Pozůstatky hradiště Libčice
Východně od středu obce Libčice se nachází návrší s domnělým opevněním. Lokalita nikdy nebyla odborně zkoumána, ale objevila se ve vlastivědné literatuře, či soupisu slovanských hradišť. Stalo se tak vlastně omylem. Lokalizace jakéhosi prehistorického hradiště na kopec v SZ blízkosti Libčic se v regionální literatuře objevila poprvé v 30.letech 20.století a vycházela z místní tradice. Ovšem mylnou interpretací bylo domnělé hradiště počátkem současného století lokalizováno na kopec s kaplí, přímo nad vsí (mylné informace jsou stále vyvěšeny na webu příslušného muzea a dostaly se i do populárně-naučné encyklopedie raně středověkých hradišť). Patrně zde asi zapůsobil Císařský otisk Stabilního katastru z 40.let 19.století, kde je kopec s kaplí označen jako Přeslonka, jiné mapy, včetně soudobých kopec Přeslánka lokalizují asi 0,5km SZ od Libčic.
Západní výběžek návrší je zastavěn kostelem sv.Jana a Pavla. z 18. - 19.století. Starší malá kaple (dnes skryta v mase presbytáře) byla ve 2.polovině 17.století a 1.polovině 18.století rozšířena a na počátku 19. století dále upravena.
Na vrcholu zalesněného kopce se nachází terasovité, až valovité liniové útvary, které jsou nejspíše pozůstatky hranice pole a v jednom případě se spíše jedná o relikt zaniklé cesty. Konvexní liniové útvary se nejlépe zachovaly na jižní straně, ve formě nízkého valu přecházejícího k západu do terasy. V podobě nízkého nevýrazného valu (spíše terasy) se jedna linie táhne i na východní straně směrem k severozápadu. Jižní i východní terasa jsou propojeny v ostrém úhlu.
Možnost, že jde opravdu o pozůstatky opevněného objektu je krajně nepravděpodobné. Z polohy nejsou známy žádné datovatelné nálezy starší než z pozdního středověku.
Kaple sv. Jana a Pavla
HISTORICKÝ VÝVOJ
Nejstarší část kostelíka, původní malou kapličku, skrytou v dnešním presbytáři, nelze přesněji datovat vzhledem k její slohové bezvýraznosti i atypické dispozici. Pouze zachovaná forma korunní římsy v podstřeší, která je barokní, umožňuje zařadit stavbu do širšího období druhé poloviny 17. až počátku 18. století. Přístavba lodi, založené na slohově pokročilém proniku dvou geometrických forem, je vrcholně barokní nejspíše z druhé čtvrtiny 18. století, i když může jít i o pozdější a značně zjednodušený ohlas tzv. pronikové architektury radikálního baroka. Sakristie a zpěvácký kůr pocházejí asi až z počátku 19. století.
POPIS
Stavbu považujeme ve shodě s Katalogem pražské arcidiecéze z roku 2002 za kostelík, i když ve starší dokumentaci je vzhledem ke skrovným rozměrům nazývána kaplí. Ostatně i existence kazatelny uvnitř lodi zdůvodňuje zařazení objektu spíše mezi kostely. Kostelík stojí v extravilánu asi 120 m východně od posledního stavení na temeni skalnatého zalesněného vrchu Přeslánka, na něž strmě stoupá od vsi kamenitá cesta. Stavba je vyzděna ze smíšeného materiálu zřejmě s převahou lomového kamene, avšak složení zdiva není pod novými omítkami patrné a pouze na půdě lze pozorovat neomítnutou korunu zdiva. Novější přístavky po stranách presbytáře jsou vyzděny patrně převážně z cihel, východní štít presbytáře je výhradně cihlový. Vnější vápenné omítky se značným podílem cementu asi z devadesátých let jsou tónovány světleokrovým vápenným nátěrem, pouze římsa a okenní špalety jsou čistě bílé. Přesně k východu orientovaná stavba sestává z centralizované, téměř kruhové lodě a malého lichoběžníkového presbyteria, k jehož bokům se pojí mladší ne zcela symetrické obdélné přístavky, na severu poněkud širší sakristie a na jihu o 0,8 m užší oratoř, správněji však asi kůr pro zpěváky a hudebníky. Centrální půdorys lodi vznikl pronikem nevýrazného napříč položeného oválu poměrně vyrovnaných rozměrů (cca 9 x 7 m) a pravoúhelníka, takřka čtverce jen o málo menšího. Prostoupení obou geometrických forem je patrnější zvenku v konvexním prohnutí tří stran mezi ostrými liniemi pravoúhlých nároží. Vnitřní prostor působí dojmem šířkově oválného tvaru, v jehož bočních stranách se v celé výšce stěny objevují sotva znatelné nehluboké pravoúhlé zahloubeniny, vzniklé pronikem vrcholů onoho půdorysného obdélníka pláštěm základního oválu. Příčně disponovaná loď (vnitřní rozměry přibližně 6 m délka x 7 - 8 m šířka) je plochostropá, strop s mohutným čtvrtkruhově vyklenutým fabionem je v celé ploše zdoben štukovým zahloubeným zrcadlem, bohatě v obrysu vykrajovaném v plynule obloučkově zvlněné a v koutech volutově zavíjené linii. Prostor osvětlují tři okna (dvě v bocích, jedno nad vchodem) tvaru šířkového oválu v mírně šikmo se dovnitř rozvírajících jednou pravoúhle odstupněných špaletách. Neprofilovaný triumfální oblouk je půloválný, jeho nároží na severní straně je šikmo okoseno, pravděpodobně z důvodu umístění kazatelny. Lichoběžníkový presbytář, zvýšený proti lodi o jeden stupeň, je zaklenut stlačenou valenou klenbou, jejíž východní čelo na závěrové straně je skoseno do tvaru klenby neckové. Patky klenby zdůrazňuje profilovaná štuková římsa, která se táhne v celé délce bočních stran kněžiště. Presbytář nemá přímé osvětlení. V severní zdi je prolomen pravoúhlý vchod do sakristie, na jižní straně je ve výši asi 1,6 m segmentově zaklenuté okno ve tvaru šířkového obdélníka, které vede do hudebního a zpěváckého kůru. Oba otvory jsou pouhými neopaženými výřezy ve zdi bez ostění. V obou stěnách presbyteria blíže k oltáři jsou zahloubeny naproti sobě malé půlválcové niky s konchou. Prostory sakristie a zpěváckého kůru po stranách presbyteria jsou plochostropé, podlaha kůru je proti presbytáři zvýšena asi o 1 m. Oba prostory mají samostatné vchody zvenku v západní stěně a nízká okna tvaru ležatého obdélníka v bočních stěnách. Všechny tyto otvory mají šikmo dovnitř se rozvírající segmentově uzavřené špalety. Podlahy v celém kostelíku jsou dlážděny cihlami. Novodobé vápenné omítky jsou tónovány béžovým a světležlutým odstínem, plocha nástropního zrcadla v lodi a klenby v presbytáři je světlemodrá se zlacenými (asi bronzovanými) hvězdičkami, uprostřed stropu lodi je velká šesticípá hvězda. V dolní části stěn v lodi jsou zbytky malovaného kvádrování, překrytého při poslední výmalbě interiéru tmavším vápenným nátěrem, kolem okenních a vchodových otvorů úzké malované ornamentální pásy. Ze sakristie je přístup do podkroví po žebříku malým stropním otvorem. Krov je hambalkový s podélnou osovou vaznicí, podepřenou v plných vazbách stojatými stolicemi. Na půdě je možno sledovat, že nejenom sakristie se zpěváckým kůrem, ale i loď jsou mladšími přístavky k původní stavbě, již tvořilo pouze dnešní presbyterium. Do prostoru půdy proniká koruna obvodových zdí presbyteria s hladce omítnutým lícem, ukončená profilovanou štukovou římsou se čtvrtoblounkem. Obě západní nároží jsou rámována pilastry s fragmentárně zachovanými římsovými hlavicemi stejného profilu jako římsa. Rovněž západní zeď presbytáře má pod linií korunní římsy hladce omítaný líc, nad porušenou římsu vystupuje torzo trojúhelného štítu. Původní štít byl završen malou věžičkou, z níž se zachoval zděný hranolový sokl, v jehož koruně jsou čtyři otvory pro zasazení nosných dřevěných trámků.
Patrně šlo o vížku podobného tvaru, která je dnes nad lodí kostelíka. Je tedy zřejmé, že tato štítová zeď byla někdejší obvodovou průčelní zdí původní kaple, která měla v přízemí prolomen hlavní vchod a teprve při přestavbě byla dole vybourána v šíři triumfálního oblouku. Rub neckové klenby presbytáře je na půdě pokryt dosud z velké části, zejména na jižní a východní straně, dochovanými taškami bobrovkami, kladenými přímo do maltové mazaniny. Stará kaple patrně neměla střechu a před působením povětrnosti byla chráněna tímto jednoduchým, ve střední Evropě však zcela neobvyklým způsobem. Vzhledem k neckovém zešikmení na východní straně měla klenba navenek tvar valbové taškami kryté střechy. Exteriér: Vnější průčelí kostelíka jsou dnes zcela prostá, nevíme však s jistotou, zda minimum členících forem není spíše důsledkem novodobých zjednodušujících úprav než záměrné původní nenáročnosti až chudoby. Stavba působí svými jednoduchými hladkými objemy, a to platí zejména o lodi, jejíž měkký zvlněný obrys protažený do dvou zahrocených nároží vyvolává velmi malebný dojem. Obvod lodi rámuje široce fabionově vyžlabená korunní římsa. Vstupní západní strana má v ose segmentově zaklenutý vchod bez ostění ve svisle zaříznutých špaletách s novými dvoukřídlými svlakovými dveřmi, jejichž vnější strana je složena z vodorovně kladených prkének. Na dveřích, které jsou asi kopií původních, jsou použity staré kované závěsy a pérový zámek. V nadpraží vchodu je prolomeno okno ve tvaru šířkového oválu se svislými špaletami, dnes bez architektonického orámování. Dvě formou i velikostí zcela stejná okna jsou i na bočních stranách lodi. Všechna okna jsou zajištěna kovanou pravoúhle provlékanou mříží. Oba boční přístavky po stranách presbytáře mají vlastní šikmo vystupující a u sakristie i vyžlabenou hlavní římsu. Jak sakristie na severu, tak zpěvácká tribuna na jihu mají v západní zdi prostý pravoúhlý vchod s novými trámkovými zárubněmi vloženými do svislých špalet a s novými jednokřídlými dveřmi. Vchod na tribunu má proti úrovni terénu zvýšený práh asi o 1,2 m a je přístupný po krátkém představeném přímočarém schodišti o šesti stupních zděných z cihel novodobě potažených betonovým potěrem. V bočních stěnách obou přístavků jsou okna tvaru šířkového obdélníka s novou sešroubovanou železnou mříží vsazenou do kolmých špalet. Okno sakristie má na rozdíl od zpěvácké tribuny předstupující neprofilovanou hranolovou podokenní římsu. Na východní straně splývají v jedinou zcela nečleněnou hladkou rovinu neoddělené závěrové strany sakristie, presbytáře a tribuny. Dolní část fasády přechází bez přerušení do plochy širokého trojúhelného štítu, pod jehož vrcholem je kruhový výřez malého větracího okénka. Nad okénkem jsou stopy malovaného značně vybledlého a smytého znaku řádu křížovníků s červenou hvězdou. Sedlová střecha je plynule přetažena přes oba postranní přístavky i boční konvexní vypnutí lodě, nad západním průčelím je zvalbena, krytá novými dvojitými bobrovkami. Nad hřeben střechy v západní části lodi vystupuje hranolová čtyřboká otevřená vížka, tvořená soklem a čtyřmi trámky, jež nesou stanovou plechem pobitou střechu, opatřenou při základně nad římskou na každé straně nízkým trojúhelníkovým štítkem. Střecha je ukončena žerdí, plechovou makovicí a kovaným dvouramenným jetelovým křížem s ornamentálním pletencem při patě.
Na tomto hřišťátku si můžete cestou ke a nebo od keše, zacvičit a děti pohrát, wiz. waypoint.
