřevěný roubený kostel. Poté byla zahájena stavba kamenného empírového chrámu sv. Máří Magdaleny, dokončená v r. 1827. Hřbitov byl založen asi ve 2. pol. 14. st. Zrušen byl 1901.
K hřbitovu, proměněnému v park, se váže pověst o smrti z leknutí: Dva chasníci se kdysi vsadili a ten, kdo prohrál, měl jít o půlnoci na tento hřbitov, zatlouci do země kůl a do něj hřebík. Muž si ve spěchu přitloukl ke kůlu plášť, nevšiml si toho a tudíž si myslel, že ho drží nějaké strašidlo. Ranila ho mrtvice a na místě zemřel.
HŘBITOV U KOSTELA SV. ANNY
Tento lanškrounský kostel se stavěl v době, kdy Antonio Sala se svými zaměstnanci a zednickými mistry stavěl Nový zámek na kopci nad Rudolticemi. Lze předpokládat, že některý z jeho stavebních mistrů se zúčastnil této stavby, alespoň její ráz tomu napovídá, i když nedosáhla umělecké hodnoty Nového zámku. Plány pocházejí od stavitele Giovanni Pietra Tencally. Kolem kostela byl založen nový hřbitov.
Děkan Václav František Zimprich, lanškrounský rodák, cítil potřebu postavit na novém hřbitově kostel. Proto odkázal ve své závěti 2.000 zlatých na tuto stavbu. Následujícího roku po jeho smrti byl 18.12.1697 dar zapsán a úředně zaprotokolován.
Následně začala jednání o stavbě kostela. Městská rada rozhodla, aby potřebný kámen byl dodán z lomu u Albrechtic. Zároveň rada schválila úmysl postavit na hřbitově kostel a podpořit stavbu i z městských prostředků. Pokud by byly náklady vyšší, město se rozhodlo vyzvat obyvatele ke sbírce. Na stavbu také přispěl kníže Liechtenstein jako patron.
Již nepoužívaný barokní hřbitov se může pochlubit bohatě zdobenými náhrobky. Na hřbitov kolem kostela vede brána se segmentovým nadpražím. Po stranách jsou sochy Panny Marie a Sv. Jana Evangelisty, nad obloukem kříž s klečící postavou sv. Marie Magdalény. Na hřbitově kolem kostela jsou náhrobní pískovcové desky, zdobené rokajovými, empírovými a biedermaierovskými prvky.
Klasicizující sochařství rozšířila v Lanškrouně rodina Hahnů, zvláště vynikl Christian Hahn. Památkami na jejich činnost jsou náhrobky u kostela sv. Anny a portály některých lanškrounských domů. Tradice jejich umění žila na Lanškrounsku dlouho do 19. století.
MĚSTSKÝ HŘBITOV
Konečně se dostáváme ke hřbitovu, u kterého je umístěna keš.
Městský hřbitov byl otevřen v roce 1904 královehradeckým biskupem. Smuteční síň, hroby s pomníky klasickými, uměleckými v předválečném stylu i novodobě moderními, pomníky se symboly různé náboženské příslušnosti, katolické, protestantské, pravoslavné, ale také urny na hrobech, v urnovém háji a v kolumbáriu, rozsypová loučka, hroby české, německé i Rudoarmějce vybízejícího myslet na padlé ve válkách.
Nachází se zde mimo jiné Pomník usmíření, postaven v roce 2002 akademickým sochařem Zdeňkem Kolářským. Připomíná lidový (partyzánský) soud a oběti občanů německé národnosti.
Jako lidový soud v Lanškrouně (německy Blutgericht von Landskron, doslova lanškrounský krvavý soud) nebo přesněji partyzánský soud v Lanškrouně je označována událost, k níž došlo ve dnech 17.–21. května 1945 ve východočeském městě Lanškrouně. Podle německých historiků bylo při tomto „soudu“ zastřeleno 51 německých obyvatel Lanškrouna a okolí a dalších více než sto jich zemřelo v důsledku mučení. Vedle toho dalších více než 100 tamějších Němců v obavě před „soudem“ raději spáchalo sebevraždu, v některých případech spolu s celou rodinou. Uvedené počty úmrtí jsou však čerpány pouze ze sudetoněmeckých archívů. Dle českých historiků (Jiří Padevět nebo muzeum Ústí nad Orlicí) je počet obětí nižší.
Dne 17. května 1945 dorazila do Lanškrouna partyzánská skupina „Václavík“, která během války působila v oblasti pod Orlickými horami. Na hlavním lanškrounském náměstí (dnešní náměstí J. M. Marků) byli shromážděni místní čeští Němci, tj. místní civilní obyvatelstvo německé národnosti mužského pohlaví. Skuteční představitelé nacistické správy (vyšší úředníci města) nebo represe (gestapo, SS apod.) byli v té době už dávno na útěku směrem do americké zóny. Partyzáni se proto rozhodli vymáhat odpovědnost na místním civilním německém obyvatelstvu. Na náměstí byli soustředěni jak muži, které partyzáni posbírali po městě, ale také Němci z několika okolních obcí. Ve spodní části náměstí byl postaven dlouhý stůl, za který v roli soudců zasedl partyzánský velitel a jeho společníci. Zadržení muži z řad místních Němců byli nejprve různým způsobem ponižováni slovně i fyzicky. Byli biti holemi, někteří byli házeni do nádrže s vodou, která dodnes stojí na náměstí. Následně se zadržení muži museli doplazit před soudní komisi a vyslechnout si svůj rozsudek. Přímo na náměstí byli zřejmě dva muži německé národnosti popraveni pověšením na sloup veřejného osvětlení. Dalších asi dvacet civilistů bylo zastřeleno u jižní zdi renesanční lanškrounské radnice. Někteří muži zde byli podle pamětníků ubiti. Popravených by zřejmě bylo více. Nejkrvavější část soudu byla totiž přerušena požárem, který jedna žena německé národnosti založila ve svém domě na náměstí. Při hašení tohoto požáru polevila původní popudlivá nálada partyzánů, lačnících po exemplárních tvrdých trestech. Druhý den už proto zřejmě nikdo nebyl odsouzen k smrti, ale partyzáni vyměřovali „jenom“ fyzické tresty 20–50 tvrdých ran na záda apod. Následně z města odjeli.
O KEŠI
Ke keši se dostanete jakýmkoliv dopravním prostředkem, na místě můžete využít parkoviště u hřbitova. Stejně tak k ní dojdete po tzv. Aleji vzdechů, což je chodník s alejí stromů vedoucí podél ulice Dobrovského a silnice do Albrechtic až na hřbitov. Alej je cestou pohřebních průvodů, odtud si vysloužila svůj název.
S odlovem by neměl být žádný problém, nicméně je možné, že v poctivější podobě zimy může být schránka pod sněhem. Vzhledem k průběhu několika posledních zimních období se ale může stát, že tento problém nakonec ani nevznikne.
Zdroje:
farnost.katolik.cz
hrady.cz
turista.lanskroun.eu
wikipedia.org